„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

Dole je celkem důležitá otázka pro vývoj příběhu, tak si to prosím přečtěte a napište do komentářů váš názor. Děkuju. A teď si užijte kapitolu.

Ráno, mě vzbudil hlas Lily, která zase vyšilovala, že pokud si nepohneme, nestihneme první hodinu. Tak jsem neochotně vstala a šla se připravit do koupelny. Když jsem byla hotová, Lily stála u Charlotte a vyhrožovala jí, že ji klidně i prokleje, pokud rychle nevstane a nezačne něco dělat, zatímco Jess na ni jen koukala a snažila se zadržet smích. Vzbudit Lottie bylo vždycky peklo. Teda alespoň pro Lily. Já jeden způsob znala. A byl dost účinný.

„Lex! Konečně jsi hotová! Pomoz mi ji prosím vzbudit. Jsi jediná, kdo to umí," vyjekla Lily a hodila na mě prosebný pohled.

„Vždyť to není tak těžké," protočila jsem očima a stoupla jsem si vedle Lily, „Lottie vstávej, je tady Remus a chce s tebou mluvit," pošeptala jsem jí do ucha a ona se okamžitě vymrštila do sedu.

„Remus?! Kde je?! Co potřebuje?! A-," zasekla se uprostřed věty, „Alex Hope Whitová! Já tě zabiju!" vykřikla, rychlostí blesku se převlíkla a měla v plánu mě zabít. Asi jí došlo, že kluci se do holčičích ložnic nedostanou.

Rychle jsem popadla svoje věci a běžela pryč z pokoje, ale to bych nebyla já, kdybych do někoho nevrazila. A hádáte správně. K mé obrovské smůle. Vrazila jsem do Siriuse Blacka.

„Rozhodla ses mou nedělní nabídku přijmout?" uchechtl se.

„Ne to rozhodně ne. A nemluv o tom před holkama. Nechci to s nima řešit. A teď když mě omluvíš, musím běžet," řekla jsem a než mohl něco namítnout, vyběhla jsem ze společensky.

O tom, co se stalo na Astronomce, jsem holkám neřekla. Teda neřekla jsem to Jess a Lottie. Neví, co se stalo v pátém ročníku. Tohle by prostě nepochopily. Ví jen to, jak jsem na tom byla, když jsme se s Blackem přestali bavit. A nějak ani nemám potřebu jim to říkat. Stačí mi, že to kolikrát řeší Lily a James. Ale co už. Chtějí pro mě to nejlepší. Abych byla šťastná.

Doběhla jsem až do Velké síně a doufala, že tady, mě Charlotte nechá na pokoji.
„Příště, tě už vážně prokleju," sedla si vedle mě Lottie.

„Na mou obranu. Vážně tě probudit nešlo, a tak mě Lily požádala, abych jí pomohla," usmála jsem se nevinně, „a alespoň vím, že tvá láska k jednomu nebelvírskému chlapci, stále nevyprchala."

„Lex. Vždyť víš, že se mu stejně nelíbím," povzdechla si Lottie. Remus se jí líbil už od pátého ročníku a na konci minulého roku si přiznala, že ho miluje. Já osobně si myslím, že Remus ji taky miluje, ale bojí se, že by jí mohl ublížit. A ano, vím o tom, že je Remus vlkodlak. Znám všechna Pobertovská tajemství. A nejlepší na tom je, že kluci to netuší.

„Haló Lex. Vnímáš mě?" luskla mi prsty před obličejem Charlotte.

„Jo. Promiň. Jen jsem se zamyslela. A nemyslím si, že se mu nelíbíš," usmála jsem se na ni.

„Jo. Jasně," řekla a začala se věnovat své snídani.

„Probereme to jindy, jo?" zeptala jsem se.

„Dobře," usmála se na mě.

„Nevíš, kde jsou holky?" zeptala jsem se, „myslela jsem, že jdou za náma."

„Už jdou," ukázala Lottie ke dveřím Velké síně. Lily vypadala, že pukne vzteky, takže hádám, že ve společence taky narazily na Poberty.

„Ten idiot," zasyčela Lily, když si sedala.

„Klid Lils. Stejně toho nenechá, ale zkusím si s ním promluvit, ano?" snažila jsem se ji uklidnit.

„To bys udělala? A myslíš, že tě poslechne?"

„Ano udělala a nevím. Při nejhorším, se obrátím na Blacka," povzdechla jsem si.

„To nemusíš Lex. Pokud toho nenechá, nějak to zvládnu. Na Blacka se kvůli toho obracet nemusíš."

„To je v pohodě. Víš Lily, chci, abys poznala i Jamesovu druhou stránku. Když nejsi poblíž, je totiž hrozně fajn," usmála jsem se na ni.

„Tak dobře. Děkuju. A mohla bych si s tebou potom prosím o něčem promluvit?"

„Jo jasně. A teď už pojďte. Za chvíli začíná přeměňování," řekla jsem, všechny jsme se zvedly a zamířily na hodinu.

Celé dopoledne se hrozně táhlo a na obědě nás zase otravovali Poberti. Black se choval hrozně divně. Byl milý, neurážel mě a myslím, že za ty tři dny, ještě nikoho neměl. U něj úspěch. Nechápala jsem, co se přes prázdniny změnilo, ale nehodlala jsem se s ním začínat znova bavit. Jednou už to podělal. Vlastně mi nikdy nevysvětlil, proč se ke mně začal chovat tak chladně. Bylo to ze dne na den. Nechápala jsem, co jsem udělala špatně, ale už to bylo stejně jedno. Po obědě nás čekala už jen dvouhodinovka lektvarů a já se modlila, abych to s Blackem celý ten rok přežila.

„Lex, notak. Mluvím na tebe už pět minut," zamávala mi Lily rukou před obličejem, „a navíc, už deset minut, hypnotizuješ Blacka pohledem," dodala potichu.

„Promiň. Přemýšlela jsem. Víš, Black se chová fakt divně."

„To jo, ale teď musíme jít na lektvary."

Lektvary proběhly celkem v klidu. Black dělal, co jsem mu řekla a náš lektvar byl nejlepší. Lils se s Jamesem celkem dost hádala, ale jak jsem slíbila. S Jamiem si promuvím a uvidíme, jestli mě poslechne.

Po lektvarech jsme se s Lily oddělily od holek a šly jsme do KNP (komnata nejvyšší potřeby).

„Tak co potřebuješ?" zeptala jsem se, když jsme si sedly do křesel, které se tady objevily.

„Myslím, že víš, o čem chci mluvit Lex."

„Stále doufám, že ne o tom, o čem si myslím."

„Chci mluvit o Siriusovi Lex. Je to všechno zpátky. Vidím to na tobě. Znám tě."

Tak čtvrtá kapitola je na světě. Nemám teď moc čas, tak se omlouvám. Každopádně se potřebuju na něco zeptat, protože si musím vytvořit nějakou časovou linku. Mám tři verze, jak může tenhle příběh skončit:

1-Klasika. Jamese a Lily zabije Voldemort, Pettigrew uteče a Sirius skončí v Azkabanu.

2-Voldy tady nebude vůbec existovat.

3-Budeme dělat, že nic jako viteály neexistuje, James zabije Voldyho při ochraně Lily a Harryho a všichni budou happy.

Do komentářů mi prosím napište, jaký na to máte názor. Chci aby vás to bavilo. Já osobně jsem asi pro tu třetí možnost, ale rozhodnu se na základě komentářů. Předem děkuji všem, kteří mi dají vědět.