„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Sirius

To dole prosím přečíst❤️🙏

„Zítra je ples, musíme si s ní promluvit," řekl jsem. Byl pátek odpoledne a my jsme řešili to, že s náma Hope nemluví. Celý týden se nám vyhýbala a nemluvila s náma. Jen na lektvarech mi říkala, co mám dělat, a když jsem si s nechtěl promluvit, zeptala se na něco Křiklana nebo pro něco odešla. A s ostatníma nemluvila vůbec. Na snídaně, obědy a večeře si sedala daleko od nás a bavila se jen s Melanie Morgenovou a jejími přáteli. Všude chodila s nima a jelikož Melanie měla kamarády i v našem ročníku, na hodinách jsme ji taky nemohli zastihnout.

„Zkoušíme to celý týden, Siriusi," povzdechla si Lily, „vždyť v našem pokoji ani nespí."

„Já vím, ale musíme přece něco dělat. Nemůžeme tady stát a čekat, že se to spraví samo," stál jsem si za svým.

„Ale já nevím co, chápeš?! Snažíme se celý týden, ale ona nás prostě poslouchat nebude! Není naštvaná, sakra! Je zklamaná! Copak to nechápeš?! Zklamali jsme ji! Všichni kromě tebe, Jamese a Petera! Já, protože jsem se na situaci nedívala z jejího pohledu a Remus, Jess a Lottie, protože všechno ví a nezastali se jí! Proč myslíš, že tehdy nemluvila s tebou?! Nebyla naštvaná! Hrozně moc jsi ji tehdy zklamal! Je to prostě její obranná reakce! Fajn, na Jamese je naštvaná, protože to vytáhl U Tří košťat, ale my ji zklamali!" vykřikla Lily zoufale a frustrovaně si zajela rukou do vlasů.

„Lily, miluju tě, ale Sirius má pravdu," vložil se do toho James a holky s Remem a Peterem přikývly.

„Fajn. Já jen. Zklamala jsem ji. Slíbila jsem, že tady budu vždycky pro ni. A teď? Byla jsem tak moc přesvědčená, že mám pravdu, až jsem se na to zapomněla podívat z jejího pohledu," sklopila Lily hlavu.

„Lily," povzdechl si Remus, „vím to co ty. Myslela jsi to dobře a měla jsi pravdu. Jasně, měla ses na to podívat i z jejího pohledu, ale lidi chyby prostě dělají. Bude to zase dobré, uvidíš."

„Děkuju," usmála se na něj Lily a otočila se na mě, „jak to provedem? Vážně nikam nechodí sama."

„Zajdu za Melanie. Je fajn a zbytek moc neznám. Myslím, že nám pomůže."

„Dobře, ale jdi za ní hned, jo?" souhlasila Lily.

„Jdu," usmál jsem se a vyšel jsem z KNP. Melanie jsem našel ve spolčence. Seděla tam se svými přáteli i s mou Hope.

„Ahoj," došel jsem k nim.

„Ahoj Siriusi," usmála se na mě Melanie, „potřebuješ něco?"

„Já, no. Máš chvilku? Potřebuju s tebou mluvit," zeptal jsem se.

„Jo jasně," věnovala mi další zářivý úsměv a vydala se pryč ze společenky. Úsměv měla krásný, ale na Hope neměla. Na tu neměl nikdo.

„Předpokládám, že jde o Lex," řekla, když jsme došli na školní pozemky a já jsem přikývl.

„Potřebujeme si s ní promluvit."

„Zkusím si s ní promluvit a přesvědčit ji, aby za váma zašla, ale nic neslibuju," pousmála se.

„Kdyby to nevyšlo, můžeš ji dovést kolem osmé do komnaty nejvyšší potřeby?" napadlo mě.

„Když mi řekneš, kde to je," uchechtla se.

„Nikdy jsi tam nebyla?" zeptal jsem se a ona jen zakroutila hlavou.

„Tak pojď," usmál jsem se na ni, chytl jsem ji za ruku a táhl k hradu.

„Cože?" vyjekla se smíchem.

„Jdeme do komnaty nejvyšší potřeby. Je to úžasné místo. Bude se ti tam líbit," vysvětlil jsem.

„Páni," vydechla, když jsme vešli dovnitř. Nikdo tam už nebyl, „to je úžasný."

„Já vím," usmál jsem se.

„Vážně tady může být cokoliv?" zeptala se nadšeně.

„Přesně tak. Cokoli si budeš přát."

„V tom případě...." řekla a přede mnou se objevila obrovská postel.

„Tak moc jsi mi chyběla, postýlko!" vykřikla a skočila do postele.

„Alespoň se posuň," zasmál jsem se a skočil vedle ní.

„Siriusi?" ozvala se po pár minutách.

„Ano?"

„Můžu se tě na něco zeptat?"

„Jasně, že jo," zasmál jsem se.

„Miluješ Lex?" zeptala se opatrně.

„J-jak jsi na to přišla?" zakoktal jsem se. Tuhle otázku jsem vážně nečekal.

„Vidím, jak se na ni koukáš. Nikdy jsem se o to nezajímala a moc jsem tě nemusela. Vadilo mi to tvoje střídání holek, však víš. A když jsi tento rok přestal, ani mě nezajímal důvod, ale tenhle týden. Bavila jsem se s Lex a viděla jsem, jak ji pozoruješ. Ze začátku jsem si říkala, že ti je líto, že si tě nepamatuje, a že s váma nemluví, ale potom jsem v tvých očích zahlédla něco, co jsem myslela, že není možné. Viděla jsem tam lásku, Siriusi. Koukal jsi na ni s obrovskou láskou v očích. A v tu chvíli mi to došlo. Začal jsi střídat holky, když jste se přestali bavit. Toho si všimli všichni. A přestal jsi na začátku tohoto roku. Ve chvíli, kdy ses začal snažit ji získat zpět. Toho si moc lidí nevšimlo, ale jelikož se vídáme na trénincích a kdykoli jsem tě kdekoli viděla, byl jsi s klukama nebo s Hope, došlo mi to," vysvětlila a já jsem vykulil oči.

„Páni," vydechl jsem, „jsi neskutečně moc všímavá."

„Jo, to asi jo," zasmála se, „hele, je to tu s tebou sice fajn, ale musím mluvit s tou Lex."

„Dobře a děkuju moc."

„Nemáš za co. Trápíte se všichni, věř mi. Taky ji to mrzí."

„Já vím," sklopil jsem hlavu.

„Nemůžeš za to," usmála se na mě, „na tebe se nezlobí. Na tebe a na Petera."

„Tak proč s náma nemluví?"

„U tebe se to těžce vysvětluje a Peter? Je poslední. Nebude se bavit jenom s ním. A nikdy se s ním nebavila tolik. A teď už pojď."

„Tak co?" zeptal se Dvanácterák, když jsem si k nim sedl ve společence.

„Promluví s ní, a kdyby to nepomohlo, kolem osmé ji dovede do komnaty nejvyšší potřeby."

„Doufám, že to vyřešíme," povzdechla si Lily.

Ještě nějakou dobu jsme si povídali jen tak o ničem. Všichni jsme doufali, že za náma Hope přijde sama. Věděli jsme, že pokud ji bude muset Melanie dovést do KNP, nebude nás chtít poslouchat.

„Ahoj," ozvalo se za mnou najednou, „byla jsem donucena jít si s váma promluvit, tak jsem tady."

V další kapitole nejspíš ples, lásky. Co si myslíte o chování Lex? A co Melanie? Doufám, že se líbí. Tuto kapitolu bych chtěla věnovat 99KatteyMistyBlack99 . Jsi hrozně fajn a už teď tě mám ráda❤️. 

Ještě jsem se s váma chtěla domluvit na vydávání kapitol. Že by třeba vycházely každé úterý, čtvrtek, sobotu a občas v neděli kolem páté? Vadí mi, že vychází pokaždé jindy. Svůj názor napište prosím do komentářů.

Love you all❤️Barča