Innominatam

#23 - Tam děti nesmí

„Zachu, nechceš někam zajít?" otázal se blondýn svého Strážného Anděla, když hleděl po práci do skříně a přemýšlel, co by si měl vzít do klubu, kam se rozhodl se podívat. Chtěl se bavit a zapomenout na všechno, co se v jeho životě stalo a děje.

„Jistě, můžu vybrat místo?" Zničehonic se objevil vedle něj, až se Oliver lekl. Chytil se za srdce a snažil se uklidnit dech, který se zrychlil díky nahrnutí adrenalinu do jeho těla.

„Sakra, měl bys nosit na krku zvoneček. A jo, klidně místo vyber. Je mi to jedno. Jen chci pít." Modrovlasý vedle něj se rozesmál a upravil si černou košili, která se mu objevila na těle. Oli si ho prohlédl od hlavy až k patě a skousl si ret, než zavrtěl hlavou a podíval se někam jinam. Raději.

„Ah, náš malý Oliver má žížu?" zasmál se Anděl. Cítil na sobě pohled dvou barevných očí, tak k němu zrak zvedl též a odpověděl: „To víš, už by to chtělo odstartovat novou etapu života. Zapomenout na Sharon a začít opět žít a hledat svou skutečnou spřízněnou duši." Oba dva se snažili dělat, že se jejich jedna z největších hádek nikdy nestala. Zach mu to neměl za zlé a Oliver byl jedině rád, že to nikdo neřešil.

„Jaká je pravděpodobnost, že ta spřízněná duše jsem já?" Viděl naději, jak se mihla v modro-zelené. Smutně se pousmál, i když si svými slovy nebyl tentokrát absolutně vůbec jistý.

„Zanedbatelná. Ba přímo mizivá, Zachariáši."

„To se ještě uvidí," mrkl na něj Anděl a objal ho kolem ramen. „Tak pojď. Sekne ti to, věřím, že dneska někoho sbalíš."

Tak se nechal vést z bytu a následně ulicemi na místo, kde byl cíl Zacharyho cesty, tedy dobrovolně i Oliverovy. Litovat toho, že dal svému opatrovateli volnou ruku, začal až v momentě, když uviděl bar, kam jednoznačně mířili.

„Vážně mě chceš vzít do gay baru, nezbláznil ses tak náhodou?" Vytrhl se mu blonďák z lehkého objetí. Nedůvěřivě sledoval dveře a neony okolo, jak je lákají dovnitř.

Rozhodně se mu tam nechtělo. Přeci jen, on NEBYL gay. Teda... Rozhodně ne úplný, protože jinak by si nemohl užít sex s Sharon. A dost pochyboval, že sex s nějakým klukem by se mu líbit mohl. Na druhou stranu, třeba sbalí nějakou lesbu a přivede ji na správnou stranu.

Která strana je vůbec ta správná?

Rozhodně ta hetero. Protože Oliver odmítal uvěřit tomu, že by místo dlouhých noh a ňader upřednostňoval svaly. I když musel uznat, že Zachovo tělo mu přitažlivé přišlo. Ale přece bylo naprosto normální, že obdivoval ostatní kluky, ne?

Samozřejmě že ano! Závist, tužba tak vypadat taky.

„Jistě, nebo máš nějaký problém?" odpověděl Zachary, čímž pomohl Oliverovi, aby se neutopil ve své hlavě.

„Nejsem gay..." vydechl a podíval se nadějně do očí svého Anděla. Doufal, že mu řekne, že si jen dělá legraci a opravdu tam jít nechce. Což se mu ale vyvrátilo, když ho protáhl dveřmi a strčil přímo do víru dění.

Hudba hlasitě hrála, těla se tiskla k sobě na tanečním parketu, kluci ke klukům, holky k holkám, najít pár, který by se dal označit za hetero, bylo opravdu vzácné. Spousta lidí v boxů a u stolů, pár dokonce i na baru, kam se taky ihned rozešli.

„Dvakrát skotskou," objednal Zachary s úsměvem u pohledného barmana, který vypadal trochu jako z jiného světa. Na těle se mu rýsovaly obrázky, které nejspíš někdo nakreslil fosforeskující barvou, výrazné černé linky a dlouhé, určitě nalepené, řasy. Celkově jeho make-up vyzařoval nadpozemsky. Oliver si hned vzpomněl na Magnuse Banea z Shadowhunters - jeden seriál, který kdysi dávno viděl.

„Jistě, drahoušku. Dlouho jsi tu nebyl." Mrkl na modrovlasého. Oliver si opět začal připadat jako páté kolo u vozu. Naštěstí ho zachránil jeho Anděl, který ho do rozhovoru zapojil.

„To víš, tady můj kamarád se rozhodl objevit sám sebe, tak kam jinam jít, než do mého nejoblíbenějšího baru za nejoblíbenějším barmanem, Alecu," zavrněl jako odpověď a převzal si dvě skleničky. Paráda, vypadá jako Magnus, ale jmenuje se jako jeho přítel. Teď přijde jeho přítel, který bude vypadat jako lovec stínů a může se jít opít do němoty.

„Kamarád? To se mi nechce věřit. Podívej, jak je roztomilý. A ty jeho tvářičky. Nikdy jsem neviděl kouzelnější oči. Až na ty tvoje, samozřejmě. Jak se jmenuješ, zlatíčko?" Poslední část svého krátkého monologu přesunul na Olivera, který po jeho slovech zčervenal.

„Nejsem zlatíčko a nepřišel jsem objevovat, kdo jsem. Vím to. Tak si nechej ty kecy pro sebe, Zachariáši." Vzal si od něj skleničku se zlatavou tekutinou a kopl ji do sebe. Jejich slova ho přivodili do rozpaků a opět donutily pochybovat sám o sobě, za což se na ně zcela přirozeně zlobil.

„Tak koťátko má drápky?" zasmál se barman a vzal si prázdnou skleničku, kterou blonďák odložil na bar. Hned ji umyl a naplnil znovu.

„To si piš. Nedovedeš si představit, jak moc umí škrábat a kousat," rozesmál se Zachary a taky do sebe nalil svou skleničku. Pak si ovšem objednal brandy s ledem. Zapálil si a zaujatě pozoroval svého svěřence, který se nakonec s Alecem začal sbližovat víc a víc.