Alex

1.2K 56 22
                                    

„Myslím-myslím, že jednu pusu zvládnu," řekl Sirius nakonec a já jsem ho políbila. Tak moc jsem doufala, že to vyjde. Potřebovala jsem to. Potřebovala jsem jeho. Nevěděla jsem, co budu dělat, pokud si na všechno nevzpomene. Polibek z pravé lásky byl sice klasika, ale tohle bylo paměťové kouzlo. Bylo to něco úplně jiného než moje ztráta paměti. Měla jsem hrozný strach. Věděla jsem, že na tom ostatní nejsou o moc líp a že na nás celou dobu koukají.

Po chvilce jsem se od něj odtáhla a podívala jsem se mu do očí.

„A teď mě hodláte mučit?" zeptal se Sirius posměšně. Byl to příšerný pocit. Snažila jsem se v jeho očích najít sebemenší známku toho, že si jen dělá legraci, ale nic takového tam nebylo. Ty jiskřičky a láska, jako by se to už nemělo vrátit.

„Brumbálova láska očividně nepomůže všemu," povzdechla jsem si a po tváři mi stekla slza.

„Já jsem se na něco ptal," připomněl se Sirius a já jsem zakroutila hlavou.

„Ne Siriusi, nehodláme tě mučit. Jdeme za Brumbálem."

„A potom už mě necháš na pokoji?" zeptal se s nadějí v hlase.

„Neboj. Potom si budeš moct dělat, co budeš chtít," protočila jsem očima, „ale teď jdeme," chytla jsem ho za ruku a táhla pryč.

„Lex, počkej!" zavolal na mě ještě James a já jsem se otočila.

„Ano?" zvedla jsem tázavě obočí.

„Půjdu taky," usmál se na mě, „přece jenom je to můj nejlepší kamarád."

„Jo jasně," usmála jsem se na něj smutně a sklopila jsem hlavu, „promiň. Jsem teď hrozně roztržitá."

„Neomlouvej se. Taky bych byl, kdyby se to stalo Lily."

„Hej! Jdete teda? Fakt už od tebe chci mít klid," ozval se Sirius a já jsem protočila očima. Merline! Jsem s ním pár minut a už mi leze a nervy. Beze slova jsem se krokem rozešla ven ze společenky a rychlým krokem jsem mířila k Brumbálově pracovně. Kluci mě po pár minutách dohnali a drželi moje tempo.

Uhádnout heslo, které nakonec bylo "kyselé bonbóny" nám taky zabralo nějakou chvíli a o několik chvil později, už James klepal na dveře vedoucí do ředitelovy pracovny. Po vyzvání jsme vešli dovnitř, a když Brumbál, stojící uprostřed pracovny, uviděl nás tři, na tvář se mu na pár sekund dostal překvapený výraz, který zmizel stejně rychle, jako se objevil.

„Dobrý den," pozdravili jsme, když jsme vešli.

„Dobrý den. Musím přiznat, že mě vaše návštěva překvapila, slečno Whitová a pánové Blacku a Pottere. Posaďte se a pak mi řekněte, co potřebujete," usmál se na nás, sám se usadil za stůl a my jsme udělali, co chtěl.

„Jde o to, pane profesore, že Emily Austinová na Siriuse použila paměťové kouzlo," řekl James a já jsem měla chuť praštit se dlaní do čela.

„Dobrá, pane Pottere. Pokud mám být upřímný, jsem teď poměrně zmatený, tak teď necháme mluvit slečnu Whitovou, ano?" povzdechl si Brumbál a James přikývl.

„Víte, pane profesore, začalo to na Vánočním plese. To jsem si Siriuse po tom komatu ještě nepamatovala, ale šli jsme tam spolu. Sirius mě tam políbil, já jsem si na něj vzpomněla, a pak jsem zbaběle utekla, protože toho na mě bylo v tu chvíli hrozně moc. Emily se kolem Siriuse začala motat, a když jsem se tam pak vrátila, políbila ho. To jsem pak utekla znova, ale to je jedno. Co vím, tak se tam pak ti dva pohádali a vypadalo to, že od Emily bude klid. No, když jsme se pak dali se Siriusem dohromady, začala se na nás tak vražedně koukat. Prostě nás pořád propalovala pohledem, ze kterého šlo poznat, že něco chystá. No a dneska, když mi šel Sirius poslat růži, vrátil se hrozně pozdě a choval se, jako by se posledních několik měsíců vůbec nestalo. Nejdřív mě to hodně vzalo, tak jsem šla pryč a po cestě na astronomku jsem potkala Emily. Chovala se hrozně zvláštně. A pak mi došlo, že Sirius se choval taky tak nějak.....zmateně? Jo, zmateně. Tak jsem si to dala dohromady, vrátila jsem se ke klukům do pokoje a ostatní mi potvrdili, že to vypadá na "Obliviate". Lily napadlo, zlomit to polibkem z pravé lásky, protože vy vždycky říkáte, že láska dokáže všechno, ale nezabralo to. Láska je prostě na některá kouzla krátká," vysvětlila jsem rychle.

„Jen abychom si něco ujasnili. Máte nějaké důkazy, že to byla slečna Austinová?" zeptal se Brumbál, „to, že má pan Black vymazanou paměť, poznám jen z toho, jak na vás kouká, slečno. Ale nemohu nikoho potrestat bez důkazů."

„Nemáme, ale vím na sto procent, že to byla ona, pane profesore. Vážně-," snažila jsem se mu to vysvětlit. Nechtěla jsem, aby si myslel, že si vymýšlím.

„Já vám věřím, slečno. Přesto s tím nemohu bez důkazů nic udělat. Musíme počkat, až si pan Black na vše vzpomene."

„Dobře," sklopila jsem hlavu, „ale jak mu v tom můžu pomoct? Po použití paměťového kouzla se mu paměť přece nevrátí sama od sebe,"povzdechla jsem si.

„Oh ano. Málem bych zapomněl. Úvaha slečny Evansové, nebyla špatná. Jsem si jistý, že to nakonec vyřeší láska, slečno. Protože láska je ta nejsilnější zbraň, kterou v těchto případech máme."

„Ale vždyť ten polibek nezabral, pane profesore," připomněla jsem.

„A nic jiného než polibek člověku nepomůže uvědomit si, že někoho miluje? Je spousta forem vyjádření lásky, slečno. Vím, že láska vám nakonec pomůže. Protože přes to, že si to tady pan Black nepamatuje, stále vás miluje. Jde o to, najít situaci, ve které ta láska, kterou k vám cítí, zvítězí, a on si to uvědomí," usmál se na mě Brumbál a já jsem přikývla.

„Nemiluju ji!" vyjekl Sirius.

„O tom si popovídáme jindy, pane Blacku," pousmál se na něj Brumbál, „teď vás poprosím, abyste odešli. Už mám hlad a vy byste měli jít na večeři taky. Je pozdě."

„A slečno Whitová," oslovil mě Brumbál, když už byli kluci venku, „nemějte strach. Váš princ vás miluje a s vaší pomocí, mu to dříve nejpozději dojde," usmál se na mě.

„Děkuji, pane profesore,"oplatila jsem mu úsměv a s tichým „nashledanou" jsem opustila pracovnu.




Ahoj lidi, vím, že měla kapitola vyjít už před pár dny, ale nějak jsem nestíhala. Přiznávám, že jsem to chtěla psát hned den po tom, co vyšla minulá a skončilo to u tří hodinového telefonátu se sestřenkou, ale to jsme řešily i průběh téhle hlouposti. A to mě omlouvá! A pak jsem musela hodně číst, abych stihla bráchovi vrátit knížku-těžký to život v karanténě-aby mohl číst on. Dočetla jsem to až včera v noci, kdy jsem u toho asi hodinu brečela. Podělanej Murtagh! Prostě se omlouvám, ok?

Love you all❤️Barča

„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"Where stories live. Discover now