Nevinnost sama ✔️

7.

Poté, co vstala a vzpomněla si na to, co se stalo v noci. To, jak u ni v bytě někdo byl a málem ji vyděsil k smrti, začala se prohledávat. Hledala nějaké hmatatelné stopy po tom, že jí ten někdo něco udělal. Ale nic nenašla. Původně si myslela, že upadla strachem do bezvědomí, ale když vstala a zjistila, že dveře jsou zamčené a vše je na svém místě, pomyslela si, že to byl jen sen. Začala té domněnce věřit, až se nakonec uklidnila.

Pak si to uvědomila, dnes je ten vánoční večírek. Konečně si vezme na sebe ty nové šaty. Celá se rozzářila a šla se na ně podívat. Visely si ve skříni zabalené hezky v pytli. Objala je a usmála se radostně. Byla jako malá holka, kterou čeká přijímání.

„Andreo," ozvala se za dveřmi Mikaela. Rozutekla se k nim a prudce otevřela, až jí letmí větřík rozcuchal vlasy. Zarazila se a podívala se na Wada. Stál tam vedle Mikaely a roztomile se na ni usmíval. V jeho očích zajiskřilo, až tomu Andree poskočilo srdce. Nechápala tuto reakci.

„Dobrej, chci jen oznámit, že dneska budou měřit plynové hodnoty, takže bych potřeboval, abyste byla tak laskavá, Andreo," vyslovil její jméno s takovou něžností a sexualitou, že se skoro zdálo, že to udělal schválně, „kdybyste jim povolila vstup do bytu."

„Podle toho v kolik to bude," stiskla pevně kliku a drtila ji ve své pěsti.

„V pět."

„Tak to tady nebudu, mám nějaký program," řekla to, jako by se chtěla pochlubit.

„No, tak to jsme dva."

„V klidu. Jelikož já jsem jediná, kdo žádný plán nemá, vezmu to jak za tebe, jak jsem slíbila," podívala se Mikaela na Wada a pak na Andreu, „tak i za tebe. A je to vyřešené," na oba mrkla a pak odešla k sobě, ale jakmile zavřela, špehovala je kukátkem a ani se za to nestyděla.

„Kam se chystáte?" opřel se o futra a dopodrobna si ji prohlížel.

„Nebuďte zvědavý, budete brzy starý," s úsměvem zavřela dveře, ale Wade mezi ně strčil nohu.

„Mám takový pocit, že se mě bojíte," naklonil hlavu na stranu.

„Vy si tedy fandíte," hraně se zasmála.

„No tak kam jdete?" zeptal se znova. Vážně ho moc zajímalo, kam se chystala.

„Jen na firemní vánoční večírek. Stačí vám to, vy otravo?" opřela si hlavu o dveře.

„Ano, stačí. A co budete dělat teď?"

„Jsem snad u výslechu detektive?" usmála se. Přišlo jí legrační, jak se pořád na všechno vyptává, že by nějaké postižení z práce? Pomyslela si.

„Jen, že bych vás rád pozval na snídani."

„Děkuji, ale já nesnídám."

„Tak na oběd," nevzdával to.

„Ne, a budu muset odmítnout i večeři, děkuji a na shledanou," rychle zavřela a opřela se o dveře. Zavřela oči, zaklonila hlavu a vydechla. Ten muž v ní vyvolával podivné emoce. Měla z nich strach, ale nebyly negativní. Spíše zajímavé. Ráda by o nich věděla víc, ale musela se od tohoto muže držet dál, protože by mohl být nebezpečný. Ne tak, jako ostatní muži, ale tak, že by mohl zjistit co udělala. Podívala se do ložnice. Přesně věděla, co má dělat. Deník! Musí se z toho vypsat.

*****

Nastal čas vyrazit na večírek. Oblékla si ty krásné šaty, natočila si vlasy do obřích vln a Mikaela ji nalíčila. Zrovna seděla u ní doma a nechala se rozmazlovat.