Nevinnost sama ✔️

13

Wade s Andreou zůstal co možno nejdéle. I když by si nejradši přál vědět podrobnosti o jejím zneužití, nechtěl ji vystavovat dalším otázkám. Nechtěl, aby z toho měla ještě větší trauma, než už měla, proto radši jen mlčel a objímal ji. Nejprve ve stoje, kdy byla jen v tom zatraceném ručníku a ještě mokrá a potom už oblečenou na gauči. Jen tak tam spolu seděli a koukali na film. Zničeho nic se k němu přitulila. Objala ho kolem pasu a položila mu hlavu na hrudník. Namotával si její prameny kudrnatých vlasů na svůj prst a neubránil se vzrušení. Ne sexuálního, ale vnitřního. Bylo to strašně zvláštní. Na Andree mu záleželo víc, než by možná bylo zdrávo a teď, když se dozvěděl, co se jí stalo a že jí někdo pronásleduje, měl v sobě vůči ní strašně veliký ochranitelský pud. Prostě potřeboval vědět, že je v pořádku.

Když mu usnula, vzal ji do náruče a odnesl do postele. Položil ji tam tak opatrně, jak jen to šlo. Odhrnul jí vlasy z obličeje a políbil na čelo. Pomalu odešel. Ujistil se, že je zamčeno, aby už se mohl jít v klidu připravit na večeři, kterou rozhodně nechtěl odložit. Spíš naopak. Andrea právě tohle potřebovala. Musel jí ukázat, že už se nemusí schovávat a že má někoho, kdo na ni dá pozor, někoho, jako je on. Proč má vlastně tak velkou potřebu ji chránit? Možná za to může jeho povolání? Nebo to, že ho Andrea něčím učarovala. Její andělská nevinnost... to by mohlo být ono.

V šest hodin zaklepal na její dveře. Otevřela mu rozespalá a omotaná dekou.

„Tak my máme na půl sedmou rezervaci a ty nejsi připravená?" opřel se o futra v té své motorkářské bundě a v tmavých džínách. Pod bundou měl košili a vlasy krásně vygelované. Tvář oholenou, že vypadal mladší a tak nádherně a svěže voněl. Byla to typická vůně muže, za kterou se otočí každá žena.

„Já myslela...,"

„Pšt, hlavně nemyslet a jednat, takže oblíkat...," vešel do bytu a usadil se na gauči. Andrea se za ním jen otočila a chvilku ho sledovala. Pak šla do ložnice a celá natěšená a vzrušená touhle situací, se začala oblékat. Vzala si úzké džíny, elegantní pistáciovou košili a krémové lodičky. Trošku se nalíčila. Hlavně zvýraznila oči tužkou a řasenkou a namalovala si rty rudou rtěnkou. Vlasy si nechala vlnité, nalakovala je a trošku pomačkala. Měla je krásně vlnité a husté. Naposledy se na sebe podívala, zhodnotila svůj vzhled a hlasitě vydechla. Přišla ona chvíle. Chvíle, kdy se mu půjde ukázat, kdy se na ni podívá a buď se mu zamotá hlava, nebo se jí vysměje. Odhodlaná udělala první krok vstříc Wadovi. Chlapovi, který se jí strašně moc líbil a kterému se chtěla strašně moc líbit.

„Můžeme?" zastavila se na kraji obývacího pokoje s rukama před sebou, kde svírala malou kabelku.

„A do prčic," vydechl úžasem. Jen na ni koukal. Prohlížel si ji úplně celou a neměl slov.

„Ehm... je to dobře, nebo špatně?" nebyla si jistá tím,co to znamená.

„Je to zatraceně dobře. Vypadáš... skvěle," hlasitě polknul. „Ale jednu věc ti doporučím, vem si bundu, pojedeme na motorce," pozvedl jeden koutek, čímž donutil k úsměvu i ji.

Andrea se opírala Wadovi o silná záda a objímala ho kolem pasu. Bylo jí tak krásně. Cítila se bezpečně a svobodně. Už jí neděsilo vůbec nic. S ním to prostě nešlo. Jako by jí byl předurčen k tomu, aby se s ním cítila jako žena. Všeho schopná žena. Dlouho hloubala nad tím, jaký život povede, jestli se někdy dokáže nějakému muži otevřít a věřit mu natolik, aby s ním byla schopná žít normální život se vším, co k němu patří. A Wade je tím správným adeptem. Jen se bála, že když ví, jak je pošpiněná, tak by nemusel mít zájem. Třeba se s ní stále baví jen z lítosti. Možná, že kdyby věděl celou pravdu, že ten, kdo jí ublížil, je ten, jehož vraždu vyšetřují. Ten, koho se pokusila zabít a o kom si myslela, že ho i zabila. Kdyby tohle vše věděl, koukal by na ni jinak. Proto mu řekla, že neví, kdo jí znásilnil. Bylo to tak lepší. Pro oba. Teď na to však nechtěl myslet. Motorka zastavila u chodníku a Wade vypnul motor. Sundal z hlavy helmu a natočil se na Andreu.