Lily

1.5K 79 7
                                    

„Hele, nechám vás přemýšlet. A prosím, přijďte na to každý sám. Teď asi půjdu. Až vám to dojde, dejte vědět," zasmála se Lex, všechny nás objala a odběhla pryč. Nikdo nic neřekl. Jen jsme tam v tichu seděli a přemýšleli, co je na větě Siriusi, ty zelené vlasy ti slušely víc, tak důležitého. Nechápali jsme to. Nikdo. Bylo nám jasné, že nám tím chtěla něco říct, ale nevěděli jsme co. To, že v šestém ročníku nabarvila Siriusovi vlasy nazeleno, věděl každý. Tak proč by nám to říkala? Vždyť v šestém ročníku mu udělala tolik věcí. Tak proč-.

„No jasně!" vykřikla jsem a vyskočila na nohy.

„Ty jsi to pochopila?" zeptal se zmateně Sirius.

„Jo pochopila," usmála jsem se, „a je to úžasná zpráva."

„Jak tohle může být dobrá zpráva?!" vyjekl Sirius, „ty zelené vlasy ti slušely víc. Co to je? Tp si mám jako přeba-," dal si ruku před pusu, „merline."

„Tobě to taky došlo?" zeptal se James.

„Jo," usmál se Sirius, „jo došlo."

„Tak jim to neříkej. Já jdu za Lex," řekla jsem směrem k Siriusovi a odešla.

„Lex?" poklepala jsem jí na rameno. Seděla v knihovně s Melanie a spol a o něčem se bavili.

„Věděla jsem, že ti to dojde jako první," řekla a otočila se.

„Siriusovi to už taky došlo. Ale byla jsem první," zasmála jsem se.
„Jo, Sirius," usmála se smutně. Ze začátku jsem nechápala, co se děje, ale po chvilce mi to došlo. Musela vidět, jak Emily políbila Siriuse.

„Lex," začala jsem, „mohly bychom si promluvit?"

„Budu hádat," uchcechtla se, „o Siriusovi?"

„Ano," kývla jsem nejistě.

„Dobře," povzdychla si, „lidi, děkuju. Za všechno. Ale asi bychom se měli vrátit do reality. Musím zase začít trávit čas se svými nejlepšími přáteli. Tím nechci říct, že už se nebudeme bavit vůbec. Mám vás ráda a hodně vám dlužím."

„Nic nám nedlužíš, Lex. Máme tě rádi. A jsme rádi, že jsme ti pomohli," usmál se na ni Tyler a ostatní přikývli.

„Děkuju," usmála se na ně Lex a otočila se na mě, „pojď, půjdeme do komnaty nejvyšší potřeby."

„Takže," nadechla jsem se, když jsme do KNP vešly, „pokud to chápu správně, na Siriuse sis vzpomněla, když jste se políbili," řekla jsem a ona přikývla, „potřebovala sis to urovnat v hlavě, tak jsi chtěla jít pryč a na odchodu jsi ho určitě viděla s Emily," další přikývnutí, „a potom jsi asi viděla i to, jak ho políbila," znova přikývla, ale tentokrát potom sklopila havu.

„Lex," povzdechla jsem si, „on to nechtěl. Hned ji odstrčil a začal na ni křičet, ať ho nechá být, že on miluje tebe. Když o tobě začala mluvit hnusně, vypadalo to, že ji uhodí."

„To je jedno, Lils. Prostě spolu nemáme být. Nejde to. Vždycky, když už spolu skoro jsme, něco se podělá. Nemá to cenu."

„Proč to vzdáváš?" zeptala jsem se. Nechápala jsem to. Lex ještě nikdy nic nevzdala a já jsem neviděla důvod, proč by měla začít.

„Protože je to občas prostě lehčí. Je to jednodušší než pořád bojovat."

„Lex, prosím. Nemůžeš to vzdát. Ne teď. Musíte být spolu. Takhle se oba trápíte. On tě miluje. Tak hrozně moc. Nemůžeš se na něj teď vykašlat. Slib mi, že o tom budeš alespoň přemýšlet."

„Už jsem to slíbila Tylerovi," pokrčila rameny, „popřemýšlím o tom, jo? Jen na mě netlač," usmála se na mě prosebně.

„Nebudu," oplatila jsem jí úsměv. Povídaly jsme si až do oběda, na který jsme potom šly spolu a Lex po dlouhé době seděla s náma.

„Ahoj," pozdravily jsme, když jsme došly.

„Ahoj," odpověděli ostatní.

„Jo a Hope, jsem fakt rád, že sis na mě vzpomněla, ale s tím, že mi ty zelený vlasy slušely víc, zrovna nesouhlasím," ozval se Sirius.

„Hádala bych se. Ale můžu ti je znova nabarvit, jestli chceš. Uvidíš, jak jsou krásné," ušklíbla se Lex. Bylo fajn vidět je, jak se spolu normálně baví. Protože i když se spolu po jejím probuzení bavili, bylo to jiný. Nevěděla vlastně, kdo to je. Jako bychom až teď byli zase kompletní. A to byl úžasný pocit.

„O čem přemýšlíš?" usmál se na mě James a tím mě vytrhl z myšlenek.

„Nad tím, že je to fajn. Tohle celé. Od vašeho školního trestu mi poprvé přijde, že jsme zase parta. Je to skvělý pocit," oplatila jsem mu úsměv.

„Jo to je," řekl a políbil mě. Byla jsem vážně šťastná. K tomu, aby to bylo dokonalé, zbývalo jen to, aby se Sirius a Lex odvážili jeden druhému říct, co cítí.

Dvacátá osmá kapitola a tentokrát z pohledu Lily. Važte si toho. Je to druhá kapitola, která není z pohledu Siriuse nebo Lex a moc takových tady nebude. Doufám, že se vám líbí. A jen tak pro ujasnění. Je dvacátého prvního prosince.

A jelikož se od zítra ruší do odvolání výuka, budu mít čas na psaní, tak když budete chtít, možná budou kapitoly vycházet každý den. Ale nic neslibuju. Nevím, jestli si můj mozek neřekne, že přece žádné nápady na psaní nepotřebuju.

Love you all❤️Barča

„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"Where stories live. Discover now