Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

22.- Smeťák

Eddův pohled :

Věděl jsem že se Tom s Tordem budou hádat, ale nevěděl jsem že se hned poperou. A to v tom smyslu, že Tord Toma málem zabije.
Dříve byly jejich síly poměrně vyrovnané, ale nyní, když se Tord opět vrátil a to navíc s tou svou robotickou rukou a nově načerpanou silou to vypadalo, že zařídit aby nejlépe oba dva zůstali naživu bude obtížnější než jsem si myslel.

Tom se opatrně zvednul ze země. Hodil po Tordovi vražedný pohled a už se chystal zasypat ho horou nadávek a výčitků. Když však z něho sípavým a téměř neslyšným hlasem vypadlo "Ty komouši zasranej." vzdal to. A to hlavně kvůli tomu, že se Tord začal smát.
Odkašlal si a zkusil to znova. Tentokrát už měl hlas opět v pořádku ale já ho asi tak v polovině věty utnul. "Tome! Teď se prosím nehádejte.. Jen co jsme přijeli tak se rvete. Nemůžete PROSÍM alespoň na chvilku se navzájem nezabíjet."

Jeho reakce byla prostá a docela i očekávatelná.
Založil si ruce na hrudi a vypláznul na Torda jazyk. Ten nad jeho dětinským činem jen protočil očima.

"Edde?" vypadlo z Torda po chvilce vzájemného vraždění pohledy s Tomem.

"Ano?"

"Jen bych se chtěl zeptat... Zda je tady nějaký volný pokoj..." začal docela nejistě. "Nejsem tu sice záměrně, ale vím jistě že tu více jak na dva dny zůstanu."

"Myslím že bychom mohli nějak vyklidit ten vedle koupelny. Sice jsme z toho udělali takové menší skladiště,.."
"Myslíš ten smeťák?" přerušil mě Tom s jednou ze svých obvykle hloupých poznámek. Ignoroval jsem ho a dořekl jsem větu.
... "kde jsou naházené vybalené a to i nevybalené krabice, ale když to vyklidíme, tak se v tom pokoji můžeš zabydlet." nasadil jsem milý úsměv a podíval se na Torda. Ten se také usmál.

"Můžu to tam jít rovnou omrknout?"

"Jasně že můžeš. Matte? Zavedeš ho tam prosím? Já mezitím uvařím oběd."
Přikývl a já odešel do kuchyně připravit jídlo.

********************************

Tordův pohled :

"Edd vaří?" špitnul jsem spíše sám pro sebe. Od mého 'odchodu' se toho změnilo hodně. Ať už v mém životě nebo v těch jejich.
Přestože jsem to řekl poměrně potichu, Tom to zaregistroval a dokonce i odpověděl :

"Yep. Začal s tím docela nedávno... Připrav se na nejhorší." ušklíbnul se a usadil se na gauč.

Heh... Tak to nejedl jídlo u nás na základně...
Proběhlo mi hlavou.

Všimnul jsem si že Matt už vychází schody do druhého patra a tak jsem ho doběhnul.
Klidně bych ty schody celé výběhul. Bylo jich tu mnohem méně než u nás. A navíc moje kancelář byla v tom nejvyšším patře budovy.

"Tak tady to je. " ukázal na dveře pokoje hned vedle koupelny.
Otevřel jsem je a vyšel do místnosti plné krabic.
"Díky... Hele.. Můžeš mě tu alespoň na chvíli nechat o samotě?"

"Ummmm... Dobře.." řekl Matt a odešel z pokoje. Zavřel jsem dveře a okamžitě jsem začal volat Patrykovi.
Dlouho to jen vyzvánělo a když už jsem byl odhodlán to vypnout, zvedl to.

"Ahoj Torde."
Pozdravil mě milým tónem a však já mu ho neopětoval a začal jsem skoro až vyšilovat.

"No nazdar... Můžeš mi sakra vysvětlit, jak se mám odtud dostat až na základnu?!"

"No... Můžeš jet MHD..."
Působil klidně.. Až moc klidně a to mě trochu začalo štvát.

"Jasně... V okolí R. A. desítky kilometrů není ani pořádná silnice! Tam sotva něco pojede!"

"Tak si zavolej taxi... Ten tě tam odveze přímo."

"Ovšem.... Když se bude ptát, kam to bude tak místu ' tajná základna Red army' bude jistě rozumnět a úplně bude vědět, kde to je."

"Tak ho budeš navigovat."

"Samozřejmě... Dovedeme ho až k naší tajné základně! 'Dobrý den... Vítejte v naší tajné základně.. Rád vás tudy provedu... A co kdybych vám ukázal naše nejnovější a nejtajnější zbraně?"

"Proč by jsi mu ukazovali naše tajné zbraně?"

"Já nevím! A proč bych ho měl dovést k naší základně?!"

"Hele Torde, vím, že jsi velmi schopný člověk a že se odtamtud zvládneš dostat sám. Takže nazdar!"

Než jsem stačil ještě něco k tomu dodat, ukončil hovor. Byl jsem v koncích.
Měl jsem obrovskou chuť mrštit tím telefonem o zeď, ale musel jsem se ovládnout. Schoval jsem jej tedy zpět do kapsy a sednul si na zem. Opřel jsem se zády o jednu z těch bílých stěn a přemýšlel nad tím, jak se odtud dostat. Zdálo se to být téměř nemožné.

Je to tajemství a já zaň nesu odpovědnost... Nemůžu jim je tak říci že jsem leader armády....

Povzdechnul jsem si a bezdůvodně a bezúčelově se zadíval na protější zeď. Snažil jsem se soustředit. Potřeboval jsem si to v hlavě pořádně srovnat a vymyslet nějaký plán.
Nápad nikde....

Pokusil jsem se tedy alespoň uvolnit. Vlastně když jsem se na tím tak zamyslel, bylo to fajn. Konečně jsem nemusel pracovat a mohl si trochu odpočinout. Taková menší dovolená...
Když jsem si však vzpomněl komu jsem vlastně svěřil armádu, krapet jsem se zhrozil.
Sice jsem Paulovi s Patrykem věřil, ale kdykoliv jsem byl někde pryč a oni měli na starost základnu, nedopadlo to zrovna slavně.
Jednou, když jsem odjel na jakési jednání, vloupali se do laborky... No vloupali.. Prostě si odemkli jedním z klíčů, které jsem jim pro mé neštěstí svěřil... Začali tam míchat různé chemikálie a nakonec to dopadlo tak, že se jim to vylilo na zem a v podlaze se utvořila taková díra, že šlo vidět do patra pod ním. Když jsem přišel a zjistil to, donutil jsem je to ručně zabetonovat. To sice také nedopadlo nejlépe, ale zpravili to.

Začal jsem se docela nudit a tak jsem se rozhodl, že se alespoň půjdu zeptat, co bude k jídlu.

Zvedl jsem se a vydal se do kuchyně, kde byl Edd. Zrovna dával jakýsi pekáč do trouby. Zpozoroval mě a svou práci přerušil. Usmál se a než stačil něco říct, vznesl jsem svou otázku směřovanou na něj.
" Co kuchtíš?"

"Budou to vepřové plátky s bramborami." zavřel dvířka trouby a už se mi nevěnoval.

"Fajn" špitnul jsem a přemístil se do obýváku. Zprva jsem očekával, že na gauči ještě stále bude sedět Tom, ale ten byl už pryč.
Docela se mi ulevilo. Nechtělo se mi s ním znova hádat a případně si ještě zhoršit svou reputaci, která byla již dostatečně poskvrněna jen co jsem přijel.

Pohodlně jsem se usadil na pohovku a zapnul televizi.
Zrovna běžely zprávy. Moderátorka hlásila o celkovém zvýšení platů a různých podobných věcech ohledně ekonomiky a státního rozpočtu.
Na chvíli jsem ji přestal vnímat když v tom její hlas zvážněl. "A teď ty nejdůležitější zprávy."
Zamžoural jsem na obraz a docela se zalekl. "Dnes ráno státní policie vyhlásila znovu pátrání po pohřešovaném zločinci, který byl již považován za mrtvého.."
V mžiku jsem vypnul televizor. Byla tam moje fotka a to mi jako důvod stačilo. Byl jsem docela v šoku.

To snad ne! Zase po mě půjde policie! Lepší načasování snad ani být nemohlo!
Pomyslel jsem si a vložil hlavu do dlaní.
Potřeboval jsem nápad jak se z toho dostat. Co nápad... Rovnou plán!
Ale zároveň to vše musí zůstat v tajnosti. A to i moje druhá identita...

Wohou.. Další pátek a další kapitola :D
K tomu úžasný název kapitoly ( okay... Ten název je nic moc XD)
Vaše nemocná Basic