Innominatam

#18 - Tentokrát to polibkem neskončí

Týden. Přesně tolik dal Zachary času Oliverovi, aby se se vším vyrovnal a mohl si opět pořádně uspořádat život. Snažil se mu být co nejvíce oporou a příliš ho nerozptylovat. Věděl, že potřebuje klid. Řešil zrušenou svatbu, vystěhování té krávy, hádky s několika lidmi, oslavu se Sebastianem, který ho donutil na vítání se svobodou... Byl to velmi nabitý týden, kdy ani sám neměl příliš času sám pro sebe, jak se snažil svému svěřenci co nejvíce ulevit.

Ale po těch sedmi dnech to už nevydržel. 

Oliver zrovna seděl v kuchyni u stolu a nepřítomně hleděl před sebe. Ztracen v myšlenkách, utopen ve své mysli. Zachránil ho právě modrovlasý Anděl, který se zjevil a posadil se na židli před něj. V dosti podobné situaci se nacházeli jen několik málo týdnů předtím. A oba dva si okamžitě vzpomněli, jak ta chvíle skončila.

Chvíli setrvali v tichu, než ho Zachary prolomil: „Jak se cítíš?" Prohlížel si ho od hlavy až k patě, aby když tak mohl zjistit případné nedostatky. Zároveň se i k němu naklonil blíže, jen čistě z toho důvodu, protože nechtěl být daleko. Upřímný zájem z něj vyzařoval, že by to poznal i slepý.

„Nedělej, že to nevíš," vydechl a pohlédl mu do očí. Anděl to věděl. Samozřejmě, že to věděl. Ale byla slušnost se zeptat. Navíc chtěl zjistit, co by mu řekl sám. Hrabat se mu v hlavě byla jedna věc, ovšem upřímnost druhá.

„Jo, to vím... Ale chtěl jsem ti na chvilku připadat normální," uchechtl se. Opřel se o opěradlo židle. Nelíbila se mu ta napjatá atmosféra. Nutila ho se chránit, tím pádem si nahodit arogantní masku a nechávat veškeré pocity sklouznout po jeho povrchu. Nechtěl se chovat jako kretén. Ne před ním. A ne v takové situaci.

„A taky by ti to mělo být líto, ale oba dva víme, že ve skutečnosti se tetelíš blahem," zasmál se. Atmosféra se uklidnila a oběma se ulevilo. Modrovlasý se přidal a zasmál se taky, potěšen faktem, že mu pokažení svatby nemá blonďák za zlé. 

„Jo, nedovedeš si představit, jak nadšený z toho všeho jsem," přitakal. Trochu se na židli zavrtěl a opravdu se mu ve tváři mihlo dětské nadšení. Upřímné a ryzí. Oliverovi připadal v tu chvíli neskutečně roztomilý.

„Je mi to jasný... I když to příliš nechápu. Jak to, že jsi to takovou dobu vydržel? Vždyť každý jiný by se za tu dobu už dávno odmiloval," zamyslel se zničehonic. Odpovědi se ale nedočkal. Jen všeříkajícího úsměvu, který mu ale prozradil více než tisíce vět. Modrozelené oči jiskřily a rty ve spokojeném úsměvu.

Zachary moc dobře věděl, proč to nevzdal. A odpověď je naprosto jednoduchá: Protože mi za to stojíš.

„Co plánuješ dělat teď?" odpověděl mu místo toho otázkou. Opravdu ho zajímaly jeho budoucí plány. Neviděl do budoucnosti, takže to nemohl nijak odhadnout.

„Netuším... Pravděpodobně budu chodit do práce, pak... Asi nic. Nestojím o nic dalšího. Vztah ještě nechci, nic dalšího mě nenapadá," zamyslel se a propletl si prsty na stole. Vyzařovala z něj nejistota a nervozita. Zřejmě se bál budoucnosti. Nebo možná jen Zacharyho reakce.

„Nechceš vztah? Ani kdyby byl s tím nejdokonalejším Andělem?" zeptal se nadějně, i když odpověď už dávno znal. Bude o něj bojovat, nevzdá se ho. Ukáže Oliverovi, že s ním bude spokojený, že ho bude milovat jako nikdo jiný. Ale nebude na něj tlačit. Minimálně ne v tuto dobu, když se ještě srovnává s rozchodem a zrady od té děvky. Takže... možná až zítra. Nebo už večer.

„Ne. Nejsem gay," okamžitě zamítl jeho slova. Zacharymu to přišlo možná až příliš rychlé, jako kdyby se o tom snažil přesvědčit hlavně sám sebe. Což mu hrálo celkem dost do karet a budoucích plánů. Nic jiného než automatická reakce.

„Nemusíš být gay. Třeba jsi bisexuál, pansexuál, nebo tak."

„Ne, to vážně taky nejsem. Nemám moc rád pánve," zasmál se. Bylo na něm vidět, jak moc se snaží Zachovi neublížit, což byl taky důvod, proč dodal poslední větu. 

„Jistě, to chápu," přikývl Anděl a snažil se zakrýt své zklamání. A vzhledem k tomu, že Oliver na to nijak nereagoval, se mu to zřejmě i povedlo. Musel se pomyslně poplácat po zádech. Odhodlání ho ale i přes to všechno neopouštělo.

Následovalo další ticho, které ani jeden z nich dlouhou dobu nepřerušil. Neměli co říct. Nebo možná ano, ale báli se vyslovit svá slova nahlas. Až se k tomu odvážil blonďatý mladík. „Udělal jsi něco Sharon? Všiml jsem si, že ne vždy jsi byl se mnou... Ublížil jsi ji?"

„Jistě," souhlasil, jako kdyby to byla naprosto jasná věc, při které byla naprostá hloupost jen přemýšlet nad jinou možností. Jenže Oliver nevypadal, že by mu to přišlo samozřejmé. Dokonce se ani netvářil nadšeně z toho zjištění.

„Děláš si ze mě legraci? Dobře jsem ti říkal, abys ji nechal být," zamračil se. Jeho obličej se stáhl do naštvané grimasy.

Oops.

„Nemohl jsem to nechat jen tak být. Zlomila dvě srdce, lhala, podváděla, kradla. Je mou povinností ji přinést odpovídající trest. I kdybys jí ty odpustil, tak on ne."

„To teda není! Tvou povinností je mi být Strážným Andělem, kamarádem. Ne soudcem ostatních! Slib mi, že už nikdy nic podobného neuděláš," zavrčel. Během svých slov se prudce postavil, až se židle, na níž doteď seděl, převrátila. Afektovaně rozhodil rukama a zhluboka dýchal, aby se uklidnil.

„Neslibuji. Ty máš potřebu tělesného kontaktu. Žádal jsem tě, abyste si to nechali na večer, nebo abys mě alespoň varoval. Nemusím s tebou být nonstop, když mám náhradní plán. Kolikrát jsi to splnil, i když jsi mi to pokaždé slíbil a pokaždé se omlouval? Ani jednou. Hodně krát jsi přísahal, že budeš na mě a mé city vůči tobě citlivý... Tak po mně nežádej, abych přestal dělat něco, co cítím jako správnou věc." Vstal, otočil se a odešel. Zanechal tam Olivera stát zcela samotného a zmateného. Ale bylo mu to jedno. Jistě, nemusel vybouchnout, ale po tom, co na něj tak vyletěl, se nedokázal držet zpátky. Vmetl mu do obličeje všechno, co ho v tu chvíli napadlo. Nerozmýšlel se nad volbou svých slov. 

Ublížil mu. Spoustu krát.

A bylo by od něj sobecké, aby po Zachovi žádal kontrolu, když sám nad sebou zřejmě žádnou neměl. 

-----
Oh... Měla bych se učit na písemku z ekonomiky, ale who cares. Zach se chová jako idiot, Oliver se chová jako idiot... A já jdu umřít s dlouhodobým majetkem před sebou. Odpisy jsou jako Oliverova sexualita. Všichni okolo ví, o co jde, ale stejně to bude špatně. :D 
(Píšu třetí test během jednoho dne. Ano, jsem z toho už zoufalá.)