Nevinnost sama ✔️

21

Chvilku po tom, co se Andrea vrátila domů, jí někdo klepal na dveře. V tom šoku, ve kterém byla, se ani nezeptala, kdo je a rovnou otevřela.

„Musíš mi vysvětlit, co to mělo znamenat," vlétl do bytu Neil. Sledoval ji až k jejímu bydlišti a neodejde, dokud nebude znát odpovědi. „Co jsem ti podle tebe udělal?" otočil se k ní a čekal.

„Co tady děláš, Neile!" začala panikařit. Byl tam. V jejím bytě!

„Jo, sledoval jsem tě, ale jen protože jsem o tebe měl strach. Zlato, vždyť se podívej, jak vypadáš. Jsi vyděšená strachy," zjemnil hlas a udělal dva velké kroky k ní. Objal ji, aby se uklidnila, ale mělo to opačný efekt. Jen se roztřásla víc. Vzteky poháněná ho od sebe odhodila a začala na něho řvát: „Jak se opovažuješ dělat, že nic nevíš? Ptát se mě na to, co se mi stalo, když je to celé tvoje vina! Znásilnil jsi mě! Vzal sis mě přímo tam na zemi v parku jako nějaké zvíře. Myslela jsem, že to byl tvůj otec, ale ne. Byls to ty!" chytila lampu a šlehla ji po něm. Neil jen tak tak uhnul. Andrea byla odhodlaná ho zabít za to, co jí udělal, ale Neilovy její slova zněla dlouho v uších, než mu došlo, co mu řekla.

„On tě znásilnil. Ten hajz mi tě vzal?" řekl, jako by mu právě všechno došlo a taky že to tak bylo.

„Ne, to ty!"

„Lásko, já bych ti nikdy neublížil. Nikdy bych se tě ani nedotkl," zas k ní přistoupil a chytil ji za paže. „Bože, vždyť já tě tak moc miloval, že jsem z tebe šílel. Nikdy bych takovou věc neudělal, vždyť si vzpomeň, jak nám spolu bylo krásně. Když jsem tě vezl domů a jen tak jsme si povídali. Když jsem se tě letmo dotkl, když jsme spolu poprvé tančili," naléhal na ni, aby si uvědomila, jaký býval a jak moc ji miloval. Andrea si dala ruce přes obličej a kývala hlavou ze strany na stranu. Nějak nevěděla, čemu má vlastně věřit.

„Přestaň, nech toho," rozplakala se.

„Nech ji být!" do bytu vtrhl Wade a odhodil od Andrei Neila. „Ještě jednou se ji dotkni a zabiju tě!" ukázal na něj prstem a výhružně se na něj podíval.

„Detektive Moreno, co vy tu děláte?" Neil byl zmatený z toho, že ho vidí. Koukal, jak chytil Andreu kolem pasu a ta se mu schoulila do hrudi. Mačkala se k němu jako mládě své zvířecí matky. Rozklepaná a vystrašená. „Andreo, co má tohle znamenat?" Andrea neodpověděla. Stále ještě nevěděla, co se to děje a čemu věřit. „Neublížil jsem ti a ty to víš. Věř mi prosím," zněl zoufale. „Ať už se otci stalo cokoliv, zasloužil si to. Bylas moje. Miloval jsem tě z celého srdce a vím, že ty mě taky. Zkus si vzpomenout, jaký jsem byl, protože takový stále jsem."

„Vypadni, ty parchante," Wade po něm chtěl vystartovat, ale Andrea mu v tom bránila. Stále se ho držela jak klíště. Ti dva se na sebe podívali nenávistným pohledem. Pak Neil udělal to, co bylo nezbytné, odešel. Jakmile za ním zaklaply dveře, Andrea se šíleně rozplakala.

„Už je pryč. Už ti neublíží," silně ji objal a hladil po zádech. Andrea se nezmohla ani na slovo. Jen k jeho hrudi tiskla svůj obličej a tiše vzlykala.

*****

Probudilo jí slunce, které já svítilo do obličeje. Ani netušila, jak se dostala do postele a kdo ji svléknul jen do spodního prádla, ale spalo se jí krásně. Otevřela oči a setkala se s Wadovou tváří. Spal a přitom ji objímal. Držel ji tak, jako by ji nechtěl nikomu dát. A přesně tak se cítila. Byla jen jeho. Prohlížela si lehce zarostlý obličej a musela se trošku usmát. Vypadal jako miminko.

„Víš, že je to hnusný," zamumlal se zavřenýma očima. Posílil objetí a přisunul si ji k sobě. Do břicha jí zatlačilo něco tvrdého. „Promiň, to my chlapy máme víš... po ránu. Není to nic neobvyklého," usmál se. „Ale taky to může být tím, že vedle mě ležíš jen ve spodním prádle. Máš luxusní tělo," otevřel oči a sjel jí pohledem. Andrea ty své vykulila. Právě si to uvědomila.