Nevinnost sama ✔️

10

Poté, co všichni odešli a sousedé zvědavci, se zas vrátili do svých bytů, zůstala Andrea s Wadem osamotě, chtěla jen jediné. A to najít onen ztracený deník.

„Pomůžu ti to tady dát do pořádku," nabídl se Wade, ale ona odmítla.

„Ne!" skoro vykřikla. „Tedy ne, děkuji, to si musím udělat sama, jsem perfekcionista a musím mít všechno dokonalé," zatlačila mu na prsa a doslova ho vystrkala ze svého bytu. „tedy ne, že bys to neuměl, ale ne tak dobře jako já. Dobrou a děkuji za všechno," dostala ho až na chodbu a zavřela dveře. Ještě zamkla a klíč nechala v zámku. Pro jistotu ho ještě otočila, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Hned začala hledat své přiznání. Někde přeci musí být. Někde ano. Nikdo o něm nevěděl. Pokud ho zloděj sebral, bude vědět úplně všechno. Tak začala z toho bordelu, co tam měla, dělat ještě větší. Hledala, ale deník nenašla. Celá vystrašená se sesunula k zemi a zajela si prsty do vlasů, věděla, že tohle je její konec.

Na druhý den šla do práce. Měla strašně divný pocit, že ji někdo sleduje, ale tohle byla jen paranoa . Nikdo ji nesledoval, ale ona měla pocit, že najednou všichni ví, co udělala. Rychle tedy zapadla do kanceláře, kde kupodivu nikdo nebyl. Zasedla na své místo a projela si emaily. Jeden byl od Mika. Omlouval se jí, že nepřijede, ale Johaně praskla voda. Takže jsou v nemocnici a čekají, až se jejich děťátko narodí. Usmála se nad tím. Johanu a Mika znala chvilku, ale měla z nich obrovskou radost. Odepsala mu, že na ně myslí a přeje jen to nejlepší a aby ji informoval, až se malé narodí. Pak tam měla další informační emaily, kde se jednalo o nový pořad, kde bude hlavním kameramanem. Musela si to vše vytisknout, aby si to mohla nastudovat. Tiskárna jela na plné obrátky, nechala to být a šla do studia na ranní živé zprávy. Dnes zastupovala i Mika. Zvládala to skvěle. Přepla obraz na moderátora a pustila mu text.

„V včera ve večerních hodinách se našlo tělo známého podnikatele, který se proslavil hlavně tím, že byl spojován s různými pochybnými obchody, které mu však nikdy nebyly prokázány. Aron McLond byl pravděpodobně zavražděn dle prvotních informací před třemi měsíci. Podrobnosti o případu už má můj kolega...," čekal, až se v živém vstupu objeví jeho kolega a bude informovat diváky o novinkách ohledně případu, ale nic se nedělo. Spojení nebylo navázáno, protože Andrea zkameněla. Dívala se do blba a skoro nedýchala. Po tváři jí tekly obří slzy a její výraz vypadal, jako by viděla ducha.

„Andrea, no ták," drcl do ni kolega.

„Ne, nedotýkej se mě," vrazila mu s výkřikem takovou facku, až spadl na zem. Všichni se na ni podívali.

„Jsi normální!" zařval onen muž na zemi.

Andrea se rozhlédla kolem sebe. Ty pohledy... všichni na ni koukali a všichni ji odsuzovali. Musela utéct. Musela zmizet, aby se jich zbavila.

Utíkala rovnou ven do svého auta. Zamkla se a snažila se uklidnit svůj dech, který pod návalem rychlosti pískal v plicích. Slzy jí tekly, jako kdybyste pustili kohoutek.

„To není možné, to není možné. Nemůže být mrtvý tři měsíce... to není možné," opakovala stále dokola. Pak ze všech plic zařvala, až jí zrudla hlava. Celá se třásla a ovládl ji strach. V tom jí pípl mobil. Obávala se, že jí šéfík dal rovnou vyhazov, ale byl to někdo jiný. Email od neznámého odesilatele.

Nechápeš? To je dobře. Bojíš se? To je to, co chci. Jsi zmatená? Budeš víc. Hledáš mě? Nehledej. Já si nejdu tebe.

Pustila mobil na zem a koukala se na něj s otevřenou pusou. Co se to sakra děje? Projelo jí hlavou. Bylo to, jako by jí někdo vracel do minulosti. Jako by ji ta minulost chtěla sama připomenout, co udělala a čím je.

Seděla dlouho jen tak v autě a plakala, než se rozhodla, že by měla jet domů. Do svého bezpečí. Když odemkla a vyšla do svého patra, viděla před jejími dveřmi klečet Wada. Montoval se jí v zámku.

„Co to děláte?" mračila se na něj a v rychlosti se k němu přemístila.

„Dávám vám nový bezpečnostní zámek. Pokud jste ztratila klíče a někdo se k vám vloupal, tak musíme provést nějaké opatření. Tenhle je dobrej, sám ho používám. Má tři stupně. První, obyčejné odemknutí klíčem," vstal a utřel si ruce do starých džínů. Kolem pasu měl pás s nářadím a na hrudi mu vyselo zelené tričko s výstřihem do vé. Byl k sežrání. Neskutečně sexy a neskutečně krásný. A na Andreu to působilo strašně silně. „Druhý je na zámek zde nahoře, kde stačí otočit a tyhle dvě patky se postarají o to, že kdyby někdo prolouskal zámek číslo jedna je tady ještě tato ochrana a pak je tu dotek prstu. Proste jednoduše přiložíte dlaň," vzal její ruku do té své a přitiskl ji na snímač otisků. Držel ji tam dlouho a přitom jí koukal do očí. Viděl, jak jsou uplakané. Neodolal a pohladil ji palcem po hřbetu ruky. Při tom nepatrném doteku Andreou projelo snad všechno teplo světa, až se jí z toho zamotala hlava a ona se mu doslova zhroutila do náruče. Opřela si čelo o jeho hruď a nechala ji tam. Zhluboka oddechovala a on ji objal. Ani jeden nic neřekl. Jen tam tak stáli a mlčky si užívali danou chvíli. Wade se koukl na tu vystrašenou nevinnost ve svém objetí a pohladil ji po vlasech.

„Co se vám stalo, Andreo?" zeptal se tak něžně, že to Andreu rozplakalo ještě víc. Tiše vzlykla. Otevřela ústa, ale nic neřekla díky knedlíku, který ji dusil. Stiskla jeho tričko v pěst a ještě víc se k němu přitiskla. Ještě víc ji objal. Tahle žena v něm vzbuzovala obrovský ochranitelský pud. Možná to bylo tím, jak byla nevinná, jak působila křehce a nebo taky protože se mu moc líbila. Prostě měl pocit, že mu vstoupila do života proto, aby na ni dával pozor a on tuhle povinnost splní.

„Měla bych jít, ale moc vám děkuji, za všechno," odtáhla se od něho a setřela si slzy.

„Mohl bych...,"

„Jste moc hodný, ale já teď potřebuju být sama. Ještě jednou za vše děkuji, Wade," pokusila se o úsměv, ale moc jí to nešlo. Vešla do bytu a zavřela za sebou. Posadila se na pohovku a začala si promítat, co všechno se stalo za poslední dny. Někdo ví o tom, co udělala. A ten někdo jí ukradl deník. Píše jí podivné zprávy a co je na všem nejhorší je to, že muže, kterého zabila před deseti lety, za to, že ji znásilnil a zničil život, našli mrtvého, ale jeho úmrtí nastalo někdy před třemi měsíci. Jak je to možné? Vždyť tam byla, umřel jí před očima, zbavila se jeho těla, uklidila po sobě. Celých deset let, žije s tím, že zabila, že je vražedkyně a zrůda, ale ona to vlastně vůbec není pravda. Tak kdo ho tedy zabil, když ne ona?