Nevinnost sama ✔️

27.

„Andreo, no tak Andrey," jakoby zdálky k ní doléhal Wadův hlas. V duchu si oddychla. Pokud je s ní Wade, tak vše byl jen strašný sen. Jenže, proč se jí tak moc motá hlava a je slabá? Cele tělo jako by jí levitovalo a brněla v ní slabá, ale mučivá bolest. „Lásko, prosím prober se." Otevřela tedy oči a zaostřila. Vše se pomalu dávalo do obrazců. Chtěla pohnout rukama, ale zjistila, že to nejde, že jí je něco drží. Podívala se níž a viděla, jak je má přivázané lanem. Pomalu a jistě začala panikařit. Nohy byly také přivázané a tam, kde se nacházela, jí to něco připomínalo. Všude vonělo dřevo, krbu praskal oheň před ním ležela imitace medvědí kůže, nebo si to aspoň myslela. Nábytek byl z tmavého dřeva, zatímco konstrukce srbu ze světlého. Místnost, kde se nacházela, byla obrovská a nebyla v ní sama. Naproti ní seděl Wade. A byl na tom stejně jako ona. Ne, byl na tom mnohem hůř.

„Bože, Wade," vzlykla, když viděla, jak má nateklé oko a dělá se mu na něm obří fialovomodrá boule. Rty měl na několika místech roztrhnuté a kapala mu z nich krev.

„To nic, zlato, ničeho se neboj. Všechno bude v pořádku," šeptal, aby ho nikdo neslyšel.

„Co se to stalo?" jen se zeptala, prolítla jí hlavou vzpomínka jako blesk, jak se u ní doma objevil Neil. „Sakra," sklopila hlavu. Stalo se to, čeho se obávala.

„Ach, naše hrdličky se probudili," vyrušila je Nella. Dala si židli k Andree a posadila se na ni obraceně.

„Zabilas mi tátu," naklonila hlavu na stranu.

„Nezabila. Nepovedlo se mi to."

„To je úplně jedno, jestli povedlo nebo ne. Prostě jsi ho zabila," pokrčila rameny a zase vstala. Chodila sem tam, jako by byla na modním molu a užívala si to. V puse se jí leskla kudla se kterou si hrála.

„A tvůj brácha mě znásilnil," vyčetla zas ona jí. „Zničili jste mi život."

„Jako by za něco stál," mávla rukou. Hlavní dveře práskly a v nich se objevil Neil. Byl celý mokrý a rozfoukaný od bouře, co venku zavládla. Pomalu se začalo stmívat a venku to vypadalo děsivě.

„Popravdě jsem tě vážně neznásilnil já, ale můj otec," položil tašku s nákupem na stůl a sundal si mokrou bundu. „Měl jsem to být já, ale poprvé jsem to prostě nezvládl. Víš, jak to je, Vždycky je všechno, co je poprvé, nejtěžší."

„Ale já myslela, že...,"

„Že co? Že tě miloval?" zasmála se Nella šíleným smíchem.

„Ale já ji doopravdy miloval. Miloval jsem tě tak moc, že jsem odporoval otci a za to jsem dostal lekci. Chceš říct, jak to přesně bylo?" posadil se tam, kde ještě před chvilkou byla Nella. Chytil Andreu za tváře a pevně stiskl, až našpulila rty. Začala zběsile dýchat a strachy jí málem vyskočilo srdce z hrudi.

„Nech ji být, ty parchante!" zařval Wade a začal sebou trhat.

„Zavři mu hubu, nebo ti ho zabiju!" zařval na Nellu

„Ne, jeho ne," v rychlosti mu přelepila pusu lepící páskou.

„Tak poslouchej; V den mých patnáctých narozenin, jsem byl zasvěcen do Řádu," políbil si své tetování, jako by mu vzdával hold, „byl jsem na sebe pyšný. Konečně jsem byl víc, než ona," cuknul hlavou k Nelle, která byla celou dobu tatínkovo privilegium. „A jako nový člen, jsem musel splnit zkoušku. Musel jsem si násilím vžít pannu a mým terčem jsi byla ty, lásko. Otec mi dával instrukce, jak to udělat, aby tě to nejvíc bolelo. To byla podmínka. Co nejvíc ti ublížit, ale nezabít tě," Andrea zavřela oči, aby nemusela tohle vše poslouchat, ale tak jak Neil vyprávěl, tak ona vše viděla, celý ten večer se jí odehrál před očima jako film.