Innominatam

S

„Srdce vzplane a zamiluje se do člověka. Přesně toto je přísně zakázané. Navazovat s ním kontakt je zakázané. Jeden Anděl to jednou porušil a od té doby se o něm nic neví. Nikdo ho neviděl, nikdo ho neslyšel. Není zde, není na zemi. Je pryč. Zmizel.

Láska je pro Anděle Strážné pasé. Není to, abychom vás mučili, ale abychom vás chránili. Anděl, jež vzplane vášní, nemůže racionálně uvažovat a chránit svého svěřence. Že, Innominatame?" Starý anděl se otočil na mladíka, který nedával pozor. Téměř nikdy nedával pozor, ale vždy vše uměl. Proto ho učitel neměl rád. Jeden z důvodů.

Andělé nebyli staří, protože měli vrásky, šedé vlasy, zmožené klouby a tak. Ne. Stáří se počítalo buď podle lidského letopočtu, kde by se ale většina Nebešťanů ani nevešla, nebo velikosti křídel. A tato osoba měla perutě skutečně mohutné. Ovšem objevily se i výjimky.

„Jistě, pane. Pokud se Strážný Anděl zamiluje do svého svěřence, automaticky reaguje zaujatě a není schopen normálně posuzovat situace a dodržovat běh událostí. Ovšem i přes všechna opatření se několikrát stalo, že se do sebe Strážce a člověk zamiloval. Většinou se prostě ten dotyčný jen mnohem víc hlídal, ale jinak jim bylo dovoleno zůstat spolu, dokud smrtel-"

„DOST!" zakřičel, čímž nenechal kluka domluvit. Zmateně se na svého učitele podíval. Nechápal, co řekl špatně. Že by tolik ztrapnil učitele? Nebylo by to poprvé. Ale tentokrát se tváří skutečně až příliš naštvaně. A pak že jsou Andělé nevinní, pomyslel si pobaveně.

„Okamžitě opusť tuto místnosti. Jdi za Michaelem a promluv si s ním!" rozkázal tvrdě a přísně.

Pak už jen mladičký Anděl, který vykazoval spoustu zvláštností, odešel. Jenže samozřejmě nešel tam, kam měl. Šel za Archandělem Hanielem.