Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

26.- "Uklidni se"

Eddův pohled :

Když mi kluci přišli na pomoc s tím úklidem, práce se velmi usnadnila a zrychlila. Sice jsme Torda lovili z hromady krabic, která ho zavalila, ale nic dalšího, co by stálo za zmínku se nestalo.

Každý z nás si odnesl krabice se svými věcmi do pokoje, dokonce se našlo i pár kusů Tordova oblečení.

Zaťukal jsem na dveře od Tomova pokoje. "Tome! Otevři a vem si ty věci!"
"Táhni pryč!" křiknul na mě.

"Thomasi!"

"No jo no furt... Nech to tam, pak si to vezmu.."

Povzdechl jsem si. ".. Fájn..ale asi tak za pět minut bude večeře, tak se koukej dostavit, jasný? " řekl jsem a odešel zpět za Mattem a Tordem. Věděl jsem, že čekat na odpověď je zbytečné.

Oznámil jsem, že za chvíli bude večeře i ostatním a odešel jsem do kuchyně ohřát to, co zbylo z oběda. Inu.. Nezbylo toho zrovna nejméně.
Věděl jsem , že to nikomu zvlášť nechutnalo, ale druhé jídlo za den se mi už vařit nechtělo.
Rozdělil jsem brambory a maso na 4 porce, které jsem posléze dal na talíře.

"Nah... Už zase tenhle blivajz?"

Otočil jsem se, abych si dotyčného prohlédl. Byl to Tom a jen tak si seděl v obýváku na gauči a přitom upíjel ze skleněné lahve s nápisem Smirnoff.
( doufám že chápete, že kuchyň je 'propojena' s obývákem a mezi nimi je jídelní stůl.. Nebo tak něco XD.. Prostě z obýváku vidí do kuchyně a naopak.. Ehmm.. Není tam stěna X'D )

Zvláštní.. Ani jsem si nevšimnul, že přišel. Možná to bylo tím, že jsem byl tak zabraný do 'práce' a nebo to bylo tím, že jsem se zase topil ve svých myšlenkách a tak jsem jeho příchod nezaregistroval.

Strčil jsem jeden z talířů do mikrovlnné trouby a nastavil čas, zaklapl její dvířka a dále tomu nevěnoval pozornost. Opět jsem se otočil na Toma a věnoval mu docela naštvaný pohled. Vím, že nejsem moc dobrý kuchař, ale tohle od něj zkrátka nebylo hezké.

"Proč nekoupíme třeba pizzu?" optal se otráveným tónem.

"Vím, že teď máme dost peněz, ale musíme se naučit s nimi hospodařit. Nemůžeš si jen tak pro nic za nic utrácet! Co když přijde nějaká krize.. Nebo nám úplně dojdou peníze? Huh? Co budeš dělat pak?"

"Tohle bych do tebe neřekl.." napil se své vodky a vložil ruce do kapes. Ve tváři stále setrvával jeho obvyklý otrávený výraz.

"Jasně.. Protože já jsem ten naivní optimista, který o životě neví nic, ustále má hlavu v oblacích a myslí si, že všechno je růžového, viď?!"

"Klid Edde.."

"Já jsem klidnej-"
Zrovna v chvíli, kdy jsem se málem rozkřičel z plných plic zapípala mikrovlnka oznamujíc tak, že jídlo je již ohřáté.
"Víš ty co... Večeři děláš ty. Pizzu koupíme zítra, ale jen v případě, že to tvoje jídlo bude lepší." nahodil jsem nepatrný úšklebek.

"Takže sázka?" zvednul se z pohovky a namířil si to přímo ke mě. Podal mi ruku.

"Takže sázka" potřásli jsme si rukou.

Chvíli na to už přišli i Matt s Tordem.

"Děje se něco? Zaslechl jsem zas nějakou hádku.." podotknul Tord.

"Ále, jen jsme se dohodli, že dnes vaří večeři Tom" ušklíbnul jsem se a už jen čekal na jejich reakci.

"Co pak jsi tak brzy zapomněl na tu snídani?" vyhrkl krapet sděšeně a zároveň překvapeně Matt.

"Právě že nezapomněl... A o to tu jde. A neboj...alespoň jeden hasící přístroj máme v zásobě"

"Však ty ještě budeš zírat, jak se mi ta večeře povede" snažil se Tom trochu odběhnout od načatého tématu a ukončit konverzaci.

"Fajn.. Jak myslíš" mávnul jsem nad tím rukou "Jdu si kreslit... Až bude ta tvá zázračná večeře hotová, tak mě zavolej" vydal jsem se směrem ke schodům.

"Jen sem neboj, bude tak rychle hotové, že budeš zírat!"
Schod po schodu jsem vyšel do horního patra konečně ho ignorujíc.

Zavřel jsem se do pokoje. Usedl jsem na židli k rozsáhlému stolu pokrytému především pokreslenými papíry a jal jsem se nakreslit něco nového. Otevřel jsem šuplík ukrytý pod stolem a vytáhl z něj čistý papír. Hluboce jsem se zamyslel, nad tím, co bych měl nakreslit dnes. Myšlenky a nápady mi zaplnily hlavu, ale ani jeden z nich mi nepřipadaly dosti dobré. Když konečně mou myslí postoupil super nápad, stačil jsem udělat na papír jen pár tahů tužkou a už na mě Tom volal.

Snažíc se nazpomenout svůj nápad jsem se vydal opět do kuchyně, kde už všichni čekali u jídelního stolu. Posadil jsem se na zbylé místo a prohlédl si, co mi zrovna přistálo na talíři.

"Ehm... Toast?"

"Ne leda jaký!" ujal se slova Tom.

"A čím je podle tebe tak jedinečný?" pozvedl jsem obočí a čekal na jeho odpověď.

"Je to můj výmysl..." pozvedl svůj talíř s namazaným pečivem a pokračoval ve svém výkladu. " Dal jsem na něj bourákové máslo a arašídovo čokoládovou pomazánku na to"

"Náhodou to je dobrý" ozval se Matt

"Vidíš? Je to lepší než tvé jídlo. Vyhrál jsem a zítra bude pizza!" usmál se a jako nějaký Mistr bůh ví čeho si založil ruce na hrudi.

Povzdychnul jsem si "No.. Tak fajn, alespoň že jsi znovu nezdemoloval kuchyň"

Zaslechl jsem slabé zamňoukání.
"Tome?! Kde je Ringo?!"

"Pffff... Tebe snad nezajímá nic jiného než ta přiblblá kočka"

Zvedl jsem se ze své židle a šel do kuchyně. Mňoukání bylo tentokrát o něco hlasitější, ale přesto znělo tlumeně. Nastražil jsem uši usilujíc o rozpoznání místa původu toho zvuku.

"Tome! Ty jsi ho strčil do skříně k nádobí?!"

Otevřel jsem dvířka onoho zmíněného kusu nábytku a už jsem držel v náruči svého milovaného kocourka šedého zbarvení.

"A co jsem měl podle tebe dělat? Překážel mi"

"Jasně,výmluvy...To ti tak jde" pohladil jsem Ringa na hlavě a opatrně ho dal na zem.
Odešel k misce s vodou na níž bylo napsáno jeho jméno a napil se. Pohled na něj mě donutil se zamyslet, jestli je nutný se zase hádat.
Pokusili jsem se tedy krapet se uklidnit.
Nádech, výdech

"Fajn.. Nebudu z toho dělat scénu, ale tohle bylo naposledy, jasný?"

"No jo no.." řekl otráveně Thomas. Vzal do rukou prázdné talíře a dal je na kuchyňskou linku.

Za okny, kde ještě před nedávnem svítilo jasně slunce se snesla temná přikrývka a tma vše pohltila. Jediných pár hvězd, co se na nebi před chvílí objevily zářily a tak se na nebi krásně vyjímaly. Odvrátil jsem zrak od okna a spolkul poslední sousto své večeře.

"Nechcete se dnes podívat ne nějaký film?"

"Klidně se dívejte, já jdu ven. Beztak se na ten gauč vejdou maximálně tak tři osoby" podíval jsem se na Torda.

"Promiň Edde, ale tentokrát s sebou gauč v kapse vážně nemám" uchchtnul se a zmateně se podíval na Toma, který si to namířil do svého pokoje.

"Jde si jen pro věci" odpověděl jsem na jeho nevyřčenou otázku, kterou jsem mu vyčetl z výrazu ve tváři.

Pár okamžiků na to byl Tom už zas v obýváku a nazouval si boty. Vzdal si do ruky odloženou flašku alkoholu a zkrátka odešel.

.... Jako vždy