Shhh

23. Pravda

O týden později..

Christi: Nakonec i přes to,že Chaze nemiluju jsme se dali do hromady. Je milej,hodnej a já mu prostě nechci ublížit. Celý týden jsem nikam nechtěla chodit, ve škole bylo pořád všechno hrozné a Justin se mi už ani jednou neozval. Popravdě jsem to po něm chtěla,aby mě nechal být,ale doufala jsem v to že mi napíše nebo zavolá. Viděla jsem ho jen jednou když jsem šla s Chazem ze školy, díval se na mě jen pár vteřin,ale pak od nás odvrátil zrak. Vlastně za tenhle týden se toho moc nestalo, jen jsem vždy šla ze školy domů- Chaz mě vždy doprovodil. No a pak jsem byla jenom doma,sama. Ani s Chazem nechodím ven, on mi totiž už napsal hodněkrát,že mě miluje ale já mu na to neodpověděla. Nemiluju ho....ale nechci mu ublížit.

Zítra jedu do Paříže na ten modeling, popravdě se tam netěším. Nejraději bych zůstala doma. Ale slíbila jsem to mámě a ona v to věří že vyhraju. O tom,ale silně pochybuji. Moje máma se poslední dobou začala chvat normálně, prý má novou práci která jí vyhovuje. Ale neřekla mi jakou. No hlavně že jí to baví.

Momentálně sedím ve svém pokoji a zavazuju si svoje zápěstí obvazem,ano pořád se řežu. Chaz naštěstí o tom neví a doufám že to ani nezjistí. Jediný kdo to ví je Justin..par lidí ve škole-ale ty to už neřeší..a máma ta si myslí že jsem přestala.  Já prostě nevím, nedokážu přestat. Za to co dělám a prostě za celý svůj debilní život musím trpět. Pořád mám v hlavě sebevražebné nápady,ale snažím se to překonat. Ale je to těžké,hodně těžké. 

"Je večeře" uslyšela jsem mamky hlas ze zdola. Jen jsem si povzdychla a stoupla si. Svojí mikinu jsem si stáhla tak aby nebyli vidět moje obvazy a vyrazila jsem dolů. Dorazila jsem do kuchyně a sedla si ke stolu. Máma se usmívala a položila na stůl omeletu. Co se stalo že dnes máma vaří?

"Dobrou chuť" řekla máma a sedla si také ke stolu. "Děkuju" řekla jsem a pustila se do jídla. Máma se pořád na mě dívala a já věděla,že se na něco chce zeptat. "Co?" zeptala jsem se jí. "No....viděla jsem tě s nějakým klukem a...." nedořekla to máma a já zvedla ruku at mlčí. "Myslíš Chaze......." řekla jsem a máma se usmála. "Chodíte spolu?" zeptala se mě a já si povzdychla. "Ano,ale..." zasekla jsem se a nevěděla jak pokračovat. 

"Ale?" zeptala se mě máma a usmívala se. "Ale nic" řekla jsem a uklidila jsem talíř do myčky. "Kolik mu je?" zeptala se mě. "Devatenáct" řekla jsem a máma se zamračila. "Není na tebe moc starý?" zeptala se mě a já protočila očima. "On není slavný, takže spolu můžeme chodit. On je uplně normální a nikdo nebudu řeštit to že spolu chodíme i když je to nezákoné" řekla jsem nahlas a máma nadzvedla obočí.  Po celou dobu co jsem říkala tu větu jsem myslela na Justina. Ano my spolu nemůžeme být, protože  on je slavnej a všichni by nás řešili a pak by policie dala Justina zatknout za to že by chodil semnou a to je nezákoné. 

"Raději jdu spát, zítra ráno vztávám brzo" řekla jsem a odešla  z kuchyně nahoru do svého pokoje. Zamkla jsem dveře a hned jsem si sedla na zem. Slzy mi začali stékat z očí a já je nemohla zastavit. Proč mam tak složitý život? Proč prostě nedokážu milovat Chaze? Já miluju Justina a vědět to že ho nikdy nebudu mít mě ničí. Myslela jsem si že jsem jim jen poblázněná,ale tak to není. Možná si nedokážu představit naše děti s Justinem a náš společný život,ale prostě z celého srdce ho miluju.Pravda je že si, nedokážu  představit to že Justin bude chodit s nikým jiným než semnou.

A ještě ke všemu ted chodím s Chazem kterého nemiluju. Chaz ale miluje mě a já mu nechci ublížit tím že se sním rozejdu. Když jsem byla skoro pořád s Justinem,sice jsme spolu nechodili ale kvůli němu jsem zůstávala silná. Kvůli němu jsem si neubližovala. Ale teď i když se snažím zůstat silná kvůli mámě,Chazovi tak to nejde. Nedokážu to.

Po chvilce jsem si utřela slzy a stoupla si. Kufr s věcma už mám zbalený,takže ted můžu jít v klidu spát. Ikdyž o tom dost pochybuju že usnu. Chaz mi slíbil,že mě odveze na letiště takže nebudu muset jet taxíkem. 

Lehla jsem si do postele a přikryla se peřinou. Zasla jsem lampičku a dívala jsem se do tmy. Pořád v hlavě se mi promítal Justinovo obličej a já nemohla usnout. Už dost, to stačí. Tohle vážně nezvládam, všude kam se podívam vidím Justina, jeho smích a prostě všechno. 

Proto jsem si sedla a rozsvítila jsem lampičku, podívala jsem se na mobil a měla jsem jednu novou zprávu od Chaze. Jako vždy. "Přeji ti krásné sny, princezno. Miluju tě" dočetla jsem zprávu a naštvaně jsem hodila mobil na zem. Zvedla jsem se z postele a vyšla jsem ze svého pokoje. 

Potichu jsem se vplížila do mamky pokoje a z její skříňky jsem si vzala prášky na spaní. Máma nejspíše byla dole v kuchyně, takže jsem byla celkem v klidu. 

Zašla jsem zpátky do svého pokoje a jeden prášek jsem si vyndala z té krabičky. Tu krabičku jsem si dala do kufru a ten jeden prášek jsem si položila do úst. Ze svého nočního stolku jsem si vzala sklenici s vodou a zapila jsem prášek. Lehla jsem si do postele a uvelebila se. Ted bych snad mohla usnout

Chvilku jsem jen tak ležela a dívala se do stropu. Snažila jsem se na nic nemyslet,ale pořád jsem měla před očima Justina, Chaze, tátu a všechny strašné věci které se mi v životě stali nebo se dějou. Najednou se mi začalo chtít spát a já zavřela oči. Po chvilce jsem konečně usla.