Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

16.- Ta bouchačka tu není!

Tordův pohled :

"Váš kamarád říkal, že by to kolem deváté hodiny měl stihnout. Proto buďte pane Ridgwelle zcela bez obav. Až budete mít vyplněné všechny dokumenty, vrátíme vám vaše osobní věci." odpověděl strážník.
Před necelými pěti minutami totiž mluvil s Eddem. Jelikož jsem vedle strážníka po celou dobu hovoru stál, vše jsem slyšel a občas i hlas člověka na druhé straně. Slyšel jsem, ale nerozuměl jsem, co říká.

Nyní už muž přestal věnovat pozornost Tomovi a zeptal se mě :
" Máte už napsané to číslo?"

"Jistě." Uchopil jsem malý lísteček do ruky a podal ho policistovi.
" Napsal jsem raději čísla obou dvou... Co se telefonu týče , tak nejsou zrovna nejzodpovědnější a často ho ztrácejí, takže je velmi pravděpodobné, že to minimálně jeden z nich nezvedne." dodal jsem. Muž jen zamumlal něco jako "Dobře..." a začal vytáčet první ze dvou čísel.

Dlouho se ozývalo jenom pípání, které člověk slyší vždy při vytáčení, než započne hovor. V tomhle případě, ale žádný nezačal. Uplynulo poměrně hodně času a strážník položil sluchátko. Pozorně se podíval na lísteček a začal volat na druhé číslo.
Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se z telefonu ozval hlas. Hlas patřil Paulovi. Alespoň že on ten mobil neztratil..... Teda... Tentokrát.

Musím říct že se mi vážně ulevilo. Přestal jsem vnímat jejich rozhovor a přemýšlel nad tím, co se asi v Red army bez mého dohledu děje.
Jedna z prvních věcí, co mě napadla byla, že se mi Paul s Patrykem s největší pravděpodobností potulovali po kanceláři. Určitě se mi prohrabovali v šuplících a tak. Byli jako malý děti. Pořád zvědaví.... A často jejich inteligence odpovídala věku spíše dítěte ze základní školy, než dospělého muže.

Napadlo mě ještě spotu věcí, co provedli, ale policajt mě z přemýšlení nad tím vyrušil.

"Přijede asi tak mezi desátou a jedenáctou hodinou."

Kývnul jsem hlavou a vrátil se k vyplňování papírů. Štvalo mě to, ale neměl jsem na výběr.
Vyjel jsem na výlet, abych se papírování zbavil... A teď ?..dělám to, co jako obvykle. Blbou kancelářskou práci. Krapet jsem se sám pro sebe zamračil a přešel na další kolonku v dotazníku.

Asi tak do půl hodiny jsem měl hotovo a tak jsem jenom naslouchal Thomasovým neustálým dotazům.
Vypadal, jako kdyby ani jednou v životě v ruce neudržel žádnou složenku, nebo něco podobného.

Jeho nejčastější dotaz byl:
"Co to znamená?" , který občas střídala ještě stupidnější otázka "Co to je?"
Strážník vždy něco odpověděl, ale bylo na něm vidět, že ho už dosti štve .

Byl na ně docela komický pohled....
Muž se asi tak po páté otázce za poslední dvě minuty zamračil, plácl se rukou do čela a neochotně odpověděl. Takhle to šlo nějakou tu dobu až to vše nakonec Tom vyplnil a policajt měl konečně od hloupých otázek pokoj.

Tom otevřel pusu, aby něco řekl, strážník mu věnoval jeden z pohledů říkajíc 'Co zas?'.
Znova ústa zavřel, chvíli jen mlčel a pak špitnul :
"Kolik je hodin?"

Muž si povzdychnul, vyhrnul si rukáv, podíval se na své elegantně černé hodinky a pravil :
"Za tři minuty čtvrt na devět. Podejte mi oba ty papíry a jděte si tam vyzvednout své věci."
Sesbíral od nás kupičky dokumentů a opřel se do křesla.

Vydal jsem se k okénku s pultem následován Thomasem.

Oba dva jsme tam došli a ženě, která tam zrovna byla jsme nahlásili svá jména. S větou" Za chvíli jsem zpět. " odešla dál do místnosti a pár okamžiků na to se vracela s kabátem a dvěmi papírovými složkami plných menších předmětů.

Skrz okénko mi podala kabát a na pultík před nás položila ty složky.
Bez váhání jsem ji otevřel a zkontroloval její obsah.

" Není to všechno..." řekl jsem a pohlédl na ženu tím nejvážnějším pohledem, který jsem měl v zásobě.

Na chvíli se zarazila...
"Jak to myslíte?" vydala ze sebe po pár vteřinách dusivého ticha.

"Není tady ta bouchačka." nadzvedl jsem papírový obal s mými věcmi, které jsem měl u sebe, když mě sem zavedli a mezi nimiž se nacházela i má páska přes oko, kterou mi z mě neznámých důvodů zabavili taky.

"Ach ták, vy myslíte tu pistoli..." položila si ruku na zátylek a pokračovala " Tak tu z bezpečnostních důvodů dostat zpět nemůžete."

Jasně bezpečnostní důvody.... Výmluva na všechno!

Otevřel jsem pusu, abych něco řekl, ale nevěděl jsem co a tak jsem ji znova zavřel. Mohl jsem se zde klidně kvůli tomu hádat celý den.
Ale.... Nestálo mi to za to.

Cítil jsem, jak na mě Tom upřeně zírá. Pohlédl jsem na něj koutkem oka. Měl na tváři ten svůj klasický výsměšný úšklebek. Jak jinak. V mém utrpení se vždycky skvěle vyžíval.......
....tak jako já v tom jeho......