Nevinnost sama ✔️

14.

Wade odložil deník až s rozbřeskem. Přečetl ho několikrát. Dělal si poznámky. Teď věděl úplně vše. Mohl se vžít do Andrei a popravdě, se nedivil, že udělala, co udělala. V ten den, kdy si ji vzal, ji zabil. Ale stále v něm byla povaha policajta. Něco v něm mu říkalo, že Andrea spáchala trestný čin. I když to vlastně není úplně pravda. Tělo Brennera se našlo s úplně jiným časem zabití. Netušil, kde se stala chyba, ale musel to zjistit. Pokud Andrea nezabila, musel vědět kdo. Schoval si deník do šuplíku hned vedle pracovní pistole. Spát nemělo cenu. Už musel jít do práce. Tak si dal studenou sprchu a obléknul se. Ze šuplete vytáhnul pistoli, ze stolku vzal odznak a nakonec na sebe hodil motorkářskou bundu. nezapomněl klíče od motorky a vydal se do práce.

Zasedl ke svému stolu a snažil se najít cokoliv, co by mu přiblížilo Andreu před deseti lety. Na internetu si našel její střední školu. Rozhodl se, že nejlepší bude jet do Charlestonu a poptat se všech, co se s ni stýkali. Hned si zabukoval letenku. Odlet ho čeká v osm hodin večer. To má ještě dost času. Takže dál studoval na internetu. Tentokrát si najel na Brennera. Ten muž byl špinavost sama. Několik holek ho udalo za znásilnění, ale nakonec buď obvinění stáhly, nebo záhadně zmizely. Zkoušel najít nějakou z nich. Obvolával je, když se mu to povedlo některé z nich dovolal a zmínil se o Brennerovi, hned mu telefon típly. Až na jednu. Bydlela kousek od Charlestone, takže se domluvili, že se u ní staví, až tam bude. O mrtvých by se mělo mluvit jen v dobrém, ale tohle neplatilo pro Brennera. Ten muž si nic jiného než smrt nezasloužil. Jen doufal, že umíral dlouho a trpěl.
KAM ZMIZEL VLIVNÝ PODNIKAT?
Křičel na Wada starý titulek. Pročítal si novinový článek, kde tenkrát nějaký studenský reportér dělal rozhovory. Brenner měl dceru a syna. Dvojčata. Oba byli v Andreiny věku a na několika fotkách byli dokonce vyfoceny spolu. Hlavně Andrea a jeho syn. Ten pohled jakým se na ni koukal znal. I on se na ni takhle dívá. Byl do ni zamilovaný a vypadalo to, že i on se jí přinejmenším líbil. Vážně žárlil na malého kluka? Musel se přestat dívat na ty fotografie, ale nešlo to. Z mladé Andrei se mu rozbušilo srdce. Byla tak strašně krásná a tu nevinnost měla stále v očích. Prostě vypadla nádherně. Z článku se dozvěděl, že se Brenner nevrátil z práce domů. To mu bylo vlastně jasné, když už si přečetl Andrein deník. Jen netušil, kdo ho vysvobodil z popelnice. I to musí zjistit. Zajede se zeptat přímo k popelářům. Určitě si vedou nějaké záznamy služeb. Ani si to neuvědomil a byli čtyři hodiny. Musel se jít domů připravit. Hlavně si s sebou musí vzít deník. Musí jít po Andreiných stopách. Musí být jako ona, aby věděl co se přesně stalo.

Hodina v letadle a už vystupoval na letišti v Charlestonu. Z něj jel taxikem rovnou za Amelii Rowensonovou. Ta jediná s ním byla ochotná mluvit o své tragédii. Potřeboval vědět, proč tak náhle stáhla obvinění.
Zastavil u malého rodinného domu, kde na verandě seděla mladá dívka.
Jakmile ho spatřila, zadrhl se jí dech. Viděl to i na dálku.
„Vy budete Wade Morena,“ neptala se ho. Ona to věděla. „Pojďte,“ vyzvala ho. U nízké branky se objevil malý pes a hned na něj varovně zaštěkal.
„Nekousne mě?“ váhavě se na toho psíka podíval.
„Kde pak, tohle je pes, co jen štěká.“
A tak Wade prošel kolem naježeného psa rovnou k ní. Posadil se s jejím dovolením do proutěného křesla a dal jí prostor. Jen tak spolu seděli a koukali do ticha. Ve vzduchu bylo cítit jaro, i když do něj bylo ještě daleko.
„Dneska je nádherně,“ promluvila a Wade jen poslouchal. „Miluju tohle počasí, když se jedno roční období hádá s druhým, kdy si vlastně samy nejsme jistí tím, co je za čas. Začala jsem více vnímat věci kolem sebe. Uvědomila jsem si, že být krásná není všechno. Znala jsem Andreu,“ podívala se na Wada.
„Vážně?“ hned se mu rozzářily oči.
„Jen podle vidění. Andrea měla svoje kamarády a já zas své a hlavně jsem o čtyři roky mladší, než ona, ale podle vidění jsem ji znala.“
„Jaká byla?“ zajímal se.
„Krásná. Neskutečně krásná. Měla v sobě ten Španělský temperament. Její matka je Španělka. Vypráví se, nebo vyprávělo, že se do ní její manžel totálně zbláznil. Aby také ne i ona byla krásná, ale Andrea víc. Tím, že je míšenka, měla něco navíc. Popravdě se hodně povídalo, že na ni její matka žárlí,“ uchechtla se Amelie, jako by tomu nechtěla věřit, ale pak se vážně podívala do dálky. „Vlastně to není tak směšné, jak jsem si myslela. Dost věcí by to vysvětlovalo.“
„Třeba…?“ potřeboval vědět Wade.
„Já nevím, ale vždycky mi přišlo, že se jí snaží její matka kopírovat. Ať už šlo o vlasy, nebo oblečení a taky…, ale to jsou jen klepy,“ mávla nad tím rukou.
„Co?“ napnul se Wade. Cítil, že tohle je něco, co mu pomůže pohnout se dál, nebo li spíš vrátit se v čase. „Potřebuji to vědět. Prosím,“ řekl tak něžně, že se na  něj Amalie donutila podívat a chvilku mu jen tak koukala do očí.
„Ale nevím, jestli je to pravda. Prý svedla syna toho…,“ zasekla se. Nemusela říct, koho myslí. Wade věděl, že myslí Brennera. „ale jak říkám, nevím to jistě. Jediné, čím jsem si jistá je to, že ten kluk byl do Andrei zamilovaný až po uši. Nikdy si spolu nic nezačali, ale dala bych ruku do ohně za to, že i on se jí líbil.“
„Amelie, proč jste stáhla to obvinění?“ zeptal se velmi opatrně. Amelie zase mlčela. Jako by na tohle vyprávění potřebovala čas a odvahu.
„Moje rodina nikdy nebyla bohatá a můj otec dělal co mohl, aby nás uživil. Ale nestačilo to. A tak se dal na nezákonnou cestu. Chtěl, abych vystudovala. A tak prodával drogy. Jeho zákazníci byli hlavně nezletilci, kteří chtěli někde zapařit, trochu se nakopnout. Když se mi to stalo, otci nešlo o peníze, i když by mohl z toho hajzla dostat velké odškodnění. Chtěl hlavně spravedlnost, ale jedním otcových klientek byla Brennerovo dcera. Vyhrožovala mi, že pokud nepřestanu kecat a nestáhnu obvinění, napráší mého tátu na policii. Měla jsem strach, ale věděla jsem, že je to jen její slovo proti mému. Až do chvíle, než se táta nechal netočit. V tu chvíli jsem se musela rozhodnout. A tak jsem to udělala. Můj otec jen chtěl, abych vystudovala. To znásilnění mi změnilo život. Zničilo mě, ale naučila jsem se s tím žít. Kdyby můj otec skončil ve vězení, to bych si nikdy neodpustila. Teď to zvíře dostalo to, co si zasloužilo. Boží mlejny melou pomalu…,“ usmála se.
„A ti dva… Brennerovi děti, tu ještě žijí?“
„Ne. Každý šel na vysokou a pak nevím, ale tady už se nikdy neobjevilli,“ kroutila hlavou.
„Amelie, strašně moc vám děkuji za cenné informace a přeji vám hodně štěstí,“ natáhnul k ní ruku na rozloučenou. Amelie ji přijala a usmála se.
„I vám, detektive Moreno. Ať najdete to, co potřebujete.“

Wade nasedl do auta a chtěl jet na hotel, kde se ubytoval, ale nedalo mu to. Musel se podívat tam, kde Andrea žila. Podle navigace se dostal k jejímu rodnému domu a potajmu ho sledoval. V oknech se svítilo, ale jinak vše vypadalo normálně. Vlastně si ani nebyl jist, zda jim nemocnice dala vědět. Bojoval sám se sebou, aby tam nešel a neřekl jim to, ale nakonec si řekl, že si to nezaslouží. Oni Andreu prodali. Vybrali si sami. Proto nastartoval a šel se vyspat na hotel.