2. We shouldn't.

7.7K 511 22
                                    

,,Sice bych neměl, mohl by nás někdo vidět, ale.." nedokončil to, protože se jeho silné paže obmotaly okolo mého pasu.

,,Za chvilku zvoní." upozornila jsem ho ,,A jestli nás takhle někdo uvidí, budeš mít problém." usmála jsem se a zvedla se ze schodů. ,,Děkuji."

,,Za co?" podivil se a taky se zvedl.

,,Za to, že mě někdo poslech a za to obejmutí." zamumlala jsem a cítila, že začínám rudnout.

,,Nechceš si o tom popovídat odpoledne? Že bych tě pozval na kafe." poškrábal se na zátylku. No do háje, nejvíc sexy učitel, podle mě, mě pozval na kafe. Jen jsem nervózně přikývla. ,,Můžeme ke mě, jestli nechceš na veřejnost, aby z toho nebyl problém." Dobře, teď mě pozval k němu domů, jak dlouho tu je tak čtyři hodiny, víc ne, a už balí studentky. Je jak rybář a já opuštěná ryba v rybníku, nahodil prut a já blbá se chytla. Přikývla jsem.

,,Ale teď pojď pokračovat v provádění po škole." usmála jsem se a chtěla vyjít ty schody, ale chytil mě do náruče a odnesl až nahoru. ,,Vyšla bych to sama, ale děkuji."

,,Trvalo by ti to." usmál se.

Ukázala jsem mu celou školu, šla domů. Upravila se, vzala batoh a zase odešla, bez jakéhokoliv slova, moji mámu to stejně nezajímá, je moc zabraná svým novým přítelem. Protočila jsem oči a odešla. Před domem už stálo Calumovo černé auto, nasedla jsem a jeli jsme k němu. Zastavil u paneláku, vynesl mě do třetího patra, i když jsem protestovala. Vešli jsme do útulného bytečku. Obývák s jídelním stolem a kuchyní. Dvoje dveře, hádám koupelna a jeho ložnice.

Uvařil kafe, sedli jsme si do kuchyně a začali vyslýchat jeden druhého. ,,Vážně nevím, co chceš slyšet." Zasmála jsem se a usrkla si z kafe.

,,Základy. Oblíbená barva, číslo, značka spodního prádla." Nazdvihla obočí a já se málem udusil kafem.

,,Haha. Oblíbená barva černá, číslo 24, spodní prádlo, ehm na to časem dojdeš sám." Fajn, chce si hrát na kočku a myš. S radostí. ,,Co ty?"

,,Černá, 7 a Tommy Hilfiger." Uculil se. No tak tohle bude ještě zajímavý.

,,Wow, co nějaká přítelkyně, vyžene mě se smetákem?" Zeptala jsem se, takový kus snad není sám, nebo ano.

,,Jo tak tu sem neměl, jak je rok dlouhý." Povzdechl si a upil z hrnku.

,,Tak to ti nežeru, beztak vymetáš bar na každém rohu." Zasmála jsem se.

,,Co si to o mě myslíš?" zeptal se.

,,Dobře, dobře jiný téma. Proč jsi tady? Na naší škole?" Tahle otázka mě trápila dlouho, a konečně je venku.

,,Mě, Ashe, Luka a Michaela z té minulé vyhodili." Odpověděl s vážnou tváři.

,,Proč?" Napadá mě tolik důvodu, proč je asi vyhodili, ale nechám se překvapit.

,,Sex se studentkami." Řekl a pak se začal smát. Můj pohled byl na úrovni zděšenosti nejvyššího stupně. ,,To byl vtip, prostě jsme si vybrali školu, kde sháněli učitele, a která není tak daleko." Jako by , mi spadl kámen ze srdce. ,,Co ten, jak se jmenoval? James?" Pokrčil obočí.

,,Od rána, co se se mnou rozešel se mi neozval a viděla jsem ho na hřišti se líbat s Lou." Řekla jsem smutně.

,,Nezasloužil si tě." Usmál se a dal mi pramínek vlasů za ucho. Zašimral mě jeho lehký dotek na líci a zarazil mě jeho pohled. Lehký úsměv a oči, které se dívaly přímo do těch mých. Bylo to divný, neměla bych tady být. Být v bytě třídního učitele a flirtovat s ním, to nejde. Sice je sexy, ale nejde to.

Jen jsem lehce zvedla koutky a zadívala se z okna, co bylo vedle mě. Po ulici chodily páry a já si připadala sama. Opuštěná. Sakra, vždyť on se celý měsíc scházel s někým jiným. Scházel se s ní. S Lou. ,,Zasloužil, nezasloužil, prostě jsem byla jiná liga. Pro něj jsem byla jen holka do postele, jeho trofej." Povzdechla jsem si.

,,Tak proč jsi s ním byla?" Daroval mi jeden nechápavý pohled.

,,Milovala jsem ho, byla jsem blbá, i po tom všem co mi dělal, byla jsem jen jeho hračka, kdyby přilezl s odpuštěním, byla bych tak blbá a padla mu kolem krku." Uchechtla jsem se nad svojí blbostí.

,,Asi dám chlapci při tělocviku zahul." Zasmál se.

,,Proč? Jsem jen jedna z mnoha tvých žákyň, když ti třeba Bonn řekne, že jí ublížil Mark budeš na něj zasedlý?" Nazdvihla jsem obočí.

,,O to nejde, no možná trošku ano, ale jde o to, že takhle by se k holkám nikdo chovat neměl." řekl mi.

,,Děláš, jako kdyby si nezlomil žádné dívčí srdce." Zamumlala jsem.

,,Jedné ano a do smrti si to neodpustím." Dodal sklesle.

Seděli jsme naproti sobě u malého stolku v jeho kuchyni. Dívali jsme se do očí a v mojí hlavě v tu chvíli bylo tolik myšlenek, že to ani možný není. ,,Co?" zeptala jsem se po chvilce našeho nepřerušovaného očního kontaktu a mlčení.

,,Máš pěkný oči." vyšlo z jeho úst a já se musela hanbou snad propadnout do země. Rychle jsem párkrát zamrkala, abych se ujistila, že tohle je realita. A skutečně byla. ,,A jsi roztomilá, když se červenáš." usmál se.

,,Nech toho." vyjekla jsem.

,,Co, vždyť je to pravda." pousmál se.

,,Asi bych už měla jít." řekla jsem a zvedla se ze židle.

,,Je pátek, kam spěchat?" zeptal se a přitáhl si mě k sobě, takže jsem mu spadla do klína a seděla na něm. Dívali jsme se přímo do očí, byli jsme u sebe tak blízko, jeho dech, který mírně voněl po kávě, narážel do mojí kůže. Byl tak blízko, že naše nosy se skoro otíraly o sebe. Netrvalo dlouho a já ho chytla za líce a přiložila moje rty na ty jeho. Risk je zisk. Spolupracoval a mě se to začínalo líbit. Ale pak jsem si uvědomila co dělám, líbám se s cizím chlapem, ještě k tomu s třídním učitelem. Sakra, vždyť ho znám od rána. Jestli se tohle někdo dozví, bude z toho problém.

Odtáhla jsem se a podívala se přímo do těch čokoládových očí. ,,Neměli by jsme, není to správné." šeptla jsem.

,,Co se stane v mém domě, to v mém domě taky zůstane." usmál se, ale já se z něj zvedla a oblékla si mikinu, ve které jsem přišla.

,,Díky za kafe, ale už vážně musím a to co se stalo teď, to řešit nebudeme, to se prakticky vůbec nestalo."

5 seconds of teachers Kde žijí příběhy. Začni objevovat