Shhh

43. Drama na střeše

Christi: Když jsem se konečně trochu uklidnila,tak jsem vstala ze země. Snažila jsem se to rozdýchat,ale moc mi to nešlo. Nenávidím se,už zase.

Přešla jsem do svého pokoje a viděla jsem jak mi zase vyzvání mobil. Proto jsem přešla k mobilu a zvedla ho ze země. Jasně, volal mi Justin. Co ten chce? Chce mě ještě více zničit? Přijala jsem hovor a dala si telefon k uchu.

"Christi,kde jsi?" zeptal se mě hned. "doma" odpověděla jsem mu jednoduše. "Přijedu za tebou" řekl hned. "Ne" odpověděla jsem. "Doufám,že sis nic neudělala" řekl se strachem v hlase. "I kdyby jo,tak tobě to může být jedno" řekl jsem celkem unaveně. Nemám sílu se sním teď hádat. "Jestli sis něco udělala...." nedořekla to a já mu skočila do řeči. "Tak co? Co uděláš?" zeptala jsem se ho naštvaně. Justin mlčel,tak jako vždy. "Sbohem Justine" řekla jsem a típla hovor. Mobil jsem položila na postel a přešla jsem k oknu. Z očí mi začali stékat znova slzy a já jim nechala volný průběh. Proč mi to udělal? A proč mi to udělala Becca? Tady je aspoň poznat,že jedinému komu můžu věřit jsem pouze já. 

Otevřela jsem okno a sedla si na parapet. Dívala jsem se ven a cítila jak mi slabý teplý vánek náráží do mých tváří.

Nechtěla jsem skočit,jestli si tohle myslíte.. Jen jsem seděla na parapetě a dívala se ven, toď vše. Pod mým oknem,byla totiž ještě střecha a kdybych spadla,tak jedině omylem. 

"Christi" uslyšela jsem něčí hlas. Podívala jsem se do dálky a mohla jsem tam vidět Justina. Co ten tu sakra děla? To si ze mě tady někdo dělá srandu... Tyra mu určitě řekla,že jsem hned odletěla a on odletěl hned chvilku po mě? Bože. "Zalez zpátky dovnitř" zakřičel přes plot. "To mě ani nenapadne!" zakřičela jsem a pomalu jsem seskočila na střechu kterou mám hned pod oknem. Pomalu jsem přešla na kraj střechy a sedla si. Musím uznat,že jsem měla tak trochu strach,že spadnu...

Podívala jsem se znova k plotu,ale Justin tam už nebyl. Nechápu o co mu pořád de. To mu na mě vážně tolik záleží? Kdyby mu na mě záleželo tak by se nevypsal s Beccou!

"Co zase blbneš?" uslyšela jsem Justinovo hlas a proto jsem se otočila. Justin akorát vylézal z okna nejspíše za mnou. Jasně,proč ne? Můžeme tady sedět spolu. Ne to ani náhodou. "Nechoď sem" řekla jsem varovně. "Pozdě" podotkl a já se opatrně zvedla. "Nezkoušej se ke mě přiblížit" řekla jsem celkem naštvaně. "Přestaň" řekl a já se zamračila. Pomalu jsem začala couvat a trochu mi podjela noha,ale udržela jsem se. "Pojď zpátky" řekl a zastavil se. "Ne, co kdyby jsi mě už nechal být?" zeptala jsem se ho. "Nenechám" řekl jednoduše a pomalu se zase přibližoval ke mě. Teď když o tom přemýšlím,tak kdybych z téhle střechy skočila tak by se mi nic nestalo...a při tom bych utekla Bieberovi. Hm.... není to až tak vysoko. "Jdi si raději za Beccou" řekla jsem mile a falešně se usmála. 

"Přestaň s tím,nechtěl jsem to udělat" řekl a já protočila očima. SI myslí,že mu to teď jako odpustím? Asi si myslí,že jsem naivní kráva. "Myslíš,že kdybych skočila, stalo by se mi něco?" zeptala jsem se ho a dívala se dolů na zem. "Nevím, ale raději to nezkoušej" řekl a já si stoupla ještě víc na kraj.. Vždyť to není moc vysoko. 

"Christi přestaň blbnout, i když to není moc vysoko tak neskákej" řekl  a já si až teď uvědomila,že je těsně za mnou. "Jdi  pryč" řekla jsem s bolestí v hlase. "Nech mě prosím už být"  dodala jsem a do očí se mi nahrnuli znova slzy. Ne já už nechci brečet.

"Jdi" řekla jsem a chtěla jsem couvnout,ale neuvědomila jsem si,že za mnou už nic není. Ztratila jsem rovnováhu a cítila jsem jak padám do zadu. Justin mě ihned chytl za ruku,ale spadli jsme na zem oba. Když jsem dopadla na tvrdou zem tak jsem zalapala po dechu. Zádami mi projela ostrá bolest a já sykla bolestí. "Jsi v pohodě" zeptal se mě Juss a opatrně se překulil ze zad na bok. "Vypadám na to?" zeptala jsem se ho. "Můžeš se posadit?" zeptal se mě. "Myslím,že jo" odpověděla jsem a pomalu se posadila,sice mě ta záda bolela,ale nebylo to tak strašné.

Potřásla jsem nad tím hlavou a pomalu se postavila. "Měl by si už jít" řekla jsem hned. "Vážně? Teď jsme spadli ze střechy a ty už mě vyháníš?" zeptal se mě. "Asi to tak bude" řekla jsem a odcházela jsem do domu. "Christi, prosím" uslyšela jsem jeho hlas,ale místo toho aby jsem se zastavila jsem vešla do domu. 

Zhluboka jsem se nadechla a vydala se nahoru do pokoje, mámu jsem naštěstí nepotkala. Ty záda mě celkem bolela,určitě je budu mít naražené a to jen kvůli Bieberovi, kdyby za mnou nechodil nic by se nestalo. Já ho tak nenávidím.

Je mi jedno,že jsem to vydržela dlouho. Prostě to udělám,musím si od všeho ulevit. Proto jsem hned zašla do koupelny, ze šuplíku jsem si vytáhla novou žiletkum,protože jsem nechtěla tamtu  hledat. Ruce se mi začali klepat a dech se mi zrychlil. Do očí se mi zase hrnuly slzy,věděla jsem,že to znova udělám. 

Nechci,ale aby moje máma moje řezné rány na rukou viděla...proto jsem si sundala kalhoty a žiletku přiložila na své levé stehno. Zavřela jsem oči a poté popotáhla. Znova,znova a znova. Cítit zase tu štiplavou bolest bylo dokonalé,jako kdyby znova všechny problémy nachvilku zmizely. Konečně jsem se zase cítila volná.