Innominatam

#24 - Top, nebo bottom?

Oliver během chvilky zmizel do víru zpocených a opilých lidí. Zachary zůstal na baru, kde Aleca vyměnil jemu neznámý barman, který ale vypadal podobně exoticky. Ovšem už nebyl tak přátelský, takže modrovlasý propadal nudě a myšlenkám. Alkohol na něj nepůsobil, cigaretu si zapálit nemohl, jelikož mu byli vyhrožovat, že by ho jinak vyhodili z podniku.

Zatoužil po společnosti modrookého Anděla. Jenže ten byl kdo ví kde. Seděl a pil tam sám. Takhle si rozhodně dnešní večer nepředstavoval. Myslel si, že se bude Oliver držet u něj. Bude vyděšený z nového místa. Možná lehce v rozpacích. Vždyť na druhé straně baru si to tam skoro až rozdávaly dvě holky. A když šel kolem pánských záchodů, slyšel sténání.

„Co ty tady? Takový hezký a sám," uslyšel vedle sebe hluboký hlas. Otočil na něj hlavu a slabě se pousmál.

„Nejste nějaký starý na to, abyste balil kluky tady?" vrátil mu to a otočil se na něj celým tělem. Bílá rozepnutá košile odhalovala černý hrudník posetý chlupy, tmavé kalhoty obtahovaly dlouhé nohy. Určitě byl vyšší než Zach. Což moc lidí nebylo.

„Mám rád mladé maso," usmál se. Pak mávl na barmana, který mu hned donesl pivo. Zřejmě byl také stálým zákazníkem, že si pamatoval jeho objednávku.

„Omlouvám se, ale já moc na starší nejsem," zasmál se a prohrábl si modré vlasy, které ale v přítmí baru vypadaly jako černé.

„A jak tedy vypadá tvůj typ ideálního kluka?" zajímal se černoch sedící vedle něj.

„Neměl byste raději balit kluky, kteří mají zájem? Nejste tak starý na to, abyste nemohl sbalit třeba... Támhle ten blonďák vypadá, že vás přímo žere pohledem," upozornil ho na kluka, který se culil jejich směrem.

„Ten je můj," oznámil mu pyšně. „Ale hledáme někoho, kdo by zkusil trojku. Jenže potřebuju nějakého dobrého submisiva. Nenapadá tě někdo? Vypadáš, že máš přehled." Až teď si všiml, že ten mladý kluk má na krku obojek. Jen se zasmál.

„Přehled, jo? No, abych řekl pravdu..." otočil se směrem k parketu, „ten zrzek támhle je jednoznačně bottom. Ale nevypadá, že by byl na nějaké BDSM. Vysoký pihovatý kluk na konci baru je top. A třeba... Co támhle v rohu? Ten kluk tam sedí sám, očividně čeká, kdo si ho všimne. Ale asi bude nezkušený."

„Nezkušení jsou nejlepší... Ale zaujal mě tamten brunet, co myslíš?" Nenápadně ukázal směrem přímo doprostřed parketu, odkud k nim pomalu začal přicházet mladý modrooký kluk. Bohužel ne ten, kterého by chtěl. Ovšem voněl. A to sakra hezky a omamně.

„Jo... jo, ten vypadá v pohodě," zamumlal. Jenže když se opět zhluboka nadechl, už nemyslel racionálně. Afroameričan ho jen zmateně sledoval, když šel jako tělo bez duše přímo za nosem, aniž by bral ohledy na ostatní lidi.

Kráčel rovně, modrooký brunet nahodil svůdný úsměv. Nebyl tak hezký jako Oliverův. Ten měl jedinečný úsměv. Ani jeho kukadla nebyla tak dokonale oceánová jako Iliova, který se mu právě postavil do cesty a zabránil mu tak v chůzi za jeho obětí.

Počkat. Co tady sakra dělá Ilias?!

Zůstal stát, jen hleděl před sebe, do dvou studen plných zmatení a obav. A strachu, který kazil celkový dokonalý dojem.

„Zachary, copak to děláš?" zašeptal. Nikdo ho neslyšel. Mluvil příliš potichu na to, aby dokázal přehlušit hlasité tóny taneční hudby. Jenže modrovlasý Anděl ho slyšel zřetelně. Čistě. Jako kdyby mu šeptal do ucha v místnosti, kde neexistuje žádný další hluk.

„Znásilnil chlapce na záchodech," řekl jen. Narovnal se, opět vypadal děsivě. Tajemně. A rozešel se vpřed. Pach ho trápil v nose, zahlcoval celou jeho mysl.

„Ano, spolupracuji s ním. Napravím ho, Zachu. Lituje svých činů," pohotově mu Ilias odpověděl a chytil ho za paži, aby nemohl jít nikam dál. Brzdil ho. Prodlužoval to. Začínal být netrpělivý, naštvaný, podrážděný.

„Neodpustil mu." Nic víc říkat nemusel, nic víc nebylo důležité. Oběť mu neodpustila, a proto si viník zaslouží trpět úplně stejným způsobem. Jen mnohem bolestivěji.

„Stalo se to nedávno, třeba mu to odpustí. Jednou."

„Jsi naivní, Ilio. Ten kluk mu nikdy neodpustí." Zavrtěl hlavou a podíval se mu do očí. „Pusť mě. Musím to udělat. Zaslouží si trpět, stejně jako trpěl ten mladý kluk."

„Proto si Oliver myslí, že jsi vrah? Trestáš lidi za těžké hříchy?" zeptal se. Zachary viděl na jeho očích, jak se to celé snažil spojit dohromady. Přemýšlel, div že se mu nezačalo kouřit z hlavy.

„Ano. Nezabíjím. Nemám právo brát životy. Jen je dělat horší a horší." Olízl si rty a snad až psychopaticky se usmál. Opět se rozešel za tím klukem. MUSEL ho potrestat. Jinak se ani zblázní.

„Já vím. Jsi soudce, ne obžaloba," vydechl a prohrábl si své krátce střižené hnědé vlasy. Jenže to, co řekl, zapříčinilo, že Zachovy se najednou veškeré myšlenky na toho viníky vypařily.

„Já jsem... co?" 

-----
Huhu, další malé zabroušení do Zachova života. :D V přespříští kapitole toho bude víc, ale alespoň malý náznak.