Shhh

24. Cesta

Christi: "Zlatíčko vstávej" uslyšela jsem něčí hlas,ale ignorovala jsem ho. Byla jsem strašně unavená a chtěla jsem spát. "Christine Dell, dělej" řekl někdo nahlas a já poznala,že je to máma. "Ne" šeptla jsem a přikryla se více peřinou. "Chaz na tebe čeká dole, za dvě hodiny ti odlétá letadlo" řekla máma a já pomalu otevřela oči. Uslyšela jsem jak bouchli dveře a prudce jsem se posadila.

Chaz už je dole? Za dvě hodiny odlétám? Sakra, zaspala jsem. Podívala jsem se na hodiny a bylo po jedné hodině odpoledne. "Kurva" řekla jsem si pro sebe a postavila se z postele. Prohrábla jsem si svoje vlasy a porozhlédla se po pokoji. Zbaleno už mám,takže to je celkem v cajku. 

Přešla jsem ke dveřím a vyrazila jsem po schodech dolů za mámou. Přišla jsem do obýváku a na gauči seděla máma a Chaz. Já myslela,že si dělá srandu! "Ahoj" pozdravil mě Chaz a zvedl se z gauče. "Co tu děláš?" zeptala jsem se ho a nakrčila obočí. "Přišel jsem za tebou, chtěl jsem ještě chvilku s tebou být než mi odletíš." řekl a dal si ruce do kapes. "Domluvili jsme se,že mě jenom vyzvedneš a odvezeš na letiště" řekla jsem podrážděně.

"Když mě tady nechceš, tak já pujdu klidně zase domů" řekl  a pokroutila hlavou. "Promiň,jen nemám moc dobrou náladu" řekla jsem a objala ho. "V pohodě" šeptl mi do ucha a políbil mě na čelo,pak se následně od de mě odtáhl. "Pujdu se ještě  obléct a upravit se. Pokud chceš tak pojď semnu" řekla jsem jednoduše a šla jsem po schodech nahoru. "A nedělejte žádné blbosti" uslyšela jsem mamky hlas a jen jsem nad tím protočila očima.

Vešla jsem do pokoje a vzala jsem svoje džíny,triko a mikinu s dlouhým rukávem. Přešla jsem do koupelny a zavřela se,raději jsem zamkla. Přešla jsem k zrcadlu a drobet jsem se upravila. Oblékla jsem se a udělala si ranní hygienu. Když jsem byla hotová,tak jsem přešla do pokoje. Chaz seděl na posteli a díval se do svého mobilu. Když mě ale uviděl tak mobil zandal do kapsy a usmíval se.

"Sluší ti to" řekl a já jen přikývla. "Nic zajímavého na sobě nemám" řekla jsem a sedla si vedle něj. "Proč máš přád tu mikinu?" zeptal se mě Chaz a prohlédl si mě. "Jen mi je poslední dobou zima, asi budu nemocná" řekla jsem a Chaz si mě hned přitiskl na jeho hruď. "Už je ti tepleji?" zeptal se mě po chvilce a pořád mě držel pevně u sebe. "Hm" vydralo se z mých ust. Samozřejmně mi zima nebyla, nosím věci s dlouhým rukávem jen kvůli.....vy víte čemu.

"Christi" šeptl Chaz a já se na něj podívala. "Víš jen chci abys věděla, že tě miluju a myslím to vážně." řekl a já se od něj odtáhla. Raději jsem neodpovídala,nevěděla jsem co mu mám odpovědět. Bylo mi z téhle situace blbě a hlavně se mi dělalo blbě ze mě. Jak můžu být taková mrcha a neříct mu ty dvě debilní slova?! Vždyt to není nic těžkého. Stačí říct miluju tě. Ale já to prostě nedokážu, moje srdce a moje mysl mi to nedovolí. 

"Já....." zasekla jsem se a nevěděla jsem co říct,jsem vážně hrozná. "Nemusíš nic říkat" řekl Chaz a stoupl si. "Možna by jsme už měli vyrazit,co ty na to?" zeptal se mě. "Zlobíš se na mě?" zeptala jsem se ho a stoupla si. "Ne, proč bych se měl zlobit?" zeptal se mě a já stočila rty do tenké linky. Měl by ses na mě zlobit kvůli tomu,že tě nemiliju. Kvůli tomu,že ti to nedokážu říct do očí - miluju tě a taky ti neumím říct-  promin ale já tě nemiluju. 

Jen jsem kývla hlavou do stran a vzala jsem si kufr do rukou. "Počkej,odnesu ti to" řekl a já ten kufr nepustila. "Ne, já sama" řekla jsem a za sebou jsem táhla kufru ze schodů dolů. "Christi já ti pomůžu" řekl Chaz a zatáhl mě za ten kufr tak,že mě se zvrkla noha a spadla jsem ze schodů.

Ležela jsem na zemi a strašně mě bolela ruka. Skoro nic jsem nevnímala,jen jsem se pořád dívala do své špinavé mysli. Nic pozitivního v mé mysli není, jen samé negativná věci,sebevražebné nápady a nenávist. "Zlato, je ti něco. Promiň, mám zavolat doktora,nebo záchranku?" uslyšela jsem nad sebou Chazovo hlas. "Jsem v pohodě" řekla jsem a pomalu se posadila. "Co se stalo?" přišla z kuchyně máma. "Nic,spadla jsem" řekla jsem jednoduše a chytla se za svojí ruku. "Bolí tě ruka?" zeptal se mě a já se podívala na svojí ruku. Přes mojí mikunu začala prosakovat krev. Kurva.

Řezné rány se mi ještě nestihli zacelit. "Teče ti krev, ukaž mi to" řekl Chaz a chytl mě za ruku. "Nic to není" řekla jsem a vytrhla mu ruku ze sevření. "Ale teče ti krev" řekl a já se postavila. "Řekla jsem,že to nic není" řekla jsem naštvaně. Přešla jsem i s kufrem na chodbu a tam jsem se obula.

"Vážně jsi v pohodě?" zeptala se mě máma a tázavě se na mě dívala. "Na 100%" řekla jsem. "Dobře,budeš mi chybět" řekla máma a silně mě objala. "Ty mě taky" šeptla jsem a odtáhla se od ní. "Nezáleží na tom jestli vyhraješ,hlavně si to uží" řekla máma a Chaz mi otevřel dveře. "Ahoj" řekla jsem a vyšla ven z domu. Šla jsem přímo k Chazovo autu. Chaz mi dal na zadní sedačku kufr a já si sedla na sedadlo spolujezdce. 

Chaz si sedl vedle mě a vyrazili jsme. "Od té doby co jsme se dali dohromady, se chováš divně" řekl po chvilce ticha. "Chovám se pořád stejně" řekla jsem vážně. "Nechováš, něco ti je a já nevím co. Nenecháš mě ani se tě dotknout a ani jednou jsi mi neřekla že mě miluješ. Jsi pořád nepříjemná a také skoro vůbec nevylézaš z domu" řekl Chaz a já si povzdychla. "Nic mi není"  šeptla jsem a snažila se zadržet slzy. Kéž by jsi veděl co mě trápí,ale já ti to říct nemůžu. Problém je v tom,že samu sebe nenávidím,nenávidím všechny kolem sebe, nemiluju tě,ubližuju si,řežu se, mám problémy s jídlem a mám deprese. To bych mu tak ráda řekla,ale nemůžu. Prostě nemůžu.

Chaz si jenom povzdychl a už nic neříkal. Po hodině jsme dorazili na letistě. "Vzala jsem si kufr a falešně jsem se na Chaze usmála. "Zvládneš to?" zeptal se mě starostlivě. "Určitě,letím přeci soukromým letadlem" řekla jsem. "Dobře, budu ti volat" šeptl Chaz a objal mě. Pak se od de mě odtáhl a políbil mě. Polibek jsem si moc neužívala, nejraději bych se ted od něj odtáhla ale je to přeci můj přítel. Znáte ten pocit když se vás někdo dotýká a vy máte husí kůži z toho,že se vám to nelíbí? Tak tohle přesně prožívám já s Chazem. Nelibí se mi když se mě dotýká.

"Miluju tě" řekl a odtáhl se od demě. "Já...." koktala jsem,už zase. Nemůžu mu říct že ho miluju,ale také mu nemůžu říct že ho nemiluju. "Víš..." hlasitě jsem polkla a dívala se mu do očí. "Taky tě miluju" řekla jsem a vůbec jsem nechápala jak jsem to dokázala říct. Nemiluju ho, ale i  přesto jsem to řekla. Nenávidím se, jsem vážně hroznej člověk. Proč mu takhle pořád ubližuju? Tím že mu tvrdím že ho miluju mu ubližuju,ale i kdybych mu řekla že ho nemiluju tak mu také ublížím. Nevím jak se z tohodle dostat pryč. Nejde uniknout.

Chaz se doširoka usmál a přitiskl rty na ty mé,polibek trval jen pár sekund,který jsem pořádně ale nestihla vstřebat. Pořád jsem byla zahleděná do své mysli a pořád jsem si opakovala jaká mrcha jsem. "Uvidíme se" řekl a já přikývla. "Pa" řekla jsem trhaně a odešla.

Ne,ne,ne, jak jsem to mohla udělat? Jsem vážně strašný člověk. Přišla jsem na letiště a ukázala jsem jednomu chlapovy svojí letenku, on jen přikývl a někam mě vedl. Vyšli jsme až ven na letistě a vedl mě k nějakému malému letadlu. "Přeji příjemný let" řekl a odešel. Nějaký jiný chlap mi odnesl kufr a já vešla do letadla.

Porozhlédla jsem se a bylo to tu vážně luxusní, byli tu čtyři sedadla a jeden bar. Sedla jsem si na jedno sedadlo a připoutala se. Celou dobu jsem si v hlavě přemítala to jak jsem se chovala k Chazovi a co jsem mu řekla. Jak jsem mu to mohla udělat? Jak mu můžu takhle ubližovat?

Slza mi stekla po tváři a já  jí nechala volný pruběh. Vyhrnula jsem si svůj rukáv od mikiny a sundala jsem si svůj obvaz. Moje řezné rány nebyli ještě moc zacelené, proto jsem začala ve své kapse od mikiny hledat něco ostrého. Našla jsem akorát klíče. Vzala jsem si svůj klíč a klíčem jsem si otevřela znovu svou řeznou ránu. Začala mi téct hned krev a já  zhluboka dýchala. Jsem hrozná,pořád ubližuju lidem.

Krev mi stekala na kalhoty a mě to bylo v tu chvíli jedno. Pořád jsem se utápěla ve své mysli a v tom co se stalo,co jsem provedla a spoustu dalších věcí. 

"Co to děláš?" uslyšela jsem znamý hlas a hned mi bylo jasné kdo to je. Otočila jsem se a zamnou stál Justin.