„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

James

Od našeho školního trestu uběhly dva týdny. Alex se pořád neprobrala a Sirius byl jako tělo bez duše. Dokonce i úplněk jsme museli zvládnout bez něj. Miloval ji a my jsme nevěděli, jak mu máme pomoct. Všichni jsme se báli, ale nemohli jsme nic udělat.

Flashback:
Bylo pondělí a my jsme se šli před začátkem školy podívat za Alex.

„Čekala jsem na vás," oznámila madam Pomfreyová, když jsme přišli.

„Stalo se něco?" zeptal se Sirius vyděšeně.

„Víte mládeži," začala madam Pomfreyová, „když slečna Whitová spadla, bouchla se do hlavy. Je možné, že až se probere, nebude si nás pamatovat. Co jsem viděla, není to nejhorší, takže kdyby ztratila paměť, měla by si postupně na všechno vzpomenout, ale víc vám řeknu, až se probere. Do té doby vám toho víc říct nedokážu. Je mi líto."

„Mohl bych se jen zeptat, proč jste nám to neřekla dřív?" zeptal jsem se, „nemyslím to špatně, já jen že o tom hadovi jste nám řekla už včera."

„Čekala jsem, že se na to zeptáte, pane Pottere. Jde o to, že do dnešního rána tady bylo pořád dost lidí a rána, kterou má slečna Whitová, nejde moc vidět," vysvětlila mi madam Pomfreyová.

„Tak my už půjdeme," řekl Sirius sklesle.

„Bude v pořádku, pane Blacku," řekla madam Pomfreyová, když jsme se chystali k odchodu, „slečna Whitová je jak velice silná čarodějka, tak velice silný člověk. Nemusíte mít strach. Ona by vás tady nenechala."

End of the flashback

„Jamesi," luskla mi Lily prsty před obličejem, „vnímáš mě?" seděli jsme zrovna u jezera. Od toho, co nám madam Pomfreyová řekla, co se Alex stalo, jsme spolu trávili víc času. Jasně, i před tím jsme ho spolu netrávili málo, ale poslední dva týdny, jsme spolu byli skoro pořád. Každý se s tím vyrovnával jinak. Lottie a Remus trávili všechen volný čas v knihovně, Jess byla pořád s Edwardem a jeho přáteli, Peter jedl více než obvykle. A pak tady byl Sirius. Ten na tom byl bez pochyb nejhůř. Chodil jako tělo bez duše. Skoro nejedl a nespal, v hodinách nedával vůbec pozor, všechen svůj volný čas trávil na ošetřovně a spoustu nocí na astronomce a s náma se skoro nebavil. Měli jsme o něj vážně strach. Hlavně já. Takhle jsem ho ještě neviděl. Miloval ji celým svým srdcem a pomalu to nezvládal.

„Promiň," usmál jsem se na Lily omluvně, „přemýšlel jsem."

„O Alex?" zeptala se.

„Jo. O Alex. Bojím se o ni. A taky o Siriuse. Jde to s ním z kopce. Pokud se Lex v blízké době neprobere, vážně nevím, co s ním bude," povzdechl jsem si.

„Taky se bojím, ale ona to zvládne. Oni oba."

„To doufám," usmál jsem se a Lily mě objala. Když jsme se od sebe odtáhli, chvíli jsme si koukali do očí a potom jsem sebral odvahu a políbil ji. Byla překvapená, ale po chvíli začala spolupracovat a já se musel do polibku usmát.

„Miluju tě," usmál jsem se, když jsme se od sebe odtáhli.

„Miluju tě," usmála se Lily a tentokrát to byla ona, kdo spojil naše rty v jedny.

„Siriusi, měl bys sníst alespoň něco," otočil jsem se na svého nejlepšího kamaráda.

„Nemám hlad," odpověděl jen a dál se v jídle jen šťoural.

„James má pravdu, Siriusi," povzdechla si Lily a Rem s Lottie a Jess přikývli.

„Říkám, že nemám hlad," zavrčel Sirius.

„Nám taky chybí," nedala se Lily, „a taky se o ni bojíme, ale takhle jí nepomůžeš. To, že se zničíš ji neprobere. Ale věř mi, že až se probere, nebude nadšená. Tohle by prostě nechtěla. S takovou za chvíli skončíš na ošetřovně taky."

„Ale já nevím, co mám dělat. Ty máš Jamese, Lottie má Rema, Jess má Edwarda a Peter má jídlo. A ona mi hrozně chybí. Bojím se, že si mě nebude pamatovat," povzdechl si.

„Kdykoli můžeš přijít Siriusi. Za kýmkoli z nás. Chápu, že ti chybí. To nám všem. A i kdyby si tě ze začátku nepamatovala, vzpomene si. Má tě moc ráda," usmála se na něj povzbudivě Lily. Má tě ráda........tohle muselo Siriuse trochu bolet. Stejně jsem měl svůj názor. Byl jsem si jistý, že k němu cítí něco víc. Viděl jsem, jak na něj kouká, její úsměv, když se na něj podívala.

„Děkuju," usmál se na ni Sirius děkovně a něco snědl. Nesnědl toho moc, ale alespoň něco. Já se na Lily usmál, přitáhl jsem si ji k sobě a políbil ji do vlasů.

„Sluší vám to spolu," usmál se na nás Sirius. Jen jsme se na sebe s Lily podívali a ona se o mě zase opřela.

„Lex by byla šťastná," pousmála se Lottie, „a až se probere, bude. Stoprocentně jí to budete muset všechno povyprávět."

„Myslím, že jí to budeme muset povyprávět všechno. Jako co se tady dělo, když byla mimo," uchechtl se Remus.

„Jo to asi jo," usmála se Jess. Hned po obědě jsme se vydali na ošetřovnu. Sirius si sedl k Lex a my si stoupli kousek od něj. Po pár minutách jsme si všimli, že se Siriusovi začaly třást ramena. Lily mě políbila a šla za ním. Dřepla si před něj, něco mu potichu řekla, pomohla mu si stoupnout a objala ho.

„Vážně si nechceš promluvit?" zeptala se ho, když se od sebe odtáhli.

„Možná to není tak špatný nápad," pousmál se Sirius.

„Nebude vám vadit, když půjdeme na astronomku?" otočila se na nás Lily.

„To je dobrý," usmál jsem se, „zůstaneme tady."

„Promiň," řekla a objala mě.

„To je dobrý. Sirius tě teď potřebuje mnohem víc než já," šeptl jsem, když mě objímala.

„Miluju tě," řekl jsem, když jsme se odtáhli.

„Já tebe," pousmála se a společně se Siriusem odešla. My jsme ještě asi hodinu zůstali na ošetřovně, než nás vyhnala madam Pomfreyová s tím, že musí dát Lex nějaké lektvary.