Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

34.- Not So Powerless

Pohled třetí osoby :

Čas na oběd měli všichni rozdělený podle oboru, ve kterém pracovali a tak se nyní chodbami valily davy mužů v upocených vojenských uniformách.
Všichni směřovali do jedné opravdu prostorné jídelny. Panovala mezi nimi docela veselá nálada a jejich rozhovory, které mezi sebou vedli dohromady tvořily uši drásající hluk a hukot rozléhající se po budově.

Po obloze rozpínající se nad základnou Red Army pluly tmavé šedé mraky kropící půdu vodou. Kapky deště s lehkostí dopadaly na zem, tvořily louže, vsakovaly se do hlíny a nebo stékaly po povrchu aut zaparkovaných pod stromořadím, které bylo pokropeno vodou též.

Nikdo z členů armády v tu dobu neměl důvod být venku, a tak byli všichni zalezlí pěkně v teple, v budově. Všichni, kromě vojáků, kteří měli čas na oběd, byli ještě stále na svých pracovištích.

Chemické a zdravotní oddělení se pomalu chystalo na polední pauzu, ale na ostatních místech, jako například v konstruktérské dílně, bylo živo a všichni byli zabrání do své práce...
Až na výjimky, které se spíše zabývaly otravováním a zesměšňováním, nebo jak by dnešní mladéž mohla říci, šikanováním svých spoluprácovníků.

"VRAŤ MI KURVA TEN ZASRANÝ ŠROUBOVÁK!!!"

"Pffffff... Proč? Jsi snad na mě naštvaná?"

"JO, TO JSEM! A jestli mi ho nevrátíš, tak -"

"Tak co?"

"Tak ti rozbiju hubu ty sráči!!" vyštěkla poměrně malá dívka jejíž tvář lemovaly středně dlouhé vlnité vlasy hnědé barvy s tmavě modrým ombré ( na konečkách).

"Pfff... Jak prosimtě.. Vžyť jsem skoro o dvacet cenťáků vyšší jak ty.."

"Hele moc se nevytahuj!" děvče ještě více svraštilo obočí ve kterém mělo piercing a pohledem muži vypalovala díru do hlavy.

"Ale ty bys potřebovala se trochu vytáhnout"

"BUDEŠ UŽ DO PRDELE DRŽET HUBU A DÁŠ MI KONEČNĚ TEN POSRANÝ ŠROUBOVÁK?!!!"

"Klídek, vždy je to jen šroubovák"

"Jasně... Ale předtím jsi mi ještě sebral matičky, šroubky, svářečku, klíč číslo dvanáct a teď i ten podělaný šroubovák! Ale ani jedno jsi nevrátil!"

"Hele, cukroušku-"

"Neříkej mi tak!"

"Tak pardon paní drsňačko..."

"Dej to sem"

"Co?"

"No ten šroubovák!"

"Ale no tak, přeci-"
Brunetka ho kopla do rozkroku, muž se s bolestným výkřikem skácel k zemi a ona mu s širokým usměvem na tváři vyrvala onen šroubovák z ruky.

"Přeci jen nejsem nakonec tak neškodná, že?" uchechtla se a svižným krokem se vydala pro zbytek svých zabavených věcí.

"Tss, agresivní svině" zasýpal muž, když pozoroval, jak si jeho oběť v klidu kráčí pryč.

"Zoey?" zvolal naň její další spolupracovník.

"Hmm?"

"Nechceš s něčím pomoct?" optal se Zoey mladík, který zrovna stál vedle ní.

"To že jsem tady jediná holka neznamená, že se hned o mě musíte všichni starat... Ale až home budu chtít zase zmlátit, tak bys mi ho mohl podržet, ať nezdrhne" ušklíbla se a nabrala si své ještě nedávno 'vypůjčené' nářadí do náruče.

Aaaaaa... Já vím.. Dělám z toho příběhu naprostý OC land ಠ_ಠ
Omlouvám se vám za to. Chtěla jsem prostě za pomoci dalších postav vyplnit mezery v příběhu a nějak se to zvrtlo :(

Vaše Basic a její banda postižených OCs