Innominatam

L

„Postav se tam. Pošleme tě přímo k tvému svěřenci, ano?" Byla to opravdu milá dívka. Těch bylo v jeho světě opravdu pomálu. O to víc si jich ale vážil.

„Stojím zde," zasmál se a narovnal se.

„Schovej si křídla, podrž svatozář. Tohle bude jízda," mrkla na něj. Křídla u něj nikdo již velmi dlouhou dobu neviděl. Svatozář neměl. Bylo mu jasné, že to myslí jen jako vtip. Taková ona už byla. Slabosti ostatních využila pro smích. Ale v dobrém.

„Tak už mě tam pošli, jinak si tě stáhnu se sebou," zavrčel naoko podrážděně. Vzrušení se v něm jen hemžilo. Konečně půjde za svým svěřencem, který mu tolik pomotal hlavu už jen pouhou fotkou!

„Tři."

Zhluboka se nadechl.

„Dva."

Zhluboka vydechl.

„Jedna."

Pohltilo ho bílé světlo. Nový začátek!