Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

24.- Blueprints

" Vyhlásil jste už to pátrání?"
Pravil muž jehož hlas přiměřeně hluboký k jeho osobě se nesl jednou z policejních kancelářích ve které panovalo nervydrásající ticho. Atmosféra byla velmi napjatá a jeho podřízený pod velkým tlakem.

" Ano pane. Dokonce jsem i podal oznámení televizi. Myslím že když informujeme okolí, může nám to pomoc a lidé nám mohou pomoci v pátrání. Myslím tím, že..."

"Já vím! Není to poprvé kdy organizuji pátrání po nějakém zločinci." přerušil ho letitý policejní šerif. Uchopil levou rukou lesklý bílý hrnek válcovitého tvaru a napil se kávy, která byla téměř čerstvá. Za tento den to bylo jeho již druhé kafe.

"Pardon pane.." omluvil se poslušně třicátník s oříškově hnědými vlasy, jehož oči měly velmi podobnou barvu kadeří. Přestože k tomu muži nechoval příliš velký respekt, natož účtu, pro splnění jeho úkolu si potřeboval svou reputaci alespoň částečně napravit. Případně i vylepšit a dostat se tak na lepší pozici než byl do teď.

*********************************

Patrykův pohled :

Když jsme se vrátili z oběda, při kterém mě vyrušil svým 'naléhavým' telefonátem úplně rozhozený a vynervovaný Tord, chtěl jsem jít na pokoj jako obvykle, ale Paul se na mě tak divně podíval a řekl :
"Teď tu přeci velíme my, tak kancl je náš!"

"Ty máš snad klíče?" zastavil jsem se a podiveně se na něj otočil.

"Čirou náhodou ano.." vytáhl z kapsy svazek klíčů a zvedl je na úroveň mých očí.

"Kde jsi je zas sebral?!"

"Ále.." začal vychloubačným tónem.
"Jak jsme šli nakupovat, tak je Tord nechal položené v autě na zadní sedačce a tak jsem si je vzal.."

"Jasně... Ale není to proti Tordovu zákazu?"

"Teď tady velíme my, ne?"

"No jo, ale.."

"Tak my určujeme pravidla!" řekl s širokým úsměvem na tváři. Pokaždé, když nás Tord nechal na chvíli velet základně, Paul se začal chovat jak úplný magor. A podle toho to pak taky dopadalo.

"Je ti ale jasný že z toho vznikne pěkný průšvih?"

"Nech toho a pojď s semnou prošmejdit tu kancelář." zatočil klíčky na prstu a jeden z nich vložil do zámku ode dveří, před kterými jsme zrovna stáli.

Otevřeli jsme vstupní dveře a objevili se tak v Tordově kanceláři.
Jakmile jsme vstoupili, zaplnil můj nos silný tabákový odér. Přesný důkaz toho, že si pan důležitý snad nikdy neotevírá okna.
Jinak vidění nic nového. Chodil jsem sem s Paulem za Tordem dost často, ale vždy mě zajímalo co ukrývá v těch šuplících a skříňkách.

Paul zaregistroval, že se na ně dívám a podotkl: " Taky mě to vždy zajímalo... A víš ty co... Proč je rovnou neotevřít?" úplně se rozzářil a vyhlížel kterou skříní, nebo šuplíkem začít.

"Vžyť jsou zamčené.." řekl jsem suše.

"Na co myslíš že je na tom kroužku tolik klíčů?" odstrčil mě a začal jednu ze skříněk, na které jsem se díval oddmykat. Zkoušel jeden klíč za druhým, ale nakonec se podařilo a on ji vážně otevřel.

"Nah... Jenom blbý knihy..." vypadlo z něho , když spatřil dvě police na nichž byly vyskladané poměrně tlusté knížky. " K čemu zamyká knihy?" podivil se Paul a už šel odemykat jeden z šuplíků součástí jedné velké dřevěné skříně napravo od Tordova pracovního stolu.

" Vojenské strategie..." řekl jsem zaujatě, když jsem listoval jednou z knih. Dokonce v ní byla spousta Tordových poznámek. Pár jsem si jich i přečetl. Občas mě překvapily svou krutostí a jindy jsem s těmi nápady byl již prostřednictvím samotného Torda seznámen. Občas nás totiž zavolal abychom mu pomohli zvážit několik variant plánů týkajících se různých strategiích ve válkách či bitvách.

Všechny knihy vypadaly velice podobně té, kterou jsem jako první uchopil do ruky. Teda až na jednu. Podobala se spíše zápisníku. Její hřbet byl již trochu poničený a slepený papírovou lepenkou. Otevřel jsem jej a zjistil, že si do něj Tord kreslil návrhy přístrojů a další projekty. Spousta stránek byla ale vytrhaná či zaškrtaná. Nejspíše to byly úplně prvotní plány, které pak ještě překreslil na přehlednější plán na   papír většího formátu.
Jeden obrázek moji pozornost upoutal nejvíce. Nejednalo se totiž o nic co se týkalo kybernetiky či mechaniky, jednalo se totiž o živočišnou stránku. Bylo to popsáno, spíše jako pokus a výzkum zároveň. Jednalo se o přimíchání několika látek do lidské DNA.

"Hej Pate, že neuvěříš, co jsem našel?" vyprskl smíchy Paul.

Uschoval jsem si onen zápisník do jedné z kapes v kabátě a došel k Paulovi, kterému trvalo jen málo k tomu, aby se svalil smíchy na zem.

"NO TO MĚ POS.." vykřikl jsem, když jsem spaťřil tu hromadu časopisů válejících se na zemi vedle šuplíku, který Paul otevřel.

"Já si říkal, kam si to svoje nevhodné čtení schovává" řekl jsem pobaveně a znechuceně zároveň.
"Je fakt prase." dodal jsem.

"Vsadím se, že tohle není jediné místo, kde to ukrývá" zvolal Paul.
"Myslím že jedna sázka za den ti stačí." uchechnul jsem se. On ale moji poznámku ignoroval a začal otevírat šuplík zabudovaný v Tordově pracovním stole.

" A hele... Tady jsou taky...."

"To se dalo čekat..."

"Ale jsou tu i nějaké plány!"

"Pusť mě k tomu!" vrazil jsem do něho a vyndal ze šuplete celou hromadu modrých plánů. Začal jsem jimi sběsile listovat. Hledal jsem jen ten jeden konkrétní. Prolistoval jsem je všechny znovu, ale pořád jsem jej nenacházel.... Prostě tam nebyl.

Paul mezi tím sbíral ty které jsem odhazoval na stůl a prohlížel si je.
"Á... Známý plán skázy..." pronesl když si pozorně prohlížel jeden z těch modrých papírů.

"Divím se, že to ještě nevyhodil. Vždyť ho to málem zabilo "podotknul jsem. Měl jsem hned jasno, o co se jedná. A to aniž bych se na to musel podívat.

" Myslím že říkal že ho chce nějak vylepšit... Prostě vymýtit všechny ty chyby a postavit toho robota znovu. Tentokrát prý pro jiný účely... " řekl Paul.

" Ach bože... Takže on se chce nakonec vážně zabít..."

"Už to tak vypadá..."

"Ale my mu v tom tentokrát zabráníme.. Že Paule.."

"Um.."

"Paule?!"

"Když já mu slíbil pomoc.. A.."

"Paule!"

"No fajn!... Zajímalo by mě.. Kolik asi tak utratí za ty svý exkluzivní doutníky.." Řekl zadamaně, když vytáhl z šuplíku jeden menší dřevěný kufřík, který posléze otevřel a spatřil v něm tak úhledně vyskládané doutníky.

"Určitě méně, než tolik, co platíš ty za ty své cigarety" uchechtnul jsem se.
"Možná že ty doutníky jsou drahé, ale nikdo toho tolik jako ty za den nevykouří... Proč myslíš že jsem s tebou uzavřel tu sázku?" zazubil jsem se.

Paul se jen trochu zamračil a strčil si jeden doutník do kapsy.
"Jen se neboj.. Ještě nemáš vyhráno"

Tak co si o tom celém myslíte?
Vaše Basic