31. Until death split us.

2.9K 263 11
                                    

,,Přemýšlíme s Grace nad dítětem." vydechl jsem a koukl na ně.

,,Jako fakt?" vyjekl Luke.

,,Oh bože brácho, bude tu pobíhat malý Hood!" zajásal Mikey.

,,Hahah, blbý vtip. Já jsem zařídil pokojíček, našel jsem si práci, zařídil jsem většinu věcí, ale k čemu. Já mám pocit, že je na dítě brzo." odmlčel jsem se.

,,Tak vždycky můžeš počkat, že?" usmál se Ash.

,,Dívej se na to takhle. Vždycky se dá počkat, jste oba dost mladí, ona má čerstvě po maturitě, má teď novou práci. Rok, dva bych počkal a to že, už máš všechno zařízené, je jedině dobře." Řekl mi a já přikývl.

Ash měl pravdu, měli bychom počkat a je jedině dobře, že už několik věcí máme, protože to pak nebudeme shánět na poslední chvíli. 

,,Jedu domů hoši. Díky." řekl jsem a šel zase do auta. Nasedl jsem a jel domů. Doma jsem vyskládal nákup, poklízel, udělal špagety, protože nic jiného uvařit neumím, a teď jsem akorát seděl na sedačce v obýváku a koukal na fotbal. Čekal jsem, až přijdou lidi, do kterých jsem vložil velký prachy, aby udělali ten pokojíček. 

GRACE'S P.O.V.

,,Tady to máte." usmála jsem se a podala slečně její objednávku.

,,Grace, máš tu poštu." řekl mi Arnold a podal mi obálku. Hrklo ve mě, byla jsem tak naivní a myslela si, že je to táta, ale táta to nebyl. V obálce byl jen malý papírek. 

"Každý v tvém okolí ti lže. Tvá matka, bratr, kamarádi, i Calum. Jaká je asi pravda o tvém otci, pravda o vztahu Kurta a Caluma, pravda o tvých prolhaných kamarádkách."

,,Jsi v pohodě?" zeptala se mě Melody.

,,Jo, jo jasně." zamumlala jsem a pořád koukala na papírek.

Po zbytek práce jsem byla nemotorná, zbrklá, všechno mi padalo, a tak mě můj nadřízený poslal domů se vyspat a dal mi den neplaceného volna, ať se dám dohromady. 

Šla jsem pomalými kroky na autobus a svezla se až k domu.  Hlavu jsem měla plnou otázek. Kdo to psal? Co je s mým tátou? Co mi všichni tak hrozně tají?

První, co mě zarazilo, byli lidi, kteří odcházeli z našeho domu. Druhé, co mě zarazilo, bylo to, že byli oblečení jako nějací stavitelé a bavili se s Calumem. 

,,Zlato?" naznačila jsem to jako otázku a koukla na něj. 

,,Kdo to je?" zeptala jsem se a ukázala na lidi okolo sebe. 

,,Ahoj zlato, jdeš akorát na čas." oznámil mi a zatáhl mě do domu, táhl mě dozadu k volné místnosti. 

,,Chci vědět, o co jde." zavrčela jsem a vyškubla se mu, následně jsem si promnula ruku, protože ji držel moc pevně. 

,,Dozvíš se to." usmál se a zadělal mi oči. 

,,Věř mi." dodal a vedl mě někam. 

,,Věřím ti." řekla jsem a šla dál.

,,Měj je pořád zavřené." řekl mi a oddělal ruce z mých očí. Přikývla jsem. 

,,Otevři oči." řekl mi a já ho poslechla. Pootevřela jsem pusu a zadělala si ji rukama. 

,,Pane na nebi." řekla jsem s údivem a koukala kolem. 

Nacházela jsem se v dětském pokojíčku. Byl tu bílý, huňatý koberec a béžové zdi. Všude byly poličky buď s dětskými knížkami, hračkami nebo plyšáky. U jedné stěny, na které byl namalovaný velký černý strom, s fotkami na větvích, byla postýlka s velkým plyšovým psem a polštáři. 

U postýlky bylo křeslo, podnožka a menší knihovna. Francouzské okno zdobil velký hnědý závěs, až po zem. Byla tu také velká skříň se zrcadlem, plná oblečení a přebalovací pult. A v dalším rohu byla ohrádka plná hraček. 

Nevěřícně jsem hleděla na Caluma, ani jsem si nevšimla, že mi z očí tečou slzy.

,,Jak si.." nedokončila jsem to, protože mě přerušil. 

,,Půjčil jsem si na to, a najal si na to lidi. Všechno pro to, aby si věděla, že to myslím vážně s tým dítětem. Grace, já to dítě chci, sice ne teď, možná tak za rok, do chvíle než splatím tohle." rozmáchl rukama. 

,,A do chvíle, než budeš ty připravená to dítě mít." usmál se a popošel ke mě. Chytil mě za ruku a  setřel mi slzy.

  ,,Ale prvně musím udělat další zásadní věc." řekl a poklekl si. 

 ,,Grace." vydechl a nervózně na mě koukl. 

,,Vezmeš si mě?" zeptal se a lehce se usmál. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. 

 ,,Já, panebože." šťastně jsem se zasmála a zadělala si pusu rukou.  

,,Ano." řekla jsem. Calum si stoupl a na prsteníček mi nasadil zásnubní prstýnek. 

,,Dokud nás smrt nerozdělí." usmál se a opřel si čelo o to moje.  

,,Já si tě nezasloužím." řekla jsem a koukala mu přímo do očí, drželi jsme se za ruce. Cítila jsem jeho dech na mojí, lehce opálené, pokožce.  

,,To spíš já tebe. Ublížil jsem si a ne jednou." řekl a pohladil mě po tváři. Přivřela jsem oči a usmála se. Chytla jsem jeho ruku, kterou měl položenou na mé tváři a lehce je pohladila. 

,,Miluju tě Grace." usmál se a naklonil se ke mě. Spojil naše rty, které se o sebe do chvilky začaly třít. Moje ruky jsem položila na jeho boty a on mě chytil za líce, za které se mě lehce přitahoval blíž a tím náš polibek prohloubil. 

Vsál můj spodní ret do pusy a lehce za něj zatáhl. Z mých úst vyšel tichý vzdech. Po několika minutách se odtáhl, aby jsme oba nabrali kyslík. Rty měl mírně opuchlé a já taky. 

,,Já, měla bych zavolat mámě." řekla jsem mu a vytáhla telefon. Vytočila jsem její číslo a celá šťastná jsem běžela do ložnice. 

,,Calum mě požádal o ruku!" vychrlila jsem ze sebe, hned co to přijala. 

,,Tady Kurt a cože?!" zařval, až jsem si musela oddálit telefon od ucha. 

,,Ahoj bráško." řekla jsem. 

,,A slyšel si." dodala jsem po chvilce. 

,,Nemůžeš si ho vzít!" zařval naštvaně. Telefon jsem měla pořád oddálený od ucha. 

,,Ale můžu bráško, je mi dvacet, jsem plnoletá! Můžu si vzít koho chci! Mám vlastní dům, vlastní práci, vlastní život. Ty časy, kdy si mi kecal do toho s kým můžu a s kým nemůžu chodit, jsou dávno, ale dávno pryč. Takže buď se smíříš s Calumem a budeš respektovat moje manželství s ním, nebo už nejsi můj bratr!" zvyšovala jsem postupně hlas a ke konci už jsem křičela.

,,Jsem rád, že si konečně dospěla." řekl mi hrdě. 

,,A i když mě to bude sebevíc srát, budu to respektovat. Ale jestli ti ublíží. Zabiju ho, a myslím to vážně." 


5 seconds of teachers Kde žijí příběhy. Začni objevovat