„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

Došla jsem do pokoje, popadla jsem učebnici a vydala jsem se na hodinu. K mému překvapení a smůle tam ještě mí nejlepší přátelé nebyli. Jediný, kdo tam stál, byla partička zmijozelských s Bellatrix v čele.

„Nejlepší kamarádi se na tebe vykašlali?" uchechtla se, když jsem došla.

„Jen jsem šla napřed," pokrčila jsem rameny. Neměla jsem na ně náladu.

„Takže se na tebe vykašlal jen můj bratránek?" ušklíbla se.

„Sirius se na mě nevykašlal," protočila jsem očima.

„Vykašlal. Viděla jsem ho s nějakou holkou z Havraspáru. Víš, nemám tě ráda, ale kdybys byla ve Zmijozelu, byly bychom kámošky. Pocházíš z jednoho z nejstarších čistokrevných rodokmenů. Tím chci říct, že jsi lepší než ta holka, se kterou teď je. Dost klesnul, když tě vyměnil zrovna za ni."

„Má mě tvůj názor potěšit?" zeptala jsem se.

„Měl by. Myslím, že by ses do Zmijozelu hodila. A i když jsi v Nebelvíru, tak kdybys vyměnila kamarády, myslím, že bys měla místo v našich řadách."

„Oh Bellatrix. To mě tak těší. Přestaneme se nenávidět, zahodím všechno, co mám, na všechny své přátele se vykašlu, o Lily začnu říkat, že je milovská šmejdka a my dvě budeme nejlepší kamarádky, co říkáš?"

„Myslíš-myslíš to vážně?" zeptala se zaraženě Bellatrix a zbytek hadů se na mě koukalo jako na zjevení.

„Jasně že jo, hned své přátelství s Lily ukončím stejným způsobem jako Severus," řekla jsem nadšeně. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Vážně je tak blbá, aby si myslela, že to myslím vážně?

„Cože!?" ozvalo se za mnou sedm hlasů mých nejlepších přátel a já jsem se otočila. Když jsem uviděla jejich výrazy, už jsem to nevydržela a vybuchla jsem smíchy.

„Museli jste přijít teď? Zrovna mě to začalo bavit," zakroutila jsem hlavou, když jsem se přestala smát.

„Co?" zeptala se stále zaražená Lottie. Já jsem ale její otázku ignorovala a otočila jsem se zpět na partičku hadů.

„Hele, neber si to osobně Blacková, ale radši bych se zabila, než bavit se s váma. Své přátele mám ráda a tvůj bratránek? Bude to zase v pohodě," podívala jsem se na Siriuse, „a mohlo by to být v pohodě, kdyby si někdo nenechal vymazat paměť, že?" dodala jsem jízlivě. O pár minut později už jsme všichni byli v učebně.

„Dobré ráno, dnes si připravíme Doušek živé smrti. Kdo mi řekne, jaké jsou účinky tohoto lektvaru?" zeptal se Křikla a přejel nás pohledem. U mě se zastavil a vypadalo to, že čeká, až se přihlásím. Já jsem to ale neměla v plánu. Byla jsem úplně vygumovaná. Nevěděla jsem odpověď, i když to byla jedna z věcí, které jsem znala od čtvrtého ročníku.

„Ano, slečno Evansová," vyvolal Křiklan Lily.

„Tento lektvar je velmi nebezpečný. Člověku, který ho vypije, přivodí spánek, trvající většinou jeden měsíc. V tomto spánku, vypadá člověk jako mrtvý, ale stále dýchá-je to tedy jakási živá smrt. Podle toho je tento lektvar pojmenovaný."

„Správně, slečno Evansová. Deset bodů pro Nebelvír. Najděte si stranu 148 a začněte. Odstáté výluhy z pelyňku máte ve skříni," připomněl Křiklan ajá jsem se konečně vzpamatovala.

„Hele," podívala jsem se na Siriuse vážně, „vím, že spolu teď nevycítíme, ale lektvary jdou lépe mi, tak mě prosím zkus poslouchat."

„Fajn," protočil očima.

„A teď zajdi pro výluh z pelyňku. Já zajdu pro zbytek věcí, které potřebujeme," přikázala jsem a Sirius odešel. Já jsem se rozešla pro kořen asfodelu, lenochodův mozek a skákavé fazolky. Kořen asfodelu jsem rozdrtila a Siriusovi jsem řekla, aby ze skákavých fazolí vymačkal šťávu. Když jsem měla kořen asfodelu rozdrcený, přidala jsem ho k výluhu z pelyňku a dvakrát zamíchala ve směru hodinových ručiček. Poté jsem přidala mozek lenochoda a šťávu ze skákavých fazolek. Když bylo tohle hotovo, stačilo sedmkrát zamíchat proti směru hodinových ručiček. (Pozn. aut.:nevím, jestli je to správně, takhle jsem to našla na internetu.) Taky jsem si všimla, že je recept v učebnici špatně. Jednou jsem pomáhala tátovi tento lektvar kvůli práci udělat, tak jsem si chyb v učebnici všimla. Jinak bychom lektvar měli špatně. Chápala jsem, proč to tak v učebnici bylo. Ten lektvar byl až moc nebezpečný, než aby ho mohl uvařit kdejaký student. Jen jsem nechápala, proč to do učebnice vůbec dávají.

„V učebnici to bylo jinak," upozornil mě Sirius.

„Jo, já vím. Vadí to?" zeptala jsem se bez zájmu.

„Jo vadí. Ty návody v učebnici k něčemu jsou, víš?"

„Jo. A tenhle byl špatně. Tak už sklapni," protočila jsem očima, „Křiklan už jde."

„Skvěle, slečno Whitová a pane Blacku. Tento lektvar udělali správně jen dvě dvojice," oznámil a já jsem se zarazila, „slečna Whitová s panem Blackem a pan Snape se slečnou Blackovou. Takže přiděluji dvacet bodů oběma kolejím. A teď už můžete jít."

„Vidíš? Říkala jsem to," šeptla jsem směrem k Siriusovi a rozešla jsem se k holkám.

„Jak jste to udělali? Držela jsem se návodu a James taky nic nepodělal," zeptala se hned Lily, „vyjímečně," dodala a já jsem se zasmála.

„V učebnici to bylo špatně. Jednou jsem to pomáhala dělat tátovi. Potřeboval ho do práce," vysvětlila jsem, „a teď si pohněte nebo přijdeme pozdě a McGonagallová nás zabije," usmála jsem se na ně a táhla jsem je k učebně přeměňování.

Moc se omlouvám, že týden nic nevyšlo. Vůbec jsem neměla nápady. A taky jsem místo psaní koukala na Agenty S.H.I.E.L.D.u a chodila na výlety s kámoškou😂. Vážně se omlouvám a radši už fakt nic neslibuju.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča