Shhh

54. Zpátky ve škole

Dnes musím do školy a popravdě se mi tam vůbec nechce. Už jsem tam dlouho nebyla,ale bojím se,že to bude pořád stejné jako předtím. Všichni mě budou nenávidět a ubližovat mi. Justin mi před odjezdem říkal,ať je ignoruju,nebo ať jim to vrátím, bohužel ani jedno nedokážu. Nejde to. Dokonce Justin uvažoval o tom,že by tady zůstal,protože jsem asi vypadala vážně zničeně z toho,že zítra musím do školy. Ale slíbila jsem mu,že budu silná,zkusím se nad nimi povznést... zvládnu to.

Už jsem byla připravená jít do školy,seděla jsem u stolu v kuchyni a sledovala hodiny. Pokaždé jsem si říkala,ještě pět minut,pak už půjdu... Nakonec bylo už půl osmé a já byla pořád doma. Mohla jsem si vymyslet,že mi je špatně,ale neudělala jsem to. Musím se tomu postavit čelem.

V tom do kuchyně  přišel táta. "Odvezeš mě?" zeptala jsem se ho nejistě, autobus už mi totiž dávno odjel samozřejmě mou vinou,moc dlouhou jsem se rozhodovala,jestli  si nevymyslím nějakou lež,abych mohla zůstat doma. "Nestíháš?" zeptal se mě a já se s povzdychem postavila. "Zaspala jsem" zalhala jsem. "Divné, myslel jsem si,že si byla vzhůru už v šest ráno" řekl a napil se svého kafe. Ano měl pravdu,byla jsem vzhůru už brzo ráno,protože jsem byla nervozní.

"Tak odvezeš mě?" zeptala jsem se a vzala si svou tašku s učebnicemi. "Jasně" odpověděl mi a oba jsme přešli na chodbu,kde jsem si ubula své boty a vyšli jsme ven z domu. Nasedli jsme do auta a vydali se do školy. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit. Bude to v pohodě,nebude to tak hrozné jako dřív.

Zastavili jsme před školou a já se více skrčila,když jsem viděla kolik lidí chodí do školy. Za deset minut mělo být osm,takže jsem doufala,že tu nebude tolik lidí,bohužel jsem se mýlila. "V pořádku?" zeptal se mě táta, já se na něj podívala a normálně se posadila. "Jasně." řekla jsem a vystoupila z auta, už jsem nic neřekla a vydala se do školy.

Celou cestu jsem se raději dívala do země,aby si mě nikdo nevšiml. Vešla jsem do školy a šla rovnou ke skříňkám. Do své skříňky jsem si dala věci,které jsem nepotřebovala a když jsem akorát zavírala skříňku,tak  jsem uslyšela něčí hlas. "Christi" vydechl někdo a já podle hlasu poznala,že je to Nicolas. Nepodívala jsem se na něj a vzala si tašku ze země. Přehodila jsem si jí přes rameno a vydala se do třídy,snažila jsem se ho ignorovat. "Mluvím s tebou"  zvýšil na mě hlas a zatáhl mě za můj loket. "Pust mě" řekla jsem až moc otráveně. "Co tvůj lesbický vztah?" zeptal se mě a já přimhouřila oči. "Myslím s Biebrem" řekl a zasmál se. "Drž hubu" zvyšila jsem na něj hlas a popravdě jsem nechápala,jak jsem to dokázala říct. Hned na to jsem ucítila na mé pravé straně tváře štiplavou bolest. "Takhle semnou mluvit nebudeš" řekl varovně a já se uchopila za svou tvář.

"Nezapoměň,že se po tu dobu nic nezměnilo" řekl a trošku mě poplácal po mé druhé tváři, otočil se a odešel. Já se jen celá roztřesená vydala do třídy, tak tohle byl pěkný začátek dne.

Přišla jsem do třídy a všichni se na mě znechuceně podívali. Cítila jsem zase ten nepříjemný pocit úzkosti. Hned jsem přešla ke své lavici a posadila se,raději jsem se  už nepodívala na nikoho z nich. "Ach Christi" řekl někdo vedle mě,když jsem si připravovala sešity a hned jsem si všimla,že to byla Amy i s těmi ostatními slepicemi. "Řekni mi,jaký je to pocit být zpátky mezi námi?" zeptala se mě,já ale neodpovídala. Amy mi shodila věci z lavice,které jsem si připravila a sedla si na mou lavici. "Chyběla jsi nám" řekla ironicky Poppy a já se na ní podívala. Sáhla na mé vlasy a já sebou škubla. "Ale zatíčko"  řekla Amy a Poppy mi znova sáhla na vlasy, já ale uhnula. Nebude na mě sahat.

Poppy se na mě podívala podrážděným pohledem a pevně uchopila část mých vlasů. Přitlačila mou hlavu k lavici a sklonila se ke mě. Bolelo to a když jsem se pokusila zvednout,tak mě přitlačila víc k lavici. "Vítej zpátky" šeptla mi u uchu a zatahala mi  za vlasy tak,že jsem málem spadla ze židle. Poté zazvonilo a já se chytla za svou hlavu. Amy a Poppy odešli a já cítila,jak mě v očích začínají šťípat slzy... Nenávidím je, proč mi tohle pořád dělají?