Nevinnost sama ✔️

18.

„Naposledy vám říkám, že za mnou přišel sám, zkontrolujte si sakra ten záznam z kamer!" Wade naštvaně bouchnul do do stolu.

„Víte moc dobře, že tohle je normální postup. Byl jste poslední, kdo s ním mluvil a já chci vědět o čem. Proč za vámi přišel, když jste se vlastně neznali?" detektiv, který si vzal na starosti Peppeho vraždu, vypadal naprosto v klidu.

„Přišel za mnou, aby se dozvěděl něco o své dceři, která s ním přestala už dávno komunikovat," zalhal. Nemohl říct pravý důvod toho, proč doopravdy přišel. To by z Andrei dělalo podezřelou číslo jedna z Brennerovy vraždy.

„A vy jeho dceru znáte?"

„Ano, ale to je vše, co vám k tomu řeknu. Nevím o nich víc, než vy," založil si ruce na prsou a podíval se mu do očí, čímž mu dal jasně najevo, že už neřekne ani písmenko.

„Pane, je čistý," vyrušil je jeden ze strážníků. „Z jeho pokoje zavražděný vyšel po svých. Zabil ho někdo jiný. Na záznamu to jde jasně vidět. Ale není jasné, kdo to byl. Do obličeje nejde vidět. Pásku už mají naši lidé, za pár hodin by z toho měli dostat maximum." Wade pečlivě poslouchal každé slovo.

„Dobrá, jste čistý, ale kdybyste si na cokoliv vzpomněl, zavolejte mi," podal mu svou vizitku a pak odešel. Wade si vydechl. Potřeboval by také vidět ten záznam z kamer. Jenže pochyboval o tom, že když on se choval jako hulvát, bude mu chtít detektiv záznam ukázat. Zbývalo mu jediné. Hodil na sebe bundu a šel si pro to ke zdroji.

Výtahem sjel do přízemí rovnou na recepci. Tak se mile usmál na slečnu.

„Dobrý večer, potřeboval bych od vás malou laskavost," opřel si ruce o pult a zadíval se paní do očí.

„Ano detektive Moreno, cokoli," namotávala si jeden pramen vlasů na prst.

„Nemáte ještě náhodou záznam z té dnešní vraždy?"

„No... já už ho ale dala tamtomu policistovi," cukala se.

„Já vím. A udělala jste moc dobře, ale já bych potřeboval jeden pouze pro sebe. Pracuju na případu, který by s tímhle mohl úzce souviset, ale zatím se o tom nechci moc bavit, abych nevzbudil nějaké podezření. Jde o velmi choulostivou situaci," naklonil se k ní a zašeptal.

„Neměla bych to dělat," stále si nebyla úplně jistá.

„Moc vás prosím a pokud to, co si myslím, bude pravda, pochválím vás za to u šéfa. Určitě vám zvedne plat," mrkl na ni a v tu chvíli, kdy se na něj usmála, věděl, že ji má v hrsti.

„Končím za dvě hodiny, tak se tady sejdeme," pošeptala.

„Dobře."

Přesně za dvě hodiny stepoval na recepci a čekal na slečnu. Bylo ticho jako v hrobě. Skoro slyšel i zdi dýchat, když se ozvalo tiché zapískání. Otočil se a viděl, jak ze dveří vykukuje recepční hlava. Rukou mu naznačila, aby šel za ni.

„Musíme rychle. Kdyby nás tu někdo našel, byl by to průšvih. Stáhnu vám to na flešku a vypadneme," šlo na ni vidět, jak je vyklepaná z toho, že dělá něco nezákonného.

„Nebojte se. Budu hlídat u dveří," nakukoval malou škvírkou.

„Děkuji," strčila flešku do počítače a začala stahovat soubory. „Už to bude. Dělej, dělej," prsty měla připravené u flešky a klepala nohou.

„Někdo sem jde," zašeptal Wade a šel pro recepční. Ta měla v očích paniku. Soubor se stáhnul, ona ho vytáhla, zavřela okno a už ji Wade stáhnul k sobě a schoval se s ní do šatny skříně. Dlaní jí držel rty, aby měl jistotu, že necekne a prstem u nosu jí naznačoval, aby byla zticha.