Nevinnost sama ✔️

12.

Andrea celou noc nespala. Jelikož bylo Wadovi špatně, tak kolem něho běhala sem tam. Hlídala, aby se neudusil vlastními zvratky. Prvně si ustlala v obýváku, ale pak jí přestalo bavit chodit sem tam, tak si lehla vedle Wada. Byla tak moc unavená, že jí bylo vše jedno. Toužila jen po tom, aby zavřela oči a spala. Což se jí nakonec povedlo.

Když se ráno Wade probudil, nepoznával to kolem sebe, ale největší šok nastal, když vedle sebe nalezl Andreu. Pane Bože, co se to včera stalo? Honilo se mu hlavou. Nakoukl pod deku a zjistil, že je jen ve spodním prádle, Pak kouknul na Andreu, která byla v kraťasech a tílku. Objala ho kolem pasu a přitulila se k němu blíž. Otočil k ní hlavu a sledoval, jak krásně spí. Jak je dokonalá a jak v něm probouzí úsměv. Chtěl by tohle zažívat každé ráno. Pohladil ji po obličeji, aby jí dal stranou vlasy a jen se na ni díval. Přitom měl strašné nutkání ji políbil, obejmout svými silnými pažemi a mačkat ji ve svém objetí. Svléknout z ní ty kousky oblečení a pomilovat se s ní vášnivě a pomalu. Přiblížil se k ní a dál ji hladil palcem. Byl blíž a blíž. Polknul tak silně, že mu poskočil ohryzek. Podíval se na její rty a na moment zaváhal. A v tu chvíli otevřela oči. Chvilku se mu dívala do těch jeho, než si uvědomila, že je až moc blízko na to, aby se mohla nadechnout.

„Co to děláte?" prudce ho od sebe odstrčí a vstala z postele. „Měl byste odejít!" skoro se na něj nepodívala a odešla do kuchyně, kde si dala vařit vodu na čaj. Wade si lehnul na záda a promul si unavený obličej.

Co to vlastně dělal? Chtěl ji políbit? Zbláznil se? Promlouvalo k němu jeho svědomí.

Vstal a chtěl se obléknout, ale netušil, kde má oblečení.

„Andreo!" zavolala na ni nakřáplým hlasem. „Kde mám oblečení?" seděl tam jen v těch sexy boxerkách a hledal věci. Vlastně si ani nepamatoval, co měl na sobě.

„Tady jsou kalhoty, ale košili jsem vám dala vyprat. Pozvracel jste si ji," šla do koupelny, kdy ji vytáhla ze sušičky. Wade už měl na sobě kalhoty. Přešel k ní s ještě rozepnutým poklopcem a převzal si od ní košili. Andrea se koukala někam jinam. Hlavu měla stočenou a upíjela čaj. Byla nádherně červená a v očích se jí odrazil stud.

„Jak jsem se sem sakra dostal?"

„To je dlouhá historka. Můžeme si dát snídani a já vám to povyprávím," prošla kolem něho opatrně, aby se ho nedotkla ani kouskem těla a zamířila do kuchyně. Kde připravila vajíčka se slaninou.

„Tak povídejte," posadil se ke stolu a pustil se do jídla, ale bohužel, nedokázal to spolknout. Žaludek měl jako na vodě a ta vajíčka byla moc těžká.

„Asi jsem měla udělat něco lehčího," vstala a chtěla odejít, ale on ji chytil za ruku a tím ji zastavil. Oba se podívali na místo, kde jeho prsty svíraly její zápěstí a něco bylo jinak. Najednou se vzduchem neslo něco, co v nich probouzelo touhu.

„To je v pořádku, bude mi stačit ten čas. Andreo, mohu vás o něco požádat? Vím, že tohle by měla nabízet žena, ale žijeme v dvacátém prvním století, tak si myslím, že se nic nestane, když vám to nabídnu já. Co takhle si tykat?" pohrával si s hrnkem a přitom se na ni sem tam podíval.

„Klidně. Mně to problém nedělá. Tak a teď k tomu, jak ses sem dostal. Prostě jsi zaklepal na dveře a vešel jsi, když jsi viděl Mikaelu. Normálně jsi jí usnul na rameni a my tě pak odvedly ke mně do ložnice. Ta mrcha mě v tom nechala a tys celou noc zvracel. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bála jsem se, že se udusíš a už jsem byla vážně unavená, tak jsem si lehla vedle tebe. Nechtěla jsem usnout, ale stalo se. Promiň," sklopila zrak.

„Ty se omlouváš mně?" podivil se. „Však já se ti narval do bytu a ty ses o mě musela celou noc starat. Bože," zas si promnul obličej a zaklonil hlavu. „To já bych se měl omluvit tobě. Tohle se mi normálně nestává. Musím ti to nějak splatit. Tak tě zvu dneska na večeři. A nechci slyšet ne. Dneska v šest si tě vyzvednu," dopil v klidu čaj a pak se odebral k sobě, aby ještě zaspal kocovinu. U dveří se ještě zastavil a naposledy jí poděkoval a omluvil se. Když vyšel na chodbu, měl zvláštní pocit. Cítil podivnou vůni. Něco jako šeřík. Linula se po chodbě až moc silně. Dráždila mu nos, až si z toho kýchnul. Rozhlédl se, ale nikdo nikde nebyl. Šel tedy do svého bytu, ale za boha se nemohl zbavit podivného pocitu na hrudi.

Mazitím Andrea uklidila po snídani, připravila si věci a šla se vysprchovat. Nechala se omývat vodou a u toho poslouchala hudbu na plné pecky. Hlasitě si zpívala a měla dobrou náladu. Ani si nevšimla, že se k ní do bytu vloupala tajemná postava. Nesla se bytem jako duch. Chodila si tam, jako by jí to tam patřilo. Byla menší postavy, s kapucí na hlavě a s černým šátkem na obličeji. Nešlo poznat, zda šlo o ženu nebo muže. Ta osoba přesně věděla, co kde je. Z košíčku si vzala jablko, stáhla šátek a kousla si do něho. Poté ho vrátila zpět. Otevřela lednici, kde se napila mléka přímo z lahve, z trouby vyndala koláč, který tam Andrea schovala a kousla si, ale hned ho vyplivla do umyvadla.

Šla rovnou do koupelny, kde se za zamlženým sklem koupala Andrea. Sledovala ji, jako by jí to vzrušovalo. Pomalu se blížila ke sprchovému koutu, až došla úplně k ní. Andrea neměla ani tušení, že by nebyla sama. Hlasitá hudba a sprcha jí přivedla do jiného světa. Přes zamžené sklo by ji stejně ani neviděla. Osoba se dotkla skla a náruživě funěla. V tom se Andrea otočila a viděla tmavý stín. Nepoznala, kdo to je, ale viděla, že není v místnosti sama. Děsem zaječela a křičela dál. Nezmohla se na nic, než na obyčejný hlasitý křik a pláč. Byla vyděšená k smrti. I Wade to slyšel. Hned vyletěl ze svého bytu a běžel k ní. Osoba už byla pryč. Nestihla za sebou ani zavřít dveře, jak měla naspěch. Našel Andreu nahou ve sprchovém kutě, jak se tiskne ke zdi a objímá si nohy, které měla natisknuté k hrudi. Hlavu měla mezi koleny a plakala.

„Co se stalo?" křičel na ni, zatímco ji balil do ručníku.

„Nesahej na mě. Nech mě být, vypadni, ty prase!" Dala mu pěstí, až se Wade sešoupl na zadek. Držel, se za čelist a koukal, jak Andrea utíká jen zabalená v ručníku. Hned se zvedl a šel za ní. Vytáhla zpod postele kufr a začala si balit věci. U toho hlasitě plakala a držela si ručník.

„Co se stalo?" zopakoval otázku.

„Někdo tu zase byl. Stál mi přímo u sprchy koukal na mě. Byl v mém bytě. I přes to, že jsem vyměnila zámky, I přes to, žes mi tam dal ten zasranej otisk prstu!" řvala na něj, jako by to byla jeho chyba. „Už to tu nezvládám. Pokaždý, když už si myslím, že začínám žít a zbavila jsem se své minulosti, když už jsem si jistá, že se nemůže nic stát, tak se zase vše pokazí a já jsem tam, kde jsem byla před deseti lety, kdy si mě ten hajzl vzal!" nechala se unést vztekem a strachem. Nevěděla ani, že to říká nahlas. Prostě se to stalo a ona si to uvědomila pozdě.

„Cože?" nechtěl tomu ani uvěřit. Možná, že se jen překecla, říkal si v duchu, i když věděl, že to není pravda. Vlastně to dávalo smysl. Proto byla tak odtažitá, tak křehká a tak nevinná.

„Nic," sklopila zrak a dál se balila. Snažila se to nedat to na sobě znát.

„Andrey," šel pomalu k ní a chytil tričko, co se snažila hodit do kufru. Díval se jí do uplakaných očích, které prostě nelhaly. Někdo jí ublížil. „Víš, že jsem tu pro tebe a kdybys chtěla, můžeš se mi svěřit. Jestli ti někdo ublížil, mně to můžeš říct."

Andrea jen kývla a hlasitě vzlyklala. Strašně moc to pro ni znamenalo. Vážně se s ním cítila tak, že se mu může se vším svěřit. „Teď odlož ty věci, já ti zase vybalím a ty mi řekni, co se stalo."

„Někdo tu zase byl. Někdo mě pořád sleduje."

„Tohle nemyslím," chytil ji za ruku na znamení toho, že je s ní, ať už se jí stalo cokoliv. Andrea se zamyslela. Nemělo cenu lhát, nemělo smysl zapírat, stejně mu to už řekla.

„Když mi bylo skoro patnáct, někdo mě znásilnil," s hanbou se podívala k zemi, ale Wade k ní přešel a chytil její bradu mezi prsty a pozvedl její obličej, aby jí viděl do očí.

„Není to tvoje vina, nemáš se za co stydět." Andrea si skousla rty a kývla s očima plných slz na znamení souhlasu. Strašně moc ráda by mu řekla celou pravdu, ale sama nevěděla, jaká že vlastně je. „Kdo ti to udělal?"

„Já nevím," kroutila hlavou. „Neviděla jsem ho. Byla tma a já se vracela parkem domů, byla jsem...," zhluboka se nadechla a setřela si slzy. „A tam se to stalo. Shodil mě na zem a já jsem nestihla vůbec nic. Netušila jsem, co dělá. Bála jsem se. Jen... jen jsem cítila, jak mi drží ústa a šílenou bolest. Jako by... jakoby mě roztrhal na malé kusy," rozplakala se a sama mu skočila do náruče. Wade ji hladil po mokrých vlasech a vzteky si kousal rty. Bylo mu jasné, že ten muž jí vzal její pannenství a tím pádem i normální život. Ta dívka už nebude nikdy žádnému muži věřit. Nikdy nepovede normální sexuální život. Je poznamenaná tím, co se jí stalo. Je jen zázrak, že se svěřila jemu. Přísahal, že se od ní nehne a bude ji chránit, dokud bude moci.