Nevinnost sama ✔️

3

Pokud Andrea něco nesnášela víc, než pohled muže na její osobu, tak to byl pohled kohokoliv, když jedla. A Mike to zrovna teď dělal. Zíral na ni, jak se cpe čokoládovým dortem, který jí sám objednal, a usmíval se.

„Nech toho, vážně to není příjemný,“ raději se podívala stranou.

„Dobře. Nebudu zírat,“ zvedl ruce do obranného gesta. „Raději tě uvedu do našeho světa. Naše práce spočívá v tom, že vlastně vedeme celé hlavní vysílání, i když si to ostatní nemyslí. To my tvoříme texty, které pak moderátor čte. My přepínáme kamery a pouštíme reklamy. Možná ti to přijde jako banalita, ale vem si, že nepustíš včas reklamu a celé Chicago uvidí, jaký je vlastně moderátor kretén. Andrea se zasmála. Musela uznat, že Mike byl vážně sympatický mladík. Cítila se s ním… Jak jen to nazvat? Normálně? Jo, to by mohlo být ono.

*****

Celý den v práci byl spíš takový zkouškový. Mike jí seznámil s jejich kanceláří. Z každé strany obřího stolu byla židle a ta jedna čekala na ni. Měla svůj počítač, který zapnula a hned jí přišel email od nadřízeného. Byla to pozvánka na firemní vánoční večírek.

„Ha, náš šéfík už posílá pozvánky,“ zajásal Mike. „Na ten večírek se těším celý rok. Musím říct, že náš šéf je strašně dobrý člověk. Každému z firmy kupuje dárek. Na večírku je převlečený za Santu a těm, co mají děti, předává výplatní bonusy. Váží si nás a já si vážím jeho. Je to normální člověk. Vyjde každému vstříc a je to férový chlap.“

Andrea ho s úsměvem poslouchala. Mluvil o tom večírku, jako by to byl hřeb celého roku. Což možná byl.

„Zní to vážně lákavě,“ vyjela z emailu a podívala se do složek, které měla na stole. „Co to je?“

„Dnešní zprávy. Hele, nenecháš si ten večírek ujít, že ne?“ soudil tak z jejího pohledu a nezájmu o tom jakkoliv mluvit.

„Já na takové věci nejsem. Vánoce mi nic neříkají a ani spousta lidí v jedné místnosti. Co mám dělal s tím textem?“ podívala se na Mika.

„Jen si ho přečti a zhodnoť. Neříkej mi, že budeš na Vánoce sama ve svém bytě?“

Na to Andrea jen pokrčila rameny, ale neodpověděla.

„No tak to ne. Sice tě znám jen pár hodin, ale představa toho, že bys měla být na Vánoce sama, se mi hnusí.“

„Ale mě to takhle vyhovuje,“ usmála se. Nesmála se na něj, nebo jemu, ale přišlo jí milé, že si o ni někdo dělá starosti. Mike je vlastně cizí člověk. Měla by mu být ukradená, ale nebyla. Netušila, jestli mu být vděčná, nebo se bát. Zvítězil strach. Tohle bylo poprvé, co jí byl někdo tak blízko.

„To musíme napravit. Hele, půjdeš tam se mnou. Budeš můj doprovod,“ mrkl na ni.

„Ne, to nejde. Určitě máš přítelkyni, která se na večírek těší stejně jako ty a jak říkám. Mně nevadí být sama. Vlastně je to moje nejoblíbenější činnost. Miluju, když jsem sama. Sedím na gauči a naslouchám tichu,“ mluvila a zároveň si pročítala text. „Hele, tady to se vážně špatně čte; Řítil se stoosmdesátkou po hlavní vozovce. Jeho cesta skončila tím nejhorším možným koncem. Přijde mi to jako past na mou osobu,“ zvedla k němu pohled. Mike však mlčel. Jen se na ni díval a čekal, jak by danou pasáž opravila.

„Řítil se rychlosti stoosmdesát mil v hodině, což vedlo k tomu nejhoršímu možnému konci.“

„Jo byla to past,“ přiznal se Mike.

„A uspěla jsem?“

„Na jedničku,“ zvedl k ní palec.

„To bylo snadný.“