Nevinnost sama ✔️

11.

Andrea se mohla zbláznit z toho, že si celou dobu myslela, že je vrahem a ona jím vlastně nebyla. Netušila, zda je to vlastně dobře. I když si nakonec uvědomila, že ano. Nikoho nezabila, takže jí mohlo být jedno, že má někdo její deník. To, co tam psala a měla, bylo nepodstatné, protože doba smrti byla jiná. Jen jedno jí zajímalo. Kdo ho tedy zabil a kde vlastně celou dobu byl ten, kdo ji tolik ublížil? Něco v ní, jí nutilo to zjistit. Proto se vydala za Wadem, i přes to, že bylo kolem jedenácté večerní. Věděla, že nebude spát. Za tu dobu, co tu bydlela, poznala, že je to noční pták. Před dvanáctou prostě neusne. Jenže ať klepala, jak klepala, neotevíral jí. Šla tedy zpět do svého bytu a zrovna, když už chtěla zavřít dveře, otevřela Mikaela ty své.

„Jé ahoj, tebe už jsem dlouho neviděla,“ usmívala se Andrea, ale Mikaela vypadala zaraženě, skoro jako by se jí bála.

„Měla jsem toho docela dost. Ted jdu jen vyhodit odpadky,“ nadzvedla tmavý pytel, který držela v ruce.

„Aha a nemáš náhodou čas na čaj a trochu koláče? Pekla jsem, poprvé,“ chtěla se pochlubit, ale Mikaela odmítla.

„Bohužel, mám ještě nějakou práci. Tak ahoj,“ rozloučila se a šla. Byla nějaká odtažitá, což se Andrea nelíbilo. Mikaelu si oblíbila. Měla k ní vybudovanou důvěru, takže by o takovou kamarádku nerada přišla. Zavřela tedy dveře a dala vodu na čaj. Připravila si talíř a z trouby vyndala koláč, kterého se ani nedotkla, protože chtěla počkat na Mikaelu. Jenže ta už se s ní asi bavit nechtěla. Chtělo se jí z toho plakat. Bylo jí smutnou a ouzko. Copak jí není souzeno, aby žila normální život?

Náhle se ozvalo zaklepání. Utíkala ke dveřím v naději, že si to Mikaela rozmyslela a bylo to tak. Stála tam a usmívala se.

„Kašlu na práci. Dej sem ten koláč,“ vešla do jejího bytu a posadila se na gauč. Prohlížela si Andreu, jako by ji viděla poprvé, ale tak to nebylo. Spíše přemýšlela nad tím, kde se v takové křehké dívce vzala síla na zabití člověka, ale sama viděla zprávy a sama si byla vědoma toho, že to, co se psalo v deníku, nemohla být pravda. „Pekla jsi poprvé?“ přestala kousat a zadívala se na ni.

„Ano,“ přikývla. Jen se dívala, jak Mikaela vyplivla rozkousaný kousek do obrousku a napila se vody.

„Je odporný,“ zašklebila se.

„Vážně?“ ochutnala sama a hned ho vyplivla. „Bože, to je hnus,“ musela se hned napít. „Co jsem na tom mohla zkazit, když jsem to dělala podle receptu?“ zkoumala dobrotu ze všech stran.

„To nevím, ale už to raději nikdy nedělej. Není to tvá silná stránka. Raději mi řekni, co ples. Jaké to tam bylo?“ natěšeně vyčkávala podrobností.

„Byl tam Wade,“ sedla si naproti ni a spojila ruce, které si strčila mezi kolena. Ani netušila, proč se jí o tom zmínila, ale bylo to první, na co si tu noc vzpomněla.

„No nepovídej,“ narovnala se na gauči a napnula uši.

„Jo, tančili jsme spolu a pak…,“ zarazila se, když si vzpomněla na to, co se tam stalo.

„Já vím, drby se v tomhle baráku šíří rychle,“ dotkla se její ruky velmi pomalu a velmi zlehka. „A co ten Wade, líbí se ti?“ mrkla na ni šibalsky.

„Ne, proč by měl?“ začala se červenat.

„Ale no tak. Vždyť je to nádherný chlap, plný mužství. Pokud se ti nelíbí, jsi stopro lesba,“ opřela se o opěrku a Andrea se zamyslela. „Bože, ty jsi lesba!“ zas se vzpřímila.

„Ne!“ Andree nebylo tohle téma příjemné. Nikdy se o takových věcech s nikým nebavila. Než k tomu dospěla, její kamarádky ji opustily. Máma byla v tomhle směru nepoužitelná a starší sestru neměla, aby jí dala cenné lekce.