Nevinnost sama ✔️

20

„Prosím?" Wade se zarazil a zůstal stát s pohledem na Andree. Ta si hned uvědomila, co řekla a schovala si obličej do dlaní. Vůbec netušila, co se to s ní stalo. Najednou měla strašnou chuť se s ním pomilovat. Odevzdat se mu a nechat ho, aby jí ukázal, co to znamená orgasmus.

„Nic," řekla tak tiše, jak jen mohla.

„Jako ne že bych nechtěl. Víš moc dobře, že pro tebe mám slabost a za jiných okolností, kdyby mi tohle nabídla jiná žena, šel bych do toho," chytil ji za ruce a jemně ji hladil palci. „Ale ty nejsi jiná žena. Vím, co se ti stalo a vím, že od té doby jsi to neměla, takže ti klidně tvé přání splním." Andrea pomaloučku spouštěla dlaně ze svého rudého obličeje a podívala se mu do očí. V tu chvíli ji Wade začal hladit po tváři. „Ale ty nejsi jen tak nějaká žena. Jsi to ty a já chci, aby to bylo tak, jak to má být. Aby ses do mě nejdřív zamilovala a pak to bude hezčí." Andrea otevřela pusu, že něco řekne, ale popravdě neměla co. Jeho slova ji odzbrojila. Byl to ten nejdokonalejší člověk pod sluncem. Mohl klidně využít situace, ale neudělal to. Za to si ho strašně moc cenila.

„A co když tě nechci milovat?" škádlila ho. Na to Wade pozvedl jen jeden koutek a zajel jí rukou do vlasů a políbil ji. Pomalu si vychutnával příchuť jejich rtu a objal jí druhou rukou kolem pasu tak jemně, jako by se bál, že ji rozbije. Andrea zavřela oči a nechala se jím vézt. Opřela se o dveře a omotala mu ruce kolem krku. Když do polibků zapojil i jazyk, znejistila, ale i tak spolupracovala. Líbilo se jí to možná víc, než by si kdy přiznala. Wade se od ni na milimetr odtáhl a hlasitě polknul.

„Chceš mě milovat," dokázala mu to tím polibkem. Hned jak to dořekl, odešel a nechal tam Andreu stát s podivným šimráním v břiše. Skousla si rty a usmála se. Něco tak přirozeného a vzrušujícího ještě nezažila. Úplně zapomněla na to, co mu řekla v nemocnici. Na svůj slib, který si dala, že ho do jejich problémů nezatáhne. Ať už to bylo jakkoliv, nemůže popřít to, co bylo od pohledu jasné. Potřebovala Wada, aby se stala zase ženou. A ano, chce ho milovat. Možná, že už ho miluje. Přísahala si, že zvládne obojí. Najde toho, co ji chce ublížit a zároveň se zamiluje do Wada. Jako první si musí udělat plán. Proto zasedla k počítači a hned si začala zapisovat, co se za posledních deset let stalo. Od znásilnění, po nalezení Brennerova těla. Musela přijít na to, kdo ho ve skutečnosti zabil. Pokud to nebyla ona, došlo jí, že tak, jak sledovala Brennera, někdo sledoval jí. Nedávala si tak velký pozor, jak si myslela. Podle všeho někdo musel vzít jeho tělo, dostat z něho jed a pak ho celé ty roky věznit. Ale proč? Pokládala si v hlavě otázku.

„Komu dalšímu jsi ublížil?" ta otázka byla zbytečná, protože sama moc dobře věděla, že těch lidí je moc. Teď by se jí docela hodilo spíš to, komu neublížil. Jenže problém byl, že o znásilněných dívkách se nemluvilo. Nikdo nepodal žádné oznámení a ten, kdo ano, za to těžce zaplatil. Začínala si uvědomovat, že je ve slepé uličce. Nezbývalo nic jiného, než se trochu poptat. Pracuje přeci pro zpravodajskou televizi. Bude hlavní kameramankou Zločinu na stopě. Může toho využít. Když řekne, že pracuje na případu, nemuselo by to být tak těžké. Hned zítra, než půjde koupit Mikailině dceři dárek, zajde na stanici. A přímo za kapitánem.

*****

Dárek měla objednaný, tak se vydala přímo za kapitánem. Musela několik desítek minut čekat, než ji přijal, ale vyplatilo se. Kapitán jí toho moc neřekl, ale udělal jednu školáckou chybu. Když si tak povídali, někdo si ho zavolal a on nechal Brennerovu složku na stole. Andrea si ji ofotila a pak se vytratila z kanceláře dřív, než by si to kapitán uvědomil.

Při odchodu se nedívala na cestu. Hledala v kabelce peněženku, aby si mohla naproti policejní stanice koupit kávu, když v tom do někoho narazila.