Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

6.- Že by pauza?

Tordův pohled :

" Kvůli tomu, aby se mi na stůl nahrnulo ještě více papírů?" podíval jsem se na Patryka vyčítavým pohledem. Ten se krapet zamračil a bez váhání odpověděl.

"Vždyť ty víš, že to s tebou myslím dobře..." uhnul pohledem a pobídnul Paula gestem kyvnutím hlavy.

Na chvíli se oba odmlčeli. Asi čekali že na to něco řeknu... Tuhle větu jsem slýchával neustále. To už nemělo smysl reagovat. Oba mou reakci už dávno znali.
Koukali se do země a chvílemi i na mě... Zkrátka trapné ticho.

"Tak na co čekáte? Jde se, ne?"
Patryk sebou úplně cukl. Tohle asi vážně nečekal. Nechtěl jsem mu dávat úplně za pravdu, ale musel jsem odsud už vypadnout.

"Počkej... Takže ty souhlasíš?"
Konečně se probral z šoku. Paul vedle něj vypadal stejně překvapeně jako on, ale nic na to neřekl.

"Nemel a jdi se připravit. Hoďte na sebe něco do civilu a za 15 minut před hlavní branou." řekl jsem suše a už se přehraboval ve skříni hledajíc něco jiného než byla uniforma.

"T.. Tak dobře.."
Na výrazech obou šlo vidět, že neví co si o tom co se zrovna stalo myslet, ale odkráčeli z mé kanceláře a na nic se naštěstí už nevyptávali.

Když už byli pryč, mohl jsem se plně věnovat lovu civilního oblečení.
Už dlouho jsem si někam jen tak nevyšel a proto jsem neměl důvod nosit něco jiného, než uniformu. A navíc snad ne poslední kus mého normálního oblečení bylo zničeno při té katastrofě.

Dlouho jsem se přehraboval ve skříni. Otevřel jsem snad všechny možné šuplíky a prohrábnul je i na jejich dně.

"Konečně!" řekl jsem potichu sám pro sebe a vytáhl z posledního šuplíku zabudovaném ve skříni šedé triko. Krapet pomuchlané, ale s tím se nedalo teď nic dělat.

Alespoň mám další důvod proč jít ven... Koupím si oblečení a třebaže si dojdu i někam na jídlo. Ještě se uvidí.

Kalhoty jsem našel na topení a boty jsem nelezl na samotném dně mého botníku.

Byly to už dosti prošlapané tenisky, byly celé zaprášné a v některých částech byly dokonce roztrhnuté, ale musely stačit.

Rychle jsem to na sebe vše navlékl a vydal se k místu srazu, kde už na mě ti dva čekali.

"Máš zpoždění" pokřikoval na mě už z dálky Paul a šel mi vstříc.

"Víš jak je v mém případě těžký najít normální tričko?" nahodil jsem úsměv a trochu zrychlil krok.

"No nekecej." usmál se a už šel po mém boku.

"Tak kam chcete jít?" řekl Patryk,když jsme došli až k němu a vytahoval něco jako mapu.

"Zahoď to. Znám to tu jako své boty ."
Krapet jsem do něj strčil a on tu věc schoval zpátky do kapsy.

"No podle tvých bot to vypadá že to tam znáš hodně dobře." narážel Paul na mé prošoupané a už skoro rozpadlé tenisky.

"Však já si dnes koupím nové" vrátil jsem mu jeho hloupý úšklebek.

"Takže do obchodu jo?"

"Jo. Do obchodu. Máš s tím nějaký problém?"
Už jsem byl touhle nesmyslnou konverzací podrážděný.

"Ne. Jen.."

"Tak můžeme už jet?!"

"Fajn. Řídím." řekl Patryk a vytrhnul Paulovi klíčky od auta z ruky.

"Hej! Vrať mi je!" natahoval se pro ně, ale neúspěšně. Přeci jen Pat je o dost vyšší než on a tak neměl proti němu v tomhle ohledu šanci.

"Nevrátím! Vžyť vím jak náš Mistr řídí." vyplázl na něj jazyk a zatrčil si klíčky do kapsy.

"Hele! Bylo to jen jednou a.." snažil se z toho vymluvit, ale mě to nezajímalo a hrubě jsem ho přerušil :

"Nehádejte se tu jako malý děti a dohodněte se už konečně, kdo řídí, ať už můžeme odsud vypadnout." otevřel jsem bránu a následován těma dvěma jsem jí prošel a znovu ji zamknul.