Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

15.- Člověk se snad nikdy nevyspí

Eddův pohled :

Dlouho jsem nemohl spát. Neustále jsem nad něčím přemýšlel. A když už jsem na to dokázal přestat myslet, přišly obavy nebo mi na mysl přišla jiná věc.
Slyšel jsem ruch z ulice. Projíždějící auta, hovory lidí a zpěv ptáků, kteří ještě nespali. Slyšel jsem i Mattovy kroky, když se dodíval na film a šel již také spát. No spát. Ehm...Nejdříve si pořádně zalichotil v zrcadle a až poté se odhodlal zalehnout.

Můj potemělý pokoj jen občas ozářila světla aut projíždějících naší ulicí.
V noci jich bylo výrazně méně než ve dne, ale stejně mě rušila. Mé tělo bylo unavené a bolavé , ale má mysl byla bystrá a nedala si pokoj. Ten pocit zná snad každý.

Skoro celou noc jsem probděl, ale ráno, když už svítalo, padla na mě konečně únava a já se poddal spánku.
Ještě že dnes nikam nemusím a můžu si spát jak dlouho chci.
Pomyslel jsem si a pár chvil poté jsem už spal jako dudek.

Bylo něco kolem šesté možná sedmé hodiny ranní.... Nevím přesně, ale vzbudil mě vyzváněcí tón na mém telefonu hlásící příchozí hovor.

Byl přímo v mém pokoji a tak se nedal jen tak přeslechnout.
Zamručel jsem a pořádně se ovynul peřinou a čekal až přístroj stichne a já budu moci spát dál.

Mobil ale neustále zvonil a mě to iritovalo čím dál víc a víc. Bylo to nesnesitelné a navíc, když někdo volá takhle brzo ráno, může to být něco důležitého.

Tato myšlenka mě konečně vykopala z postele.
V pyžamu a dece, kterou jsem se obmotal, jsem se vydal na druhou stranu svého pokoje, jehož všechny stěny byly vymalovány ne temnou ale poměrně tmavou zelenou.

Bačkory jsem nedohledal a tak jsem kráčel po chladné linem potažené podlaze bosý.
Konečně jsem se dostal ke stolu plného pokreslených a výjimečně čistých papírů. Krapet jsem je prohrábnul a vyslovil mobilní telefon.

Na obrazovce svítilo : Příchozí hovor - Policie.

Cítil jsem se trochu trapně, že jsem zrovna je nechal takhle dlouho čekat.
Příjmul jsem to a z telefonu se ozvalo :

"Dobrý den. Tady městská policie. Jste pan Eddward Gould?"

"Ano, to jsem.." odpověděl jsem rychle.

" Volám kvůli panu Thomasovi Ridgwellovi. Kvůli rvačce v obchodním centru jsme ho zadrželi u nás na stanici a dnes je propuštěn. Potřebujeme, aby jste ho odsud vyzvednul. Budeme mít tak jistotu, že hned něco dalšího neprovede."

"Jistě. A v kolik bych si pro něj měl přijet?"

"Kolem deváté hodiny by to bylo ideální, ale jestli nemůžete, tak se domluvíme na jiný čas."

"To je v pořádku. Přijedu v devět.... A můžu se jen zeptat?"

"Ano.."

"Mohl bych dostat adresu vaší policejní stanice? Nevím, kde se nachází."

"Ale jistě. Pošlu vám ji přes SMS."

"Děkuji."

"Také děkuji. Naschledanou."

"Naschledanou. "
Rozloučil jsem se a volající hovor ukončil.

Uchopil jsem telefon do druhé ruky a s povzdechnutím si sám pro sebe řekl "Alespoň ho propustili dnes a nejsou z toho větší problémy."

Trochu jsem se protáhl a vydal se na lov bačkor. Našel jsem je nečekaně rychle. Byly schované pod postelí, na kterou jsem hodil peřinu, neobtěžoval se ji skládat a rychle se převlékl do svého obvyklého úboru skládajícího se ze zelené mikiny a kalhot.

Hbitě jsem seběhl schody a vběhl do kuchyně.
Otevřel jsem dvířka lednice, ale v ní jsem našel jen pár zbytků slaniny, rozjezený jogurt a pár dalších věcí, které jsem už nedokázal identifikovat.
Měl bych to vyhodit.
Pomyslel jsem si při pohledu na plesnivou bagetu.
Poté, co Toma vyzvednu, půjdu na nákup a OPRAVDU NAKOUPÍM. Ne jako Tom... Šli sice nakoupit, ale domů se jídlo už nedostalo.

Nevím jestli Toma brát na nákup s sebou je dobrý nápad. Ale zase nechat ho s Mattem? Hmm... To by asi někam zase sdrhnul... Tak půjdeme všichni.

Vytáhl jsem otevřené balení slaniny a poslední plechovku coly v celém domě.
Dnes byla snídaně taková lehčí... Ale musela stačit.

Vzal jsem do ruky plechovku, ještě jednou prohlédl lednici, zda jich v ní není víc.
Tahle byla vážně polední.
Nad myšlenkou, že budu po zbytek dne bez coly jsem se otřásl.
Ten nákup je vážně nezbytný!
Zavřel jsem dvířka a položil colu na kuchyňkou linku. Krapet jsem osmahnul na pánvi slaninu a rychle ji spořádal.

Vyšel jsem nahoru po schodech a zaklepal na dveře Mattova pokoje.

"Matte? Jedeš s se mnou pro Toma?"

"Jasně že jo" ozvalo se zpoza dveří, ze kterých o chvíli později vyletěl už převlečený a upravený Matt.

Nechal jsem ho se v klidu nasnídat... No.. Z toho, co v ledničce zbylo. Já jsem si sednul na gauč a podíval se na telefon. Byla tam již ta SMS s adresou té policejní stanice.
Cesta tam trvá přibližně tak půl hodiny... A teď je... 12 minut po osmé... Když za čtvrt hoďky vyjedu, tak to v klidu stíhám.

Nějakou dobu jsem tam jen seděl a usrkával si ze své plechovky coly.

Když Matt dojedl, podíval jsem se na telefon a bylo přesně 8:18. Nechtělo se mi čekat a tak jsem nastoupili do auta a jeli. Když tam budeme o něco málo dříve, ničemu to neuškodí.

Čau lidi. Omlouvám se za takovou nudnou kapitolu. Nebojte budou lepší XD
(+800 slov téměř o ničem XD )

Vaše Basic, která kvůli vám nespí a v jednu hodinu ráno píše novou kapču XD