Naši tři chlapci sedí doma a v klidu si v hlavě přemýtají o tom, co se ještě nedávno stalo. Vzpomínají na tu zradu... A na toho, kdo ji vykonal.
Dva z nich přemýšlí nad tím, zda je Tord na živu. Ten třetí tuto myšlenku silně zamítá. Nehodlá se bavi...
Tord byl celý nesvý. Neustále nervózní a nejistý. Nedokázal se uvolnit. Rozhodl jsem se tedy, že aby měl alespoň nějaké místo, kam se bude moci 'uklidit' a uklidnit se, tak ten pokoj plný krabic vyklidíme rovnou po obědě. Když jsem vznesl tento návrh, všichni kromě Toma souhlasili.. Jak jinak. Chtěl se zase někam vytratit, ale já mu to zahrnul a tak zůstal ve svém pokoji a hrál na kytaru. Nejdříve si jen tak drnkal na struny a pak hrál melodii, která tím náhodně vznikla. Většinou když takhle hrál, byl jsem ve svém pokoji a kreslil si. Neměl jsem při kreslení rád takové to ticho.... Nejlépe se mi kreslilo, když jsem poslouchal nějakou hudbu. Určitě to sami znáte.. Nyní jsem se ale chystal na ten obří úklid, jak tomu Tom říká 'smeťáku'.
Otevřel jsem dveře od budoucího Tordova pokoje a krapet jsem se sděsil. V téhle místnosti jsem nebyl snad od doby, co jsme se sem nastěhovali. Bylo tu zkrátka více krabic, než jsem očekával. "Taaaak fajn... Postupně prohlédneme všechny krabice a podle toho, zda jsou to osobní věci nebo ne,je roztřídíme..." rozhodl jsem přičemž jsem se rozmýšlel, kde začít.
"Okay" řekl Tord a už rozbaloval první krabici. "Umm... Nějaké hřebeny na vlasy.."
"To je Matta. Podej mi to" vzal jsem tu krabici a položil ji na nově vzniklou hromadu.
"Šampóny.."
"Matta"
"Zrdcadla.."
"Matta"
"Gely na vlasy"
"Matta"
"... Pleťové masky? Jako vážně?"
"To není jen tak starat se o tenhle překrásný obličej... Víš?" Tord se jen trochu zasmál. "Klasika... A máš pořád tu svoji kolekci hraček? Nebo sis založil novou?"
"Um.. Jak se to vezme.. Je to část té staré doplněná novými věcmi. Klidně ti ji ukážu. Chceš?" Matt se úplně rozzářil a prosebně se na mě podíval.
"Nevadilo by ti to Edde?" zeptal se Tord.
" Nevadilo. Ale pak se vraťte mi pomoc. Jasný?"
"Jasný" řekl Tord a společně s Mattem odkráčel z pokoje. Já mezitím přebíral hromadu krabic, o kterých jsem předpokládal, že pod nimi bude ukryta postel. Horní krabice byly prázdné a tak jsem je vyházel na chodbu. Ty pod nimi však v sobě ukrývaly docela zajímavé věci. Teda.. Když nepočítám nábytek jako je stolní lampa a odmontovaná polička. Otevřel jsem jednu z nich a objevil v ní pár zarámovaných fotek. Na většině z nich jsme byli my tři - já, Tom a Matt. A na pár ostatních byl s námi i Tord.
Chvíli jsem si ty fotky jen prohlížel a vzpomínal. Pak jsem si ale řekl, že nemáme moc času nazbyt a položil krabici do rohu místnosti.
*************************
Mattův pohled :
Řekl jsem si, že když ukážu Tordovi tu svou sbírku skládající se nespočetného množství vzácností, které lidi buďto dříve vyhodili nebo jsem je našel jen tak se válet na zemi, přestanu se ho konečně bát a bude to jako dřív. .... A třeba že i najdu něco, čím zakryju tu hrůzu na jeho obličeji....
Jen co jsem otevřel dveře, málem se to na nás všechno vysypalo. Člověk by si nedovedl představit, kolik super věcí se dalo najít, jen jak jsme se přistěhovali. Možná proto byla moje sbírka obsahově větší než se dalo předpokládat.
Odhrnul jsem hromadu věcí na stranu, aby se vůbec dalo nějak projít a s Tordem hned za zády jsem se vydal až na samotný konec pokoje.
Tord se docela zmateně rozhlížel kolem sebe. "Kolik věcí z toho je nových?" zeptal se pro ujištění.
"Většina" odpověděl jsem a už jsem se natahoval pro svého kamenného kamaráda. "Představuji ti Richarda.. Svého mazlíčka." uchopil jsem ho do rukou a zdvihl do vzduchu.
"To je... Šutr?" řekl a dlouze se zadíval na mého mazlíčka.
"Ne leda jaký!"
"Ovšem.. Šutr s nalepenými očky..... Abych to upřesnil.."
"Neurážej ho, taky má city."
"Promiň Matte, ale pojmenovat kámen a mít ho za domácího mazlíčka není úplně normální...heh.. Ale na druhou stranu si dělej co chceš" vytáhl z kapsy doutník a zapálil si jej.
To by mě zajímalo, kolik těch doutníků ještě má... Pomyslel jsem si a uložil Richarda na jeho původní místo.
" Nejdeme raději už pomáhat Eddovi?" řekl jsem, aby řeč nastála.
Vyfoukl obláček šedého dýmu a odpověděl: "Klidně..."
Přebrodili jsme se těma hromadama a šli jsme za Eddem.
Natož, že jsme odešli jen na chvíli, Edd s úklidem hodně pokročil. Pomohli jsme mu tedy s tím zbytkem. Šlo to docela rychle a snadno... No...jedna věž z krabic se zřítila na Torda, ale... Příčina je neznámá... Ehm... Ehm...
Nu což! To má za ten monokl!
Tady Basic :D... Omlouvám se že kapitola byla taková krátká a že jsem ji nevydala minulý pátek , ale mám takový spisovatelský blok -_-
But...
Chci vám strašně MOC poděkovat za tu vaši podporu tady a ty super komentáře (i těch cringe si vážně cením XD miluju ty postižené diskuze XD) Nechápu jak jsme došli k tomuhle číslu | | \/
ओह! यह छवि हमारे सामग्री दिशानिर्देशों का पालन नहीं करती है। प्रकाशन जारी रखने के लिए, कृपया इसे हटा दें या कोई भिन्न छवि अपलोड करें।
