26. Calum!

3.3K 278 32
                                    

,,Co to je?" zeptala jsem se Caluma a ukázala na jeho krk. Nechápavě na mě hleděl.

,,Co myslíš?" zeptal se s nazdvihnutým obočím. Zul se a šel položit tašky do kuchyně. 

,,Nedělej ze mě blbou sakra!" postupně jsem zvyšovala hlas. Jestli mě zase podvedl, tak jsem s ním nadobro skončila, poprvé oka, po druhé oh, chlapečku budeš pykat. 

,,Lásko, klid. Já vážně nevím, co myslíš." chytil mě za ramena a lehce se mnou zatřepal. 

,,Nedělej se Calume. Myslíš si, že jsem tak blbá? Myslíš si, že ten cucák nevidím?!" odžduchla jsem ho. Šlo na něm vidět, že ztuhl. 

,,Grace, já.." nedořekl to, protože jsem mu vlepila facku. Rychle jsem se obula do svých černých tenisek, popadla batoh a vydala se pryč z jeho domu.

 ,,Já ti věřila." vzlykla jsem a vydala se na cestu.

Rychlím krokem, s kapucí na hlavě, jsem procházela ulicemi. Narážela jsem do lidí a bylo mi to jedno, nechtěla jsem, aby někdo viděl, že brečím, nechtěla jsem, aby někdo věděl, že jsem slabá, malá holka. 

Byla jsem už docela daleko, jak od Calumova domu, tak i od toho mého. Nevěděla jsem kam jít. Domů za Kurtem? Ani náhodou. 

Sedla jsem si na nejbližší lavičku, přitáhla jsem si nohy k tělu a opřela si hlavu o kolena. Dala jsem si sluchátka a nechala si pořád dokola přehrávat jednu písničku.

..I wanna run wanna run away-ay 

 I'm dreaming of a place called home

I could try but I'm stuck here today

I'm dreaming of a place that's..

CALUM'S P.O.V.

Měl jsem to největší štěstí, že doma nikdo nebyl a nikdo neviděl, jakou spoušť jsem tu natropil. Seděl jsem v pokoji, opřený o dveře, mezi střepy a kousky mého pracovního stolu. V pravé ruce jsem svíral skleněnou láhev tvrdého alkoholu, pil jsem a proklínal se.

V podnapilém stavu jsem vzal telefon a bez přemýšlení vytočil její číslo. Nevěděl jsem co jí říct, jen jsem ji potřeboval slyšet, naneštěstí mi to ani nevzala. Mobilem jsem hodil o zeď a dál pil. 

Snažil jsem se utopit to všechno, opít se do němoty. Čekal jsem, že se opiji, udělám nějakou blbost a umřu, třeba by mě srazilo auto, co já vím. Vím, že života by si měl člověk vážit, že i někteří jsou na tom hůř, ale ona byla můj druhý vážný vztah, ona pro mě byla víc, než Monica. 

Ona byla tak nádherná a chytrá, až mě doháněla k šílenství. Ona byla jen moje. Měl jsem u ní druhou šanci a tu jsem solidně prosral. Nemám práci, byt a už ani přítelkyni. Zbyl mi jediný přítel. Alkohol.

,,Calume otevři." slyšel jsem za dveřmi hlas mojí sestry. 

,,Jdi pryč." vyštěkl jsem. Radši jsem se zvedl, dobelhal se ke skříni, oblékl se, a za bílého dne, vyrazil do baru.

O pár měsíců později.

NOBODY'S P.O.V.

Grace stěží odmaturovala a hned po vysvědčení se odstěhovala, do malého domku nedaleko Sydney. Do malého domku na pláži, nedaleko Royal National Parku.

5 seconds of teachers Kde žijí příběhy. Začni objevovat