James

1.2K 66 25
                                    

„Kde jsi byl? Čekáme na tebe už dvě hodiny," vyčetla Lex Siriusovi a on ji probodl pohledem.

„Byl jsem s Emily," pokrčil nakonec rameny. Všichni jsme na něj zírali s otevřenou pusou. Nikdo nevěděl, co říct.

„Děláš-děláš si srandu?" zeptala se Lex, která se probrala nejdřív.

„Měl bych?" zeptal se s arogantním úšklebkem Sirius.

„Ano. Ano měl by sis dělat pouze srandu. Nebo vlastně neměl, protože to není vtipné. Včera jsi říkal, že spolu zvládneme všechno. Že se bojíš, že mi něco udělá, ale že jsme na všechno spolu. Včera ses mi omlouval za ten stupidní vtip, že si zajdeš k Emily pro pusu a teď říkáš tohle? Nevím, co se ti honí v hlavě, ale tohle se mi nelíbí. Tak se prosím začni chovat zase jako ten Sirius, kterého mám důvod milovat," odpověděla mu Lex. Bylo vidět, jak ji ten rozhovor ničí.

„Nevím, o čem to mluvíš. Emily je moje holka a k tomu. My dva se přece nenávidíme, ne? Tak proč bych ti měl říkat, že spolu něco zvládneme, a že se o tebe bojím?" zeptal se a Lex steklo po tváři pár slz.

„O-o č-čem t-to m-mluvíš?" zakoktala se.

„Jak, o čem to mluvím? Emily je moje holka a já ji miluju. A my dva se už od pátého ročníku nebavíme. Nechápu, proč děláš scény," řekl jízlivě Sirius. Lex se rozplakala naplno a já jsem ji objal. Nechápal jsem, co se to se Siriusem stalo.

„Vypadni," zavrčela na Siriuse Lily, zatímco já jsem objímal Hope.

„Nemůžeš mě vyhodit z mého pokoje," uchechtl se Sirius.

„Má pravdu Tichošlápku. Měl bys odejít," přidal se k Lily Remus. Měli pravdu. Sirius se choval jako idiot a já jsem nechápal, co to s ním je. Tak dlouho o ni bojoval a teď to všechno jen tak zahodí? To mi k němu nesedělo. Znal jsem ho moc dobře. Byl jako můj bratr, ale najednou, jako by ho někdo vyměnil.

„To-to je dobrý," odtáhla se ode mě Hope, „půjdu já. Stejně potřebuju být sama," řekla a než stačil někdo něco říct, byla pryč.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat!?" vyjel jsem na Siriuse, když se za Lex zavřely dveře.

„Co máš za problém?" zeptal se Sirius.

„Co mám za problém!? Nevíš!? Já ti řeknu, co mám za problém! Tvoje chování je můj problém! To, že jsi právě ublížil jediné holce, pro kterou jsi kdy brečel, je můj problém! Jediné holce, kterou jsi kdy miloval! Holce, kvůli které ses změnil! Kvůli které ses vysral na všechny ostatní! Holce, kterou jsi čtvrt roku přesvědčoval, aby ti dala druhou šanci! Můj problém je, že jsi ještě ráno říkal, jak ji miluješ a jak se bojíš, že jí Emily něco udělá, teď si sem nakráčíš a jako by se nechumelilo, nám oznámíš, že jsi byl s Emily, a že je Emily najednou tvoje holka! Můj problém je to, že se chováš, jako by ti na tu tvou tupou palici něco spadlo! Něco hodně těžkého, protože jinak si tvé chování nedokážu vysvětlit!" celou dobu jsem na něj křičel. Měl jsem neskutečný vztek. On takhle Lex ublíží a ještě se ptá, co mám za problém? To čekal, že mu popřeju hodně štěstí do nového vztahu?

„Nechápu, o čem to mluvíš, jasný!? Nevím o tom, že bych s Whitovou někdy něco měl! Kdybych ji miloval asi bych o tom věděl, nemyslíš!? A kdybych po ní někdy chtěl druhou šanci, taky bych si to pamatoval, ne!? Tak tady po mně přestaň křičet, že jsem idiot a vzpamatuj se! Nikdy bych s Whitovou nic neměl!" křičel teď Sirius na mě. Ostatní nás jen pozorovali a Lily mě radši chytla za ruku. Jinak bych mu asi jednu vrazil.

„Děláš si prdel!? Tohle prostě nemůžeš myslet vážně! Vzpamatuj se! Jestli je to nějaký špatný vtip, tak by ti mělo dojít, že není vtipný! A jestli ne, tak by ses měl jít léčit! Dneska ses tady málem rozbrečel, když si myslel na to, že by se Lex mohlo něco stát! A teď tohle!? Tohle je moc i na tebe!"

„Já nevím, o čem mluvíš, sakra! Kolikrát ti to mám říkat!? Nikdy-," chtěl pokračovat, ale Lily ho přerušila.

„To stačí! Nechte toho! Jimmy, zlato, miluju tě a chápu, že jsi naštvaný, ale tohle nikam nevede," usmála se na mě smutně a otočila se na Siriuse, „a ty. Jak se opovažuješ něco takového vypustit z pusy? Mám tě ráda Siriusi, ale teď vážně lituju, že jsem ti pomáhala získat Lex zpátky. Získat ji jako něco víc než jako kamarádku," ani nečekala na odpověď a vydala se ke dveřím. Než ale stihla sáhnout po klice, vpadla dovnitř zadýchaná Lex.

„Děje se něco?" zeptal jsem se hned.

„Nic o čem bys nevěděl," ušklíbla se.

„Tak proč vypadáš, jako by utíkala přes půlku hradu?" zeptal se Remus zmateně.

„Protože vás znám. Nechtěla jsem, ať se zbytečně hádáte, ale jak vidím, stihli jste to v rekordním čase," uchechtla se a my jsme se na ni nechápavě podívali. Odcházela přece s pláčem, tak kde se v ní vzala ta poměrně dobrá nálada?

„A teď nám vysvětli důvod tvé dobré nálady," ozvala se Lily.

„Neříkejte mi, že vám to nikomu nedošlo. Já jsem sice musela potkat Emily, aby mi to docvaklo, ale to bylo tou bolestí. Nepřijde vám trochu zvláštní, že se Sirius chová, jako by se posledních pár měsíců vůbec nestalo? Že je jen tak zapomněl?" zvedla Lex obočí a mně došlo, kam tím míří. A měla pravdu.

„Já jsem tady," ozval se Sirius.

„No. Já vím. A co s tím?" zeptala se Lex.

„No, že byste se asi neměli takhle o mně bavit?"

„Prosím tě. Jde tady o tebe, tak si nestěžuj. Já jsem si nenechala vymazat paměť," protočila Lex očima.

„Obliviate," zašeptala Lily a Lex přikývla.

„Myslíte, že to půjde nějak zvrátit nebo tak? Zeptala se Jess.

„Lex by mohla zkusit polibek z pravé lásky. Zachránila by svého prince stejně jako on ji. Víte, co říká Brumbál. Podle něj překoná láska všechno. A nemyslím si, že paměťové kouzlo Austinové je zas tak silné," pokrčila Lily rameny.

„To myslíš úplně vážně, jo?" zeptala se Lex pro jistotu.

„Jo myslím. I kdyby to nezabralo. Alespoň za zkoušku to stojí."

„Fajn," protočila Lex očima a přešla k Siriusovi.

„Co to děláš?!" vyjekl, když si stoupla přímo k němu.

„Snažím se tě zachránit. Pokud nepomůže tohle, budu muset zkusit Cruciatus nebo tak něco. Tím jde prý paměťové kouzlo prolomit dost lehce. Ale jestli nechceš zkusit tu věc s polibkem z pravé lásky, klidně použiju rovnou to Crucio," ušklíbla se Lex.

„Myslím-myslím, že jednu pusu nějak zvládnu," řekl Sirius nakonec a Lex překonala tu vzdálenost mezi nimi a políbila ho.


Kapitola číslo 37. Hrozně to letí. Začínala jsem s tím, že nad třicet to určitě mít nebude a nakonec se nevejdeme ani do čtyřicítky😂

Chtěla bych vám poděkovat za všechny hlasy a komentáře. Vždycky mi zvednou náladu.

Love you all❤️Barča

„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"Where stories live. Discover now