Alex

1.2K 55 12
                                    

Bylo úterý ráno třicátého června a my jsme měli jet večer domů. Stála jsem na astronomce a přemýšlela. Sirius své oznámení o tom, že budu spát u nich, dodržel a já jsem už ani jednu noc nestrávila ve své posteli. Tohle ráno jsem se probudila brzo a nějakým způsobem se mi podařilo vyklouznout z pokoje kluků. OVCE už jsme měli za sebou a já jsem nemohla uvěřit tomu, že náš život v Bradavicích končí. Bylo to neuvěřitelné. Měli jsme odjet a měl už být jen ten svět tam venku. Svět, ve kterém Voldemort sílil.

Když jsem nad tím vším přemýšlela, vzpomněla jsem si na den, kdy se mě Sirius zeptal, jestli s ním budu bydlet.

Flashback:

„Budeš si pořizovat dům?" zeptala jsem se trochu překvapeně.

„Nemůžu být u Potterových na pořád," pokrčil Sirius rameny.

„No jo. Máš pravdu. Promiň," usmála jsem se smutně. Vždycky mi ho bylo hrozně líto. Pocházel z čistokrevné rodiny jako já a James, ale na rozdíl od těch našich, ta jeho byla krutá a plná nenávisti.

„To je dobrý. Vlastně jsem se chtěl zeptat, jestli bys nechtěla bydlet se mnou," zeptal se a já jsem se zarazila. Nečekala jsem, že by se mě na tohle zeptal a trochu mě to vykolejilo.

„Já nevím. Není to brzo?" zeptala jsem se nejistě. Pořád jsem byla trochu vykolejená a potřebovala jsem to zpracovat.

„Nechci bez tebe už být ani minutu, ale do ničeho tě nechci nutit," pousmál se a přes to, že se snažil působit klidně, bylo na něm vidět, že je trochu nervózní, „klidně si to nech projít hlavou, jo?"

End of the flashback

Tehdy mě hrozně zaskočil, ale když jsem se nad tím zamyslela, uvědomila jsem si, že to není tak špatný nápad. Vlastně to dávalo smysl. Voldemort sílil a my jsme nevěděli, kdy se uvidíme naposled. Kdy se někdo z nás nevrátí. V Bradavicích jsme sice byli v bezpečí, ale teď jsme měli odjet. Odjet nejen na prázdniny. Všechno mě to děsilo a neuměla jsem si představit, že bych začátek tohohle všeho prožívala bez Siriuse. A tak jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se jeho nabídku na společné bydlení přijmout.

„Kam jsi ráno zmizela?" zeptal se Sirius, když jsme s holkama došly do Velké síně.

„Vzbudila jsem se brzo a šla jsem na astronomku. Chtěla jsem přemýšlet," usmála jsem se na něj.

„Měla jsi noční můru? Jsi v pořádku? Neděje se něco? A-," vychrlil na mě Sirius a chtěl ještě pokračovat, ale já jsem mu skočila do řeči.

„Jsem v pohodě," protočila jsem očima, „to, že jsem se vzbudila brzo, ještě neznamená, že se nutně něco děje."

„Dobře, dobře. Tak promiň. Jen o tebe mám strach," zvedl Sirius ruce v obranném gestu a všichni jsme se zasmáli.

„Vy jste spolu tak strašně sladcí," rozplývala se Lottie.

„To jo," přidal se James, „dostanu z vás cukrovku."

„Prosím tě. Ty máš fakt co říkat," ušklíbla jsem se a James na mě vyplázl jazyk. Zbytek snídaně jsme vedli ve stejném duchu. Nikdo nemluvil o tom, že budeme odjíždět. Panovala mezi námi nevyřčená dohoda, že o tom nebudeme mluvit. A všem nám to vyhovovalo.

„Siriusi?" oslovila jsem jmenovaného. Byli jsme už po obědě, měli jsme sbalené věci a zbývala nám hodina do odjezdu z Bradavic. My dva jsme se ji rozhodli strávit na astronomce.

„Ano?" podíval se na mě a čekal, co ze mě vypadne.

„Pamatuješ, jak ses mě ptal, jestli s tebou budu bydlet?" zeptala jsem se a on přikývl. Bylo vidět, že se bojí toho, co mu chci říct, „přemýšlela jsem o tom," pokračovala jsem a na chvíli jsem se odmlčela, „a budu s tebou bydlet moc ráda," usmála jsem se nakonec a na Siriusovi bylo vidět, že se mu ulevilo.

„Bál jsem se, že řekneš ne," pousmál se a následně mě objal, „miluju tě," zašeptal a já jsem se zasmála.

„Miluju tě," odtáhla jsem se od něj s úsměvem a políbila jsem ho.

„A je to tady," vydechla Lily. Stáli jsme před Bradavickým expresem a chystali jsme se nastoupit. Nikomu z nás se nechtělo, ale neměli jsme na výběr.

„Je to šílené," usmála jsem se smutně, když jsme nastoupili.

„To teda je," přikývla smutně Jess.

„Nebudeme přece smutnit," ozval se James, „musíme si teď jeden druhého užít."

„James má pravdu," přidal se Sirius.

„Jste vážně paka, víte to?" zasmála se Lily.










Ahojte lidi! Hádejte koho přijali na chemickou průmyslovku! Já! Každopádně se nám tahle fanfikce a sní i příběh Alex a Siriuse chýlí ke konci. Abych byla upřímná, bude mi to chybět, ale to si nechám až k poslední kapitole.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča

„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"Where stories live. Discover now