„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Sirius

Bylo brzo ráno a já stál uprostřed sovince a přemýšlel. Celý týden se hrozně táhl. S klukama jsme ve středu vyvěsili na nástěnku info o každoroční pobertovské párty, která se měla konat večer a já doufal, že na ni Hope přijde. Pořád se se mnou nebavila a já chápal, že to chce čas. To ale nebylo jediné, co jsem nemohl dostat z hlavy. Ve středu na obraně jsem si totiž všiml jednoho patrona. Patrona, který vypadal skoro stejně, jako ten můj. Jen bych řekl, že to byla fenka. Než jsem stihl zjistit, čí je, zmizel. Ta holka, které patřil, se přestala soustředit hrozně rychle. Kluci říkali, ať to nechám být, ale já nemohl. Pořád jsem doufal, že by ten patron mohl být její. I když to byla hloupost. Prostě jsem v to doufal. Já ji miloval, ale nebylo možné, aby ona cítila to samé. Nesnášel jsem se za to, jak jsem to podělal. Abych vám to vysvětlil. Na konci čtvrtého ročníku, když začala Hope chodit s McAllisterem, jsem si uvědomil, že ji miluju. Bylo pro mě hrozně těžké se s ní bavit s vědomím, že má někoho jiného. Myslel jsem, že bude pro oba lepší, když se jí přestanu plést do života. Tak jsem se k ní začal chovat jinak. Chladně. Bez vysvětlení jsem se na ni vykašlal. Bez vysvětlení, které si zasloužila. Ona jo. James říkal, že na tom byla hodně špatně. I když se snažila být silná. Pár dní po naší konečné hádce jsem se dozvěděl, že se s McAllisterem rozešli. Ale v tomhle příběhu je důležitější ta hádka.

Flashback:
„Tak mi sakra vysvětli, co se děje!" vykřikla Hope, „už od začátku roku se chováš hrozně divně. Skoro se se mnou nebavíš, a když už, tak jsi nepříjemný. Tak mi alespoň vysvětli proč sakra!"

„Musíš to řešit?! Prostě je to tak, jak to je! Tak to neřeš! Stejně tím nic nezměníš!" nemohl jsem jí říct, co se děje. Nemohl jsem jí říct, že jsem se do ní zamiloval.

„Zasloužím si vědět, co se stalo! Nikdy jsi takový nebyl! Podívej se na sebe, vždyť máš každý týden někoho jiného!"

„To není tvoje věc! Tak se nestarej!" vykřikl jsem a James na mě hodil nepříjemný pohled. Evansová, která stála kousek od něj na mě taky nekoukala zrovna přátelsky. Nikdy mě moc nemusela, ale kdyby mohla v tu chvíli pohledem zabíjet, už bych dávno ležel na zemi.

„Jsi můj nejlepší kamarád Siriusi! Je jasné, že se o tebe budu starat!"

„Přestaň se chovat, jako bys musela vědět všechno! Není to tvoje věc, tak to laskavě přestaň řešit!"

„Takže takhle teď budeme fungovat?" zeptala se zklamaně, „z tebe se stal děvkař a mě se to netýká, stejně jako se mě netýká to, že se mnou už skoro nemluvíš?" dodala se slzami v očích. Bylo mi to líto, ale myslel jsem, že to tak bude lepší. Nedokázal jsem ji brát jako kamarádku a ani jsem jí nemohl říct, co k ní cítím. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem začal střídat holky a snažil jsem se na ni zapomenout. Neúspěšně. Tak moc jsem se snažil utéct před tím, co jsem k ní cítil, až jsem to takhle podělal. Udělal jsem to nejhorší, co jsem mohl. Takhle ji odříznout nebylo dobré ani pro mě, ani pro ni.

„Nejsi střed Vesmíru, tak se s tím smiř!" zavrčel jsem. Bolelo mě, jí tohle říkat, ale vážně jsem myslel, že to tak bude nejlepší.

„Fajn. Už na mě nemluv. Nikdy. Takhle tě neznám Blacku. Měl by ses nad sebou zamyslet," řekla s ledovým klidem a společně s Evansovou odešla. Bylo to poprvé, co mi řekla příjmením. Jen jsem se koukal, jak odchází a jen co se za nima zavřely dveře, jsem se rozbrečel.

„Tak už jsi spokojený?" zeptal se James se zvednutým obočím, „nadobro jsi ji ztratil. Gratuluju."

End of the flachback

Rychle jsem zatřepal hlavou, abych na to přestal myslet, protože jsem zase cítil, jak mi slzy stékají po tvářích. Vyčítal jsem si to. Tak moc. Tak moc jsem to chtěl napravit. Ale nešlo to. Už jednou jsem to zvoral.

Ještě chvíli jsem zůstal v sovinci, a pak jsem se vydal na snídani. Do sovince jsme s Hope chodili často. Byl tady klid, a i když tady občas někdo přišel, šlo to zvládnout. Astronomka byla taky fajn, ale někdy jsme si prostě radši zašli do sovince.

„Kde jsi byl?" zeptal se James, když jsem přišel na snídani.

„Potřeboval jsem přemýšlet," odpověděl jsem.

„Fajn, ale teď už nikam nechoď. Jak tě znám, nestihl bys nábor a ty s Alex jste nejlepší na celé škole. Nerad bych jednoho z vás ztratil," nad tím jsem jen protočil očima a naložil jsem si jídlo. Až do náboru jsme s rukama dokončovali přípravy na pobertovskou párty. Společenku jsme samozřejmě mohli vyzdobit až večer, ale poslední organizační věci jsme dodělali dopoledne.

Nábor do týmu začínal v jedenáct, takže jsme se šli s Dvanácterákem ve třičtvrtě nachystat. Když jsme došli na hřiště, pár lidí už tam bylo, ale na některé jsme museli ještě čekat. Po pár minutách dorazil i zbytek a James začal se svým proslovem.

„Takže, jako první bych chtěl říct, že někteří z vás byli v týmu minulý rok, ale to neznamená, že se tam dostanou i letos. Teď si prosím stoupněte sem napravo odražeči, doprostřed střelci a nalevo brankáři," jak James řekl, tak jsme udělali. Jako odrážeč jsem tady byl já, Hope a ještě další dva o rok mladší kluci, „předpokládám, že chytač tady žádný není," dodal Dvanácterák sebevědomě. A měl pravdu. S Jamesem se nikdo měřit nechtěl a ani nemohl. Byl nejlepší a nikdo nemohl nesouhlasit.

„Takže, vyjde nám to přesně na dva týmy bez chytačů. Což znamená, že vás teď rozdělím a podle toho, jak budete hrát, vyberu tým. Do prvního týmu půjde jako brankář Abbot, jako odrážeči Black a Whitová a jako střelci Smithová, Michaelson a Reed. Do druhého půjde ten zbytek a to jsou jako brankář Thompson, jako odrážeči Turner a Owens a jako střelci Morganová, Jacobs a Edwardsová. A upozorňuji, že to, že váš tým vyhraje, neznamená, že budete v týmu. Záleží i na tom, jak se zapojíte a podobně."

Hráli jsme asi hodinu, než nás Dvanácterák pustil na oběd s tím, že výsledky budou za týden na nástěnce ve společence. Po obědě jsem se šel osprchovat a až do večera nás Remus přinutil dělat úkoly. Večer jsme nakonec dochystali společenku a počkali, až začnou chodit lidi, ale jelikož tam byl alkohol, měli to povolené jen studenti od pátého ročníku.

Tak už víte, proč se Sirius začal k Alex chovat hnusně. Doufám, že se líbí. Příští díl bude ještě z první ho týdne a ten další už by měl mít nějaký ten větší skok v čase. Děkuju za všechny komenty a votes.