„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

Bylo pět ráno a já jsem opět stála na astronomce a přemýšlela. Byla sobota dvacátého prvního února a já jsem zase nemohla spát. Ne že by se něco dělo. Se Siriusem jsme měli úžasný vztah, James s Lily spolu byli šťastní, Jess byla spokojená s Edwardem a Rema jsem přesvědčovala, aby holkám o svém malém chlupatém problému řekl do konce dubna. Úplňky jsem konečně začala trávit s klukama. Nebylo to sice nic příjemného, vidět Rema, jak trpí, ale chtěla jsem mu to alespoň usnadnit. Sirius sice ze začátku protestoval, ale pak jsem mu připomněla že mi touž jednou povolili a na to už neměl co říct. A abych nezapomněla. Tyler s Melanie se s mou pomocí taky dali dohromady a tvořili krásný pár. Prostě bylo všechno fajn. Tak jak mělo. Dokonce na nás už nikdo nezíral na chodbách nebo ve Velké síni. Všichni už si zvykli, že jsme se Siriusem spolu. Teda, skoro všichni. Jeden pohled mě stále probodával. Byl to pohled Emily. Neustále mě jím zabíjela. Dělalo mi to starosti. Nevěřila jsem, že to nechá být. Sirius mě sice pořád ujišťoval, že to bude dobré, a že ať chystá cokoliv, my to zvládneme, ale já jsem se prostě bála. Nevěděla jsem, co bych dělala, kdybych o něj znova přišla. Přes to, jsem měla být šťastná. Nechápala jsem, proč mě to tolik trápí. Proč kvůli toho nemůžu spát. Siriusovi jsem přece věřila. Věděla jsem, že by mě nepodvedl. A už vůbec ne s Emily. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím absurdnější se mi můj strach zdál.

Stála jsem tam takhle asi tři hodiny, než jsem se vydala zpátky do pokoje. Rozhodla jsem se si s tím nelámat hlavu. Prostě to neřešit a užívat si, že je všechno fajn. Došla jsem do pokoje a sedla jsem si na postel. Holky už se neptaly, kde jsem byla nebo co se děje. Moc dobře věděly, že mi dělá starosti Emily.

„Ale notak," řekla Lottie a sedla si vedle mě, „netvař se tak. Tvůj princ tě miluje, tak se na tu kravku vykašli. Podívej, co přinesla jeho sova," ukázala na kytici modrých růží, ležících na mém nočním stolku. Modré růže byly mé oblíbené květiny. Když jsem je vzala do ruky, všimla jsem si papírku, který k nim byl přivázaný. Stálo na něm: Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo. Jsi moje naděje v těchto temných časech. Miluju tě a vždycky budu, Hope. Pamatuj si to.

„Páni," vydechla jsem a na tváři se mi objevil úsměv, „jsou krásné."

„Jo, to jsou," usmála se Lottie a objala mě kolem ramen, „tak už si nedělej zbytečně starosti a začni se usmívat."

„Lottie má pravdu," přidala se Jess a Lily přikývla.

„Dobře," usmála jsem se nakonec, „asi máte pravdu."

„Žádné asi. My ji máme. Tečka," zasmála se Lily.

„Vy vždycky," uchechtla jsem se.

„Dobré ráno," políbil mě Sirius, když jsme s holkama došly do Velké síně.

„Dobré," usmála jsem se na něj, „a děkuju moc. Ty růže jsou krásné."

„Nemáš za co," dal mi pusu do vlasů.

„A Siriusi," ozvala jsem se ještě.

„Ano?"

„Taky tě miluju," políbila jsem ho.

„Takže do konce dubna?" otočila jsem se na Rema.

„Lex-," chtěl začít protestovat, ale já jsem mu skočila do řeči.

„Reme, poslouchej mě. Dřív nebo později jim to budeš muset říct a věř mi, lepší je říct to dřív, než se to dozví samy."

„Fajn," řekl nakonec, „jen musím přijít na to, jak."

„Co s tím furt máte? Pořád se ho ptáš na konec dubna a nám ani nevysvětlíte, o co jde." zeptala se zmateně Lottie.

„To neřeš. Není to nic důležitého," usmála jsem se na ni.

„Ale notak," přidala se Jess.

„Vážně to nic není, holky," řekl Remus.

„Ale-," chtěla něco říct pro změnu Lily.

„Ne," přerušila jsem ji, „prostě to nechte být. Bože. Vždyť tímhle způsobem, vznikají skoro všechny naše hádky, sakra. To je to tak těžké? Respektovat, že vám to nechceme říct? Není. Tak to respektujte. Neříkám, že vám to třeba neřekneme jindy, ale teď prostě ne. Nejsme na to připravení. Teda, Remus není. Tak to prosím nechte být."

„Jsme přece nejlepší přátelé. Neměli bychom si říkat všechno?" zeptala se Jess.

„Některé věci je nejtěžší říct právě lidem, které nejvíce milujeme, Jess. Vždycky to tak bylo. Takové věci byly, jsou a budou. S tím nic neuděláš," povzdechla jsem si.

„Dobře," řekly nakonec, „necháme to být. Prozatím."

Další kapitola je na světě. Nevím, jak často teď budou vycházet. Máme toho dost zadaného ze školy a nemám moc inspirace. I tahle krátká kapitola o ničem mi dal zabrat. Budu se snažit, vydávat alespoň obden.

Love you all❤️Barča