„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Remus

Na začátek bych chtěla říct, že moje skvělá a úžasná kamarádka 99KatteyMistyBlack99 vydala nový příběh se jménem Unknown Known, který se odehrává v kouzelném světě J. K. Rowling za doby pobertů, stejně jako tenhle, takže se na to určitě mrkněte. A teď vás přestanu otravovat. Doufám, že se bude kapitola líbit.

„Nemůžeš spát?" ozvalo se za mnou. Seděl jsem ve společence a přemýšlel. Bylo dvacátého pátého dubna, což znamenalo, že se můj čas na to, abych řekl holkám, že jsem vlkodlak, krátil a jelikož byla sobota, bylo logické, abych to už neodkládal.

„Přemýšlím, jak na to budou reagovat," odpověděl jsem jí, ale neotočil jsem se.

„Bude to dobrý, Reme," povzdechla si a sedla si vedle mě.

„Ale co když ne? Co když to nepřijmou, Lex?" podíval jsem se na ní s obavami v očích i hlase.

„Přijmou to. Jediná věc, která se jim nebude líbit, je to, že jsi jim to neřekl dřív," věnovala mi povzbuzující úsměv. Byla si jistá, že to holky přijmou. Stejně jako kluci. Jen já jsem se bál, že mě začnou nenávidět.

„Prostě se toho bojím," sklopil jsem hlavu.

„Já vím," věnovala mi smutný úsměv, „řekneš jim to dneska?" zeptala se po chvíli.

„Jo," přikývl jsem nejistě, „měly by mít ještě zítřek na to, aby to zpracovaly, než bude škola."

„S tím souhlasím, i když si nemyslím, že to bude potřeba. Budou v pohodě. Uvidíš. Takže, co kdybychom je odpoledne vzali do komnaty nejvyšší potřeby, a tam jim to řekneš?" navrhla.

„Jo. To je dobrý nápad. Alespoň budou čekat něco důležitého," usmál jsem se smutně a poznámku o tom, že to bude v pohodě, jsem ignoroval.

„Ale no tak, Reme. Bude to dobrý. Slibuju," vydechla a objala mě. Byl jsem jí vděčný. Za to, že tam byla pro mě. A svým způsobem vlastně i za to, že mě donutila to říct holkám. Nechtěl jsem jim lhát a bez Lex bych se neodvážil jim něco říct.

„Já vím, že máš asi pravdu, ale prostě se bojím. Nechci je ztratit."

„Neztratíš. Pochopí to. A navíc za to ani nemůžeš," věnovala mi další povzbudivý úsměv.

„Doufám."

S Lex jsme si povídali ještě něco přes hodinu, a potom jsme se vydali nachystat na snídani. V pokoji jsem musel ještě vzbudit kluky, kteří si samozřejmě všimli, že nejsem úplně v pohodě a nemohli to nechat být. Jak jinak, že?

„Co se děje, Náměsíčníku?" zeptal se Tichošlápek.

„Nic," zakroutil jsem hlavou.

„Ale no tak. Vidíme to na tobě," přidal se James.

„Musíte to řešit?" protočil jsem očima.

„Jsme nejlepší přátelé. Je jasné, že to budeme řešit," obrátil se proti mně i Červíček.

„Fajn," rozhodil jsem rukama, „je dvacátého pátého a já mám do konce měsíce říct holkám, že jsem vlkodlak. Navíc by bylo dobré, kdyby měly víkend na to, aby to zpracovaly. Pro jistotu. Kdyby to náhodou vzaly špatně."

„Počkej, počkej, počkej. Ty jim to chceš říct dneska a my o tom nevíme?!" vyjekl Sirius.

„Ano, přesně tak. Chci jim to říct dnes. A pokud tě to uklidní, rozhodl jsem se až brzo ráno."

„Ale chtěl jsi nám to zatajit," namítl James.

„Prostě jsem to nechtěl řešit, jo? Řekl bych vám to potom," pokrčil jsem rameny.

„To bychom to nevěděli první," ušklíbl se Sirius a já jsem se uchcechtl.

„Co?" zeptal se zmateně Dvanácterák.

„No, jak to říct. Nevíte to první?"

„To už jsi stihl mluvit Hope?" zeptal se překvapeně Tichošlápek.

„Jo."

„Kdy?" nechápal Peter.

„Nemohl jsem spát, tak jsem šel do společenky," vysvětlil jsem, „a Lex asi taky ne, protože tam přišla chvíli po mně. Tak jsme si asi hodinu a půl povídali."

„Tak počkat," zarazil se Sirius, „chceš mi říct, že zase trpí nespavostí?"

„Nevím, Siriusi. Jen říkám, že minimálně dneska spát nemohla. Třeba to byla jen výjimka a znáš Lex. Je hrozně roztržitá, tak se třeba prostě vzbudila brzo a měla tolik energie, že se jí nepodařilo usnout," snažil jsem se ho uklidnit.

„Stejně s ní radši promluvím," stál si Sirius za svým.

„Fajn," povzdechl jsem si, „ale nech to na zítra, jo?"

„Dobře," přikývl.

„Co to s váma dneska je?" vypálila najednou Lottie u oběda.

„O čem to mluvíš?" zeptala se Lex naoko zmateně.

„Nedělej, že nevíš, o čem Lottie mluví," protočila očima Lily.

„Mají pravdu," přidala se Jess, „všichni se chováte hrozně divně. A my jsme se to snažily ignorovat. Vážně jsme se snažily. Ale ono to prostě nejde. Co takhle nám říct, co se děje."

„No, víte-ehm-jak to vysvětlit," začal jsem.

„Žádné lži ani výmluvy, prosím, „skočila mi do řeči Lottie."

„Ale no tak. Nemůžete to prostě nechat být?" rozhodil rukama Sirius.

„Ne, nemůžeme," odsekla Jess.

„Fajn," řekla Lex po chvíli ticha a já jsem se na ni vyděšeně podíval, „stejně bychom vám to řekli tak za čtvrt hodiny, ale když to chcete řešit teď..," nedokončila myšlenku a místo toho pokrčila rameny a zvedla se.

„Co to děláš?" zeptala se zmateně Lily.

„Nemyslely jste, že to budeme řešit tady, že ne?" uchechtla se Lex, „jdeme do komnaty nejvyšší potřeby."

„Dobře?" řekla zmatená Lottie, ale znělo to spíš jako otázka. Všichni jsme se zvedli a vydali jsme se do komnaty nejvyšší potřeby. Ten fakt, že nikdo z nás ještě nedojedli oběd, jsme ignorovali. Bylo nám to všem jedno a ve mně narůstala nervozita a strach z reakce holek.

„Tak co se děje?" zeptala se Lotie, když jsme došli do komnaty a já jsem se zhluboka nadechl.

„Měly byste si na to sednout. Je to celkem síla," upozornila je Lex a holky se zmateně posadily.

„Tak?" ozvala se Jess po chvíli ticha a podívala se na Lex tázavým pohledem.

„Na mě se nekoukej. Je to Removo tajemství. My s klukama jsme ho jen nikomu neřekli."

„No, jde o to, že je tady něco, co o mně ani jedna nevíte," začal jsem, „jen chci, abyste věděly, že jsem si to nevybral, a že za to nemůžu, tak mě prosím nesuďte-."

„To totiž zvládá sám," skočila mi do řeči Lex a já jsem protočil oči. Ona už nic neřekla, jen se ušklíbla a vyplázla na mě jazyk.

„Mluv dál," pobídla mě Lottie.

„I když pochopím, jestli už se se mnou nebudete chtít bavit, nerad bych o vás kvůli tomu přišel. Jde o to, že jsem vlkodlak," řekl jsem potichu a sklopil hlavu.

Tuhle kapitolu mi trvalo napsat prosím pěkně týden. Jako jo, kapitoly jsem vydávala po dlouhé době, ale to jsem si vždycky tak po týdnu řekla, že bych mohla něco napsat a během dvou hodin to bylo napsaný. Ale tohle? Vůbec mi to nešlo. Tipuju, že je to tím, že je to pohled Rema, ne Lex, Siriuse nebo Jamese. V příští kapitole budeme mít pohled Lottie, takže se máte na co těšit, protože se objeví poprvé a myslím, že i naposled.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča