„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Sirius

Probudil jsem se s úsměvem na tváři, a když jsem se podíval na dívku, ležící vedle mě, můj úsměv se ještě zvětšil. Byla sobota desátého ledna a já jsem stále nevěřil, že je moje. Byl jsem neskutečně moc šťastný. Konečně byla moje. Byl to úžasný pocit.

„Dobré ráno," usmála se na mě, když se probudila.

„Dobré ráno, princezno," políbil jsem ji do vlasů.

„Promiň," řekla po chvíli ticha a já jsem se na ni nechápavě podíval.

„Za co se omlouváš?" zeptal jsem se zmateně.

„Včera jsem usla," povzdechla si, „zase."

„Za to se nemusíš omlouvat. Nevadí mi to," usmál jsem se na ni.

„Co budeme dneska dělat?" zeptala se.

„Co kdybych tě pozval na rande? Tento víkend můžeme do Prasinek."

„To zní dobře," usmála se a zvedla se z postele, „teď ale půjdu. Holky budou mít už tak blbé kecy."

„A pusu nedostanu?" udělal jsem psí oči. Hope se ke mně sehla a chtěla mi dát pusu na líčko. Já jsem ale pootočil hlavou a tak její rty skončily na těch mých. Jen se pousmála a obmotala mi ruce kolem krku.

„Ale notak. Nechte si to na jindy, hrdličky," ozval se najednou Dvanácterák a Hope se ode mě odtáhla. Jen jsem nesouhlasně zamručel a ona se zasmála.

„Miluju tě," usmála se na mě.

„Miluju tě," oplatil jsem jí úsměv a znova jsem ji políbil.

„Musím jít," odtáhla se po chvilce, „mějte se. Uvidíme se na snídani," řekla ještě a potom zmizela za dveřma.

„Sluší vám to spolu," usmál se na mě Dvanácterák. Jen jsem se pousmál a on pokračoval, „říkal jsem, že to dopadne dobře. Konečně jste spolu a konečně se netrápíte. Už chybí, jen aby se tady Náměsíčník odhodlal říct holkám o svém chlupatém tajemství a aby řekl Lottie co k ní cítí a bude to dokonalý," podíval se James na Náměsíčníka a ten se zatvářil celkem zvláštně.

„Takže," začal jsem, „co jsi nám neřekl?"

„Nevím, o čem to mluvíš."

„Ale notak, Reme," přidal se ke mně James.

„Hele, vás se to netýká, tak to nechte být," odpověděl Náměsíčník a protočil očima.

„A koho se to týká?" zeptal se zmateně Červíček, který se v tom všem zase ztratil.

„Merline, za co? Něco jsem slíbil Lex, stačí?" povzdechl si Náměsíčník nakonec.

„A co jsi jí slíbil?" zeptal jsem se zaraženě.

„Tohle už ze mě nedostanete."

Chvíli jsme se to z něj snažili ještě dostat, ale nakonec jsme to nechali být s tím, že se na to zeptáme Hope. Umyli jsme si zuby převlíkli jsme se a mohli jsme vyrazit do Velké síně. Tam jsme chvíli čekali na holky a hned jak přišli, začali jsme se vyptávat Hope.

„Co ti Remus slíbil?" zeptal se Dvanácterák, hned když holky došly.

„Cože?" zeptala se Hope zmateně.

„No, Náměsíčník říkal, že ti něco slíbil a nás zajímá co," objasnil jsem.

„Jo aha, tohle. Tak to je mi líto, ale nemůžu vám to říct. Minimálně ne teď," zakroutila hlavou a nenápadně ukázala pohledem na holky a potom celkově na to, že tam bylo hodně lidí. Najednou se ale pohledem zastavila někde u Havraspárského stolu. Otočil jsem se, abych věděl, kam kouká a uviděl jsem Emily, jak nás propaluje pohledem.

„Nevšímej si jí," otočil jsem se zpátky a chytil Hope za ruku.

„Jen mi vadí, jak na nás pořád tak zírá. Chce tě," řekla starostlivě.

„No a? Ať si zírá. Je mi to jedno. Mám tebe a jsem šťastný. Konečně jsem tě získal a nehodlám tě ztratit kvůli někomu, jako je ona. Jsme spolu a nic nás nerozdělí, tak se usměj, princezno," usmál jsem se na ní povzbudivě.

„Máš pravdu," usmála se na mě.

Celé dopoledne jsme seděli ve společence a povídali jsme si. Bylo to fajn. Ty chvíle strávené nekonečným mluvením o ničem, byly hrozně fajn.

„Musím zase něco provést," řekl jsem směrem ke klukům.

„To je pravda. Poslední žertík jsme provedli na Předvečer všech svatých," přidal se James.

„Můžu se přidat?" ozvala se Hope.

„Jasně že jo," usmál se na ni Remus.

„Musíme všem připomenout, že ještě žijeme," uchechtl jsem se.

„To zase ne," zakroutil Dvanácterák hlavou, „jenom u snídaně na vás dva koukala půlka Velké síně."

„Ani mi to nepřipomínej," povzdechla si Hope, „je to víc než týden a oni na nás pořád zírají, jak na zjevení. Je to otravné."

„Co máte v plánu na odpoledne," změnila Lily téma.

„Mám rande," odpověděla Hope a usmála se na mě.

„Půjdete do Prasinek?" zeptala se Jess.

„Jo. Co budete dělat vy?" zajímal jsem se.

„Já budu s Edwardem," usmála se Jess.

„My půjdeme taky do Prasinek," řekl Dvanácterák a zamilovaně se podíval na Lily.

„My půjdeme taky," řekli Remus s Lottie unisono.

Tak dneska kapitola o ničem. Snad to moc nevadí. Budu upřímná. Vůbec nevím, co teď psát a nevím, jestli zítra vyjde kapitola. Budu se snažit něco napsat, ale vážně nevím, jestli se mi podaří něco vymyslet. Doufám, že to chápete. Vážně m to mrzí a budu se snažit, ale jak už jsem psala. Nic neslibuju.

Love you all❤️Barča