Nevinnost sama ✔️

16.

Dostat se na oslavu Brennerovy ženy nebylo jen tak. Šlo o smetánku a k tomu, aby vstoupil na jejich rozsáhlý pozemek, potřeboval pozvánku, ale i tak se Wade nechtěl vzdát. Obešel celý pozemek a tam, kde nikdo nebyl, u malého golfového hřiště, který byl součástí pozemku, našel jedno nehlídané místo. Rozhlédl se a přelezl mohutný plot. Nepozorovaně se vplížil na oslavu a rozhlížel se nenápadně kolem sebe.

„Drink?" zeptal se ho poslíček. Polekal ho, ale když viděl tác s nějakým žlutým koktejlem, neodolal. Jednu vychlazenou sklenici si od něho vzal a poděkoval. Bylo tu spoustu lidí ve slavnostním oblečení. On mezi ně nezapadal. Ve svých tmavých džínách, bílém tričku a kožené bundě jasně křičel, že je narušitel, ale zatím působil nenápadně a nepozorovaně. Nikdo ani koutkem oka nepostřehl, že by byl na oslavě černý pasažér. A tak tam jen stál a koukal. Něco však upoutalo jeho pozornost. Žena a muž, kteří objímali dámu v letech. Oba měli blond vlasy a modré oči. Na obličeji jim hrál sympatický úsměv a oba si byli až moc podobní. Neil a Nella. To musí být oni. Pomyslel si. Jeho zorné pole zaujali jen oni dva.

„Dobrý den, detektive, tak jste se sem dostal," zorné pole mu zastínil ředitel Williems.

„Ano, dostal," přikývnul a napil se drinku.

„Je mi asi jasné, že pozvánku jste nedostal, ale to není moje starost. Po našem včerejším rozhovoru jsem dost přemýšlel a popravdě, začala ve mně dřímat zvědavost."

„Zvědavost?" zopakoval po něm a stáhnul obočí.

„Ano. Ta Andreinina náhlá změna a osamění nebylo jen tak. Mám takové tušení, že se jí něco stalo. Něco, co ji přimělo se vyhýbat světu. Už to nebyla ta samá osoba a moc mě to mrzí, protože Andrea byla vždy moje oblíbená žačka. Byla talentovaná a bystrá. Lidé ji milovali a neznám nikoho, kdo by jí dokázal ublížit, protože vždy byla tak nevinná."

„Jste dost blízko pravdy," zadíval se za ředitele. „Potřebuju se k nim dostat," lehce natáhnul ruku k rodince.

„Ano, chápu. Pomohu vám, ale raději bych neříkal, že jste detektiv. Chápu, že jim potřebujete položit pár otázek, ale pro jistotu bude novinář a chcete očistit jméno pana Brennera," mrkl na něj. Wade v něm okamžitě poznal spojence a někoho takového potřeboval.

„Koukám, že to máte dost dobře naplánované. Tak jdeme na to," a tak se společně vydali k Brennerovým, aby z nich vytáhli několik odpovědí na otázky, které se jim už léta někdo bál položit.

„Mitchel, všechno nejlepší k narozeninám. Kolik ti je? Dvacet?" zahulákal ředitel a objal oslavenkyni. Měla nakrátko střižené blond vlasy a byla vysoká a štíhlá. Na dvacet rozhodně nevypadala, ale i tak jí to dost slušelo.

„Ale jdi, ty kecale," objala ho a poté políbila na tvář. „Děkuji."

„Moc ti to sluší. Drahá, rád bych ti představil svého známého. Je to Wadee Morrena a je tu, protože se...," odmlčel se a natáhnul se k jejímu uchu, kam ji pošeptal zbytek věty, „zajímá o tvého zesnulého manžela." Mitchel se zamračila. Už otevřela pusu k tomu, aby mu vyhubovala, ale Williams ji zarazil. „Teď, když se našlo jeho tělo, bychom mohli očistit jeho jméno."

„Ale prosím tě. Koho bys chtěl očistit!" rozčílila se. „To hovado dostalo, co si zasloužilo!"

Wada to zjištění docela šokovalo. Jeho žena pro něho netruchlila. Že by sama věděla, co je to za zvíře? A že by ho ona celou dobu, co byl Brenner nezvěstný, schovávala? Tohle z ní ve Wadovo očích dělalo hlavní podezřelou.

„Madam, vlastně nejsem žádný žurnalista. Jsem detektiv," vstoupil jim do řeči Wade. „Jsem tu, protože jsme našli tělo vašeho manžela a rád bych věděl, kde byl po celou tu dobu, co byl nezvěstný," řekl na rovinu. Bylo mu jasné, že před touhle dámou nemusel hrát divadlo. S ní bude nejlepší mluvit přímo.