Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

17. - A je to v háji

Pohled 3.osoby :

Bělostnou chodbou se rozlehály kroky. Kroky, jejiž zvuk se odrážel od zdí a utvářel dojem, že je v tomto místě skvělá akustika, patřily dvou mužům. Chůze jednoho z nich byla svižná a jeho boty tvrdě dopadaly na chladnou zem. Zatímco ten druhý šel spíše nejistě.
Jeho nejistota nebyla vidět jen na jeho chůzi, ale i v jeho obličeji. Sběsile se rozhlížel kolem sebe a co chvíli si prohrábnul své lesklé zrzavé vlasy, které ráno pracně česal a tvaroval do svého ojedinělého účesu.

Přestože byl více jak o hlavu vyšší než muž v zelené mikině jdoucí rychle před ním, sotva mu stačil. Nebyl zvyklý se takhle někam hnát. Nebylo to nic pro něj. Měl rád své pohodlí na gauči nebo před zrcadlem. Kdykoliv neměl své zrcátko alespoň v kapse, cítil se nejistě a nesvůj. Naneštěstí pro něj si ho dnes zapoměl doma a tak jen nervózně prohraboval kapsy svého poměrně tmavého zeleného saka.

"Edde.... Vůbec se mi tu nelíbí... Bolí mě nohy! A proč vůbec takhle spěcháme? Vždyť nejdeme pozdě. Naopak. Jsme tu dříve než by jsme měli...." Poslední větu zrzek řekl již dosti zadýchaně. Sotva mu stačil dech na chůzi a nyní se pokoušel ještě přitom mluvit . Zastavil se a chvilku zhluboka dýchal. Když viděl, že jeho kamarád se od něho hodně vzdálil, rozběhnul se, aby ho dohnal a pár okamžiků na to mu šel v patách.

Mladík s hnědými vlasy se z ničeho nic zastavil. Nebýt jeho velkého náskoku, zrzek by do něj narazil.

"Ty to nechápeš?" rozhodil rukama a jednou z nich praštil neúmylsně do zdi. Zasyčel bolestí a pokračoval v jeho vysvětlování "Jestli je tu Tord, tak není na co čekat... Co když už odjel.. Chci se sním ještě alespoň jednou vidět. Prohodit pár slov a možná si i něco vyjasnit." při vyslovení poslední věty jeho hlas zněl spíše vážně. Jeho výraz v obličeji mohl jen potvrdit, že to bylo úmyslně.

" Tak dělej a nezdržuj... " pobídnul svého kamaráda a už se znovu hnal chodbou až na samotný konec, kde jej čekaly velké dveře.

Chvíli váhal, zda jimi má projít i bez Matta, který se zadýchaně belhal za ním.

Ohlédl se za sebe. Byl už skoro u něj. Nějakou dobu tam jen stál. Rozhodnul se, že raději na svého kamaráda počká.

"Jak se opovažuješ?!"
Zpoza těch dveří se ozýval křik. Vlastně na sebe řvaly dvě osoby. Hádali se...

"No tak se na sebe pořádně podívej! Zohavenej ksich, páska přes oko... A co je tohle? To je... Ruka?... To je fuk.. Vypadáš jak příšera z kanálu!"

"Říká ožrala, kterého každý den v kanálu najdou!"
Po dlouhé době zase slyšel Tordův hlas... Byl to pro něj velmi zvláštní pocit.Probudilo to v něm strašlivou nedočkavost.

" Teď bych tam raději nechodil. "
Špitnul mládenec ve fialové mikině za ním.

Brunet ale jeho výstrahu ignoroval a natěšeně se vřítil dveřmi do místnosti, kde na sebe řvali Tom s Tordem a u nich byl hlídač který se je snažil zkrotit větou : "Ukliněte se pánové!"

"To on si začal!" křiknul Tord a vrhnul po Tomovi vražedným pohledem.

"Nebuď, jak malý dítě! A navíc jsi to celé začal ty!" odvětil mu Tom a oplatil mu jeho pohled téměř stejným.

"Jo? A jak prosimtě?"

"Tvůj obličej si říkal o to, abych mu vrazil!"

Tak to byl teda ten nejúžasnější důvod, jaký mohl Tom kdy vymyslet.
Pomyslel si Edd a krapet se pousmál.

Strážník je odstrčil od sebe. Stačilo by tak málo, aby se poprali....
Ještě před vteřinou měli oba ruce sevřené v pěsti a nyní na sebe jen nenávistně hleděli.

Policajt se otočil směrem k pánům strojích přede dveřmi a se značnou úlevou v hlase je přivítal.
"Jsem tak rád že jste konečně tady!" pousmál se na ně a nechal je vejít dál do místnosti.

"A.. Ahoj Torde.." řekl Edd, když přistoupil k oslovenému.
Díval se na něj, jako kdyby spatřil ducha. Vždyť také hleděl na muže, kterého tak dlouho považoval za mrtvého.

Bzzzz bzzz
Ozvalo se z kapsy mládence s vlasy karamelové barvy.

"Ahoj Edde... Promiň, musím to vzít." zašmátral v kapse a vytáhl z ní mobilní telefon.

"Ahoj Patryku. Proč voláš?"

"Hah... Patryk hvězdice." ozval se z druhého konce místnosti černooký mladík.

"To víš že jo, SpongeBobe." odvětil mu poměrně naštvaně Tord a pokračoval v hovoru.

"Jak jako nabourali?!"
Téměř křiknul do telefonu a začal si levou rukou mnout kořen nosu.

"No to spíš náš Mistr řidič to napral do stromu." ozvalo se z mobilu. Znělo to skoro až jako výsměch.

"No to si snad Paul dělá legraci. Proč jsi ho sakra k tomu volantu pustil?!"

"Sebral mi klíčky!" obhajoval se Patryk.
"Ale je tu jedna dobrá zpráva..."

"Jaká? Co může být na vaší havárii dobrýho?! Kvůli vám se asi odsud nedostanu!" rozeřval se Tord. Edd jenom nehnutě stál a mlčky se na něj díval.
Tomu se říká teda milé přivítání.
pomyslel si a raději se od něj na pár kroků vzdálil.

"Všichni jsou v pořádku a bez vážných zranění.. Teda kromě toho stromu.. Ten se jaksi zlomil, ale to asi tak moc vadit nebude.... Doufám "

"To je sice hezké Patryku,... Ale jak se mám podle tebe odsud dostat?"

"To sice nevím, ale ty si poradíš, ne?"

"Ty jsi teda vážně kamarád... To ti teda řeknu." řekl sarkasticky Tord.

"Víš jak jsem ti říkal, že jsou všichni v pořádku?"

"Bylo to asi tak před pěti vteřinami..."

"... No, tak to se asi brzo změní..."

"Jak to myslíš?" teď už vážně nechápal, o čem jeho kamarád mluví a už vůbec co tím má na mysli.

"No.. Hehe...." řekl poměrně nervózně Pat a pokračoval "Paul se tady začal hádat s nějakým chlapem a už tasí pistoli....... Paule! Schovej tu bouchačku! Nikdo se tady střílet nebude!.... Promiň Torde. Už musím končit."

"Ale.."
Ozvalo se pípnutí a hovor byl u konce. Měl takovou chuť si zařvat alespoň pár sprostých slov, ale když tu byl Matt s Eddem, pokusil se ovládnout a tak k ničemu nedošlo.

Chytil se svou lidskou rukou za hlavu a šel ke strážníkovi.

"Promiňte, ale mám takový menší problém.." začal Nor a čekal na to, zda mu muž bude věnovat pozornost.
Neochotně se k němu otočil a hrubiánsky odpověděl :
"Co zas?"

Torda to moc nepřekvapilo a tak bez váhání spustil :
"Víte... Mí přátelé nabourali a tak si pro mě nebudou moci přijet a já tak nějak nevím, co mám dělat..." jeho hlas zněl při poslední větě docela přiškrceně a skoro až nejistě.

Policajt si jen povzdychnul a s větou :
" Tak jeď s nimi. Vypadá to, že se dobře znáte." odešel.

Zatnul zuby, spjal ruce v pěst a už se chystal zařvat něco svým rodným jazykem, když v tom ho vyrušil Edd.
"To by bylo super!"

Tord si povzdechl a Tom vypadal, jakoby to sním každou chvíli mělo praštit.

"Lidi! Já už chci domů!" ozval se Matt sedící vedle Edda.

"No jo, neboj. Už jdeme. Ale Tord jde s námi." usmál se Edd a už si to šinul ke dveřím.
Matt s Tomem ho následovali a Tord chvíli stál na místě a váhal.
Netrvalo dlouho a došel k závěru, že nemá jinou možnost.
Doběhl je a už s nimi šel onou chodbou, kterou všichni přišli.

Tákže... foxiewatt říkala, že píšu moc krátké kapitoly XD takže jsem pro vás napsala jednu, která má cca 1150 slov. Byla to docela fuška, ale je to tady XD.

Vaše Basic