„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„Máte všechno?" zeptala jsem se svých tří dětí. Se Siriusem jsme měli dvě dcery a jednoho syna. Naše nejstarší dcera Haley nastupovala do čtvrtého ročníku a dvojčata Daisy a Damon do prvního.

„Já jo," usmála se na mě Hal, když dotáhla dolů kufr.

„Vzal bych ti to, stačilo říct," ozval se Sirius a já jsem se musela zasmát. Byla stále jeho malá princezna.

„Já vím, tati," uchechtla se Haley, „ale už nejsem malá, zvládnu to. Běž radši zkontrolovat Daisy s Damonem."

„No jo. Zajdu tam," pokrčil Sirius rameny a odešel nahoru.

„Navždy pro něj budeš malá," upozornila jsem ji s úsměvem.

„Já vím, ale je to otravné," protočila očima.

„Mi to přijde roztomilé," zasmála jsem se.

„Mami!" okřikla mě.

„Jen říkám svůj názor," bránila jsem se.

„Už můžeme," ozval se Sirius dřív, než mi Hal stihla odpovědět. Společně jsme se přemístili na nástupiště. Tam jsme se měli sejít s ostatníma. S Lily a Jamesem, Lottie a Remem i Jess a Edwardem. Byli jsme rodina. Jako ve škole. S tím rozdílem Petera nahradil Edward. Když jsem si vzpomněla na toho hnusného zrádce, vloudila se mi do hlavy vzpomínka na den, kdy dva z mých nejlepších přátel málem umřeli.

Flashback

„Dobrou noc, Haley," zašeptala jsem a políbila jsem svou půlroční dceru na čelo. Bylo třicátého prvního října a Sirius stále nebyl doma. Po práci jel ještě za Lily a Jamesem. Báli jsme se o ně a jejich ročního syna Harryho. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby je Voldemort našel. Za ty tři roky se v naší partě nic nezměnilo. Jen jsme byli všichni o něco starší. Jess byla Reedová, Lily Potterová, já Blacková a Remus s Lottie plánovali svatbu. Já se Siriusem jsme měli krásnou půlroční dceru Haley, Lily a James měli ročního syna Harryho, Jess s Edwardem měli osmiměsíčního syna Bena a Lottie byla ve druhém měsíci těhotenství. Proto se taky snažili naplánovat svatbu co nejrychleji. Chtěli, aby se to malé narodilo do úplné rodiny. Jediné, co nás trápilo, byl Voldemort a věštba mluvící o Harrym.

Nevěděla jsem jak dlouho, jsem přemýšlela, ale po nějaké době jsem slyšela bouchnutí vchodových dveří a o chvíli později, se přede mnou objevil Sirius.

„Ahoj," usmála jsem se na něj a chtěla jsem ho jít políbit, ale on měl na tváři nepřítomný výraz, „co se stalo?" zeptala jsem se vyděšeně.

„Červíček nás zradil," začal naštvaně, „Voldemort přišel zabít Harryho, ale Jamesovi se nějakým-," zasekl se. Bála jsem se toho, co mi řekne, „James ho nějakým záhadným způsobem porazil," vydechl, „a zabil."

Chvíli jsem tam jen tak stála a zpracovávala, co mi Sirius řekl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem neskutečně šťastná. Byla téměř nulová šance, aby souboj s Voldemortem někdo vůbec přežil, natož aby ho porazil. A přesto mi právě Sirius oznámil, že se Jamesovi podařilo ho zabít.

„Musíme-musíme za nima. Potřebuju je vidět," vydechla nakonec se slzami v očích. Potřebovala jsem je oba obejmout. Vždyť mohli být mrtví.

„Nemůžeš jít sama, nemůžeme tady nechat Hal a nemůžeme ji brát s sebou," povzdechl si Sirius, „takže jak to chceš udělat?"

„Zajdu pro rodiče," usmála jsem se po chvíli přemýšlení a přemístila jsem se. Rodiče s hlídáním Hal okamžitě souhlasili, takže jsme se se Sirisem mohli bez problému přemístit k Lily a Jamesovi.

„Merline, Lily, jsem tak ráda, že jste v pořádku," objala jsem ji, když otevřela dveře a ona se rozplakala.

„Lily, neplakej, už je to dobrý. Všechno je v pořádku. Jsem tady. Nic se neděje. Už je to pryč," utěšovala jsem ji.

„J-já ví-vím, a-ale j-já jsem s-se t-tak m-moc b-bála," vzlykala.

„A mě neobejmeš?" ozval se James, když se Lily uklidnila a já jsem se mu vrhla do náruče.

„Jsem tak strašně ráda, že se vám nic nestalo," zašeptala jsem v objetí.

End of the flashback

Jen jsem zatřepala hlavou, abych to z ní dostala, a společně jsme začali hledat naše přátele. Když jsme je konečně našli, došli a pozdravili jsme se s nima. Byli už tam všichni. Lily s Jamesem, jejich patnáctiletým synem Harrym a dvanáctiletou dcerou Arianou, Lottie a Remem a jejich třináctiletou dcerou Caroline a Jess s Edwardem, jejich čtrnáctiletým synem Benem a dvanáctiletou dcerou Rebekou.

„Hlavně nezapomeňte psát," usmála jsem se na svoje děti.

„Neboj," usmála se Hal a odešla se pořádně přivítat s Harrym a Benem.

„A vy mi nezapomeňte napsat, do jaké koleje jste se dostali," připomněla jsem Daisy a Damonovi.

„Nezapomeneme," usmála se Daisy a já jsem je oba objala, „bude se mi stýskat," zašeptala jsem.

„Nám taky, mami," řekl Damon a já jsem se usmála. Hned na to, odešli za ostatníma a já jsem se připojila ke konverzaci, kterou vedli Sirius s Jamesem.

Ahoj lidičky, tohle je poslední kapitola. Abych byla upřímná, chce se mi brečet. Bude mi to hrozně chybět, ale určitě budu psát něco dalšího na dobu Pobertů. Chtěla bych vám poděkovat za všechnu podporu, přečtení, votes a komentáře. Moc to pro mě znamená. Ještě bych bála chtěla říct, že už mám vymyšlené téma další fanfikce, takže budu ráda, když si ji taky přečtěte (ze vyjde, samozřejmě). A pokud byste se chtěli na cokoli zeptat, moc ráda odpovím.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča