Innominatam

#13 - Rozlučka se svobodou

Raději už nechal svůj dárek být, protože jeho poslední poznámka, tedy hlavně tón, kterým to pronesl, mu způsobila husí kůži. Ale snad o to víc se začal těšit na to, co jeho Anděl vymyslel.

Olivere, ty jsi pořádný idiot. Musíš ho nenávidět! Ničí tvůj vztah s Sharon. Nejprve zesměšňuje všechny její slova, později ji samotnou. Následovně je na ni hnusný, když se potkají, až ho začala nenávidět. A nakonec se kvůli němu pohádáte a on tě políbí! Buď. Na. Něj. Naštvaný!

Ale na druhou stranu... Až na jeho oblečení je to neskutečně roztomilý člověk. Ty jeho oči, které mají tu hravou jiskru, vlasy v modré barvě mu taky nepřidávají na dospělosti, i když si ho bez nich nedokážeš ani představit. Ale to, jak moc byl rozkošný, si kompenzoval svou děsivostí. Bojíš se ho, Olivere. Že by tohle byl ten důvod, proč ho máš tak rád? To tajemství okolo něj? Máš chuť ho zkoumat, přiznej si to. 

NE! Zítra si bereš Sharon, Olivere. Přestaň nad tím přemýšlet. Tvá snoubenka je krásná, chytrá, hodná holka. Takže zapomeň na to, že takhle nad svým Strážným Andělem budeš přemýšlet. NEJSI GAY!

Co když ne gay, ale bisexuál?

Ne!

Ani malinko... ?

Vůbec.

Ale co ten polibek, musíš uznat, že byl úžasný. Jeden z nejlepších v ve tvém životě.

Chyba. Nic víc, než jen ohromná chyba.

Zatřepal hlavou. Bylo to, jako kdyby na jeho ramenech seděl andělíček a ďáblík a hádali se mezi sebou, jak to bývá v komediích a animácích. Vyhnal nepotřebné myšlenky z hlavy a vstoupil do baru. Zachary zmizel, ale věděl, že je stále ve své hmotné podobě, jelikož ho necítil hned za sebou. Pravděpodobně šel pít nebo kouřit. Sám se proto vydal rovnou do VIP salonku, který zarezervoval jeho kamarád na dnešní noc.

*****

O pár hodin později byl Oliver i s ostatními kluky solidně pod parou. Blonďák původně nechtěl vůbec pít, ale nakonec ho k tomu jeho roztržité myšlenky a neschopnost se pořádně uvolnit donutila.

Zach se za celou tu dobu neukázal, chvílemi ho dokonce ani necítil ve své blízkosti, ale díky alkoholu si toho téměř ani nevšiml. Až když se dostavila objednaná striptérka, která měla modré oči a byla oblečená v zeleném, si uvědomil, že mu chybí.

Zatímco se Oliver pomalu ale jistě opíjel do němoty, Zachary měl za celý večer jen jednu jedinou skleničku s brandy s ledem, ale zato stihl vykouřit celou krabičku cigaret. Ani jedno z toho na něj nemělo žádný účinek, ale pro ten pocit si to dopřál.

Stále se mu v hlavě honily různé myšlenky o tom, jak to zítra Oliverovi řekne. Nemohl se dočkat! Ale i přes jeho nadšení měl strach. Co kdyby ho ani to nepřinutilo ji opustit? Nedokázal by s ním zůstat jako jeho Strážce, kdyby si ji i přes to vzal. Asi by ji zabil. A potom i sebe, jelikož by ho ten malý blonďáček nenáviděl. Radši bude navždy nešťastný, než aby ztratil Olivera nadobro.

A takhle se utápěl v sebelítosti, dokud neucítil ten známý pach, který skrýval tolik tajemství, až se mu z toho zatočila hlava. Otočil se za sebe a hledal osobu, která ho vydávala. Od barového pultu, kde seděl, měl docela dost dobrý výhled. Proto toho dotyčného člověka brzy našel.

Vstal. Rozešel se přímo k té drobné blondýnce. Jako by byl v transu, nevnímal nic jiného než její kulatý obličej a pach, který vydávala. Sladká pachuť provinilosti a výčitek svědomí.

Nic dalšího nevnímal až do doby, než se opět objevil u baru a objednal si další sklenici nazlátlého alkoholu. Ale tentokrát si vyžádal více ledu. Klouby ruky měl do krve rozedřené, ale netrápilo ho to. Bolest necítil, jen vnitřní spokojenost a uvolnění. Jako po hodně vydařeném sexu. Mysl volná všem myšlenkám, ale zároveň naprosto uzavřená. Svaly příjemně bolely a jeho nálada se hned vyhoupla o mnoho výše.

Zapálil si další cigaretu a rozhlédl se opět kolem sebe. Vůně se mísily jedna přes druhou, ale žádná tak výrazná jako před chvílí. Jeho spokojenost se ještě zvětšila.

Típl cigaretu a rozešel se do VIP salonku. Party skončila, jde se domů. Cítil od Olivera něco zvláštního, co ještě nepoznal. Na opilost byl zvyklý, tím to nebylo. I jeho pocity zvládal v pořádku, když se jim náhodou otevřel - což časté opravdu nebylo, nepotřeboval cítit jeho lásku k někomu jinému. Ale tohle bylo výrazné jako opilost, ale ne stejné. Měl pocit, že tuší, co to je. Proto zrychlil.

A jeho obavy se potvrdily. Není nic horšího, než míchat alkohol a drogy. Idiot.

„Party končí, tohohle si beru. Být vámi, jdu domů. Okamžitě!" poručil jim a Olivera, který si dal naštěstí jen trávu, si přehodil přes ramena. Všichni se zvedli a odešli. Ať už za to mohlo jejich vlastní svědomí, nebo Zacharyho vliv, bylo jedno. Hlavně, že nikdo neskončí na záchytce.

„Ty idiote..." povzdechl si, když nakládal blonďáka do taxíku a nechal ho odvézt domů. Sám se opět vypařil a posadil se mu za rameno. 

-----
Tentokrát je kapitola dříve. :D Konečně to začíná být zajímavé, co se hlavní zápletky (převážně do druhého dílu) týče. :) Oliver konečně začíná být alespoň trochu otevřený Zachovi a on... No, Zach je prostě Zach. S ním to bude ještě složitější. :)