Nevinnost sama ✔️

19

„Co chcete dělat?" Tomber sledoval, jak si Wade balí věci neobyčejnou rychlostí. Pomyslel si, že kdyby donesl domů takhle naházené věci v cestovce, žena by ho zabila.

„Nejprve pojedu do nemocnice za svou přítelkyní. Zkusím se jí zeptat, jestli si nepamatuje, kdo ji napadl, potom najdu toho, kdo jí to udělala a nevím... Možná ho zabiju, možná zavřu do basy," pokrčil ledabyle rameny.

„Tak já budu dělat, že jsem nic neslyšel. Chcete vědět, co budu dělat já?"

„Nejspíš pátrat po vrahovi těch dvou mrtvol," bylo mu to jasné.

„Bingo," ukázal na něj prstem, „ale to není vše. Také vám pomůžu. Slibuju, že pokud najdu něco, co by mohlo mít spojitost s vaší Andreou, dám vám vědět."

„Tak to jsem popravdě nečekal. Děkuju," stál před ním s taškou v ruce a upřeně mu koukal do očí. Možná by mu neměl věřit. V tomto městě nemůže věřit nikomu. Neví, kam až sahá Brennerova moc a i když už je po smrti, určitě má ona smrt dopad na to, co se děje a bude dít. Natáhnul k Tomberovi ruku a on ji přijal. „Rád jsem vás poznal. Na shledanou."

„Na shledanou a dávejte na sebe pozor. Myslím, že jste se zapletl do nebezpečných věcí," otočil se za odcházejícím Wadem.

Wade nasedl do auta a odjel přímo na letiště. Během pár hodin vystupoval opět v New Yorku. V letadle si trochu pospal, takže únava, která ho zmohla, byla skoro neviditelná. Z parkoviště si zval své vozidlo a odjel rovnou do nemocnice.

****

„Vypadá to, že je mozek zcela bez poranění. Ještě musíme počkat na výsledky, ale zatím se vše jeví moc dobře, až na to, že si nepamatuje ten útok," primář oddělení složil desky a podíval se na Wada. Ten si skousl rty. Mohlo ho napadnout, že si na to nebude pamatovat a taky že napadlo, ale doufal, že mu to Andrea trochu usnadní.

„Hlavně, že je v pořádku. Můžu za ní?" natočil se ramenem k jejím dveřím. Primář přikývl a Wade se vydal za Andreou.

V pokoji zaslechl pípání přístrojů a Andrein tichý a klidný dech. Což mu napovídalo, že spí. Potichu vstoupil a pak přešel k její posteli. Modřiny na jejím obličeji byly stále ještě fialové a dost viditelné. Ret..., kterým ho políbila, ten heboučký ret, byl natrhnutý a natekly. Vypadala ještě víc křehce, než normálně. Pohladil ji po vlasech a stále se na ni díval. Měl v sobě tolik vzteku. Hlavně sám na sebe, že to připustil. Neochránil ji. Nevěděl, čím to je, ale na Andree mu moc záleželo. Když ji poprvé uviděl, řekl si, že je to jen další krásná holka. Možná ho napadlo, že by sis ní mohl něco začít, ale postupem, jak se mu odkrývala, zjistil, že to není jen další krásná holka, že je to nejlepší holka, jen ji potkalo hodně zlého a ona se snažila uniknout minulosti, ale bohužel... nalezení Brennerova těla, jí málem stálo život.

„Ahoj," usmál se na ni, když pomalu otevřela oči. Zmateně se dívala kolem sebe. „To je v pořádku, jsem tady s tebou," uklidňoval ji.

„Co se stalo?" hlas měla slabý.

„Neboj, už je to v pořádku."

„Není. Doktor říkal, že mě někdo napadl, ale já si nic nepamatuju. Prý nebýt tebe, tak bych tu už nebyla. Wade, já... já...," z koutků očí jí uteklo několik slz a přístroje se daly zběsile do pípání.

„Andry, neboj se. Slibuju, že tě neopustím. Budu s tebou, ať se děje co se děje. Už nikdy nedopustím, aby ti někdo ublížil, slibuju," chytil její obličej do dlaní a políbil jí lehce na čelo. V tom se její tep uklidnil. Andrea hlasitě polkla a kývla hlavou. Popravdě ani nechtěla, aby Wade odcházel. Jedině s ním se cítila v bezpečí, ale na druhou stranu se ho strašně bála. Obávala se toho, že to, co cítí, když je s ním, jí nebude opětováno. A nebo ještě hůř. Bude. Wade je muž, který ví, co chce. A pokud s ním Andrea bude chtít být, Wade zas bude chtít dělat to, co dospělí lidé dělat chtějí. Touha po dotecích polibcích a hlavně sexu z něho jde cítit už teď. Nemůže s ním být, i kdyby chtěla, protože mu nikdy nebude moci dát to, co by mu měla dát.