*O dva roky dříve*
Vešel do malé restaurace. Byl nervózní a cítil, že se potí i na zádech. Přesto mu na tváři pohrával mírný úsměv, když kráčel mezi stoly s rudými ubrusy, u kterých byly černočervené židle. Na jednu takovou se i posadil, jakmile dorazil ke své společnici, která tam na něj již čekala.
„Omlouvám se, že jsem přišel pozdě. Nestihl jsem autobus a musel jít pěšky." Mile se na ni podíval a nervózně si prohrábl své blond vlasy. Chtěl si je nechat ostříhat, jelikož mu to trochu vadilo v očích, ale nakonec to nestihl. Vlastně mu to tolik ani žíly netrhalo. Ale předsudky.
„To je v pořádku, chápu to," usmála se mile dlouhovlasá bruneta s čokoládovýma očima, „spíš mi teď řekni, jak si se celý den měl, Olivere?"
„Vlastně výborně..."
Celé jejich rande probíhalo bez jediné chybičky. Oba dva se hodně nasmáli a nebylo pochyb, že tahle schůzka nebyla poslední. Vše šlo jako po másle a opravdu si sedli. Tedy... perfektní to bylo do té doby, dokud omylem do Olivera naboural modrovlasý mladík, když pár kráčel nočním parkem. Byl opravdu vysoký a už na první pohled jeho tělo nepostrádalo svaly. Proto nebylo divu, když se jeho hubené tělo po tom nečekaném nárazu poroučelo k zemi. Tam však nedopadlo. Silné ruce ho zachytily. Dva páry očí se setkaly. A v tu chvíli se blonďákovi s atypicky zlatýma očima úsměv z tváře vytratil.
ČTEŠ
Innominatam
RomanceJe velmi špatné, když se Strážný Anděl zamiluje do svého svěřence. Ještě horší ale je, když mu city neopětuje a on není jen tak ledajaký Anděl. Zachary nikdy nedodržoval pravidla, jaká vládla jeho světu. Neukazovat se lidem. Nemluvit na ně. Zůstat...
