Shhh

15. Omluva

..V pondělí ve škole..

Christi: Před školou bylo zase spoustu novinářů a fotografů. Byla jsem docela ráda,že jsem se dostala do školy. Ředitelka  potom všechny vyhnala a mě zavedla do ředitelny. Nevím proč,vážně to nechápu. Provedla jsem snad něco?

Ted momentálně sedím v ředitelně a čekám až přijde ředitelka. Řekla mi,že tady mám počkat než si něco zařídí. Už tady sedím skoro deset minut a popravdě mě už docela bolí zadek. Jen tak pro zajímavost-sedím na hnusné dřevěné židli. 

Jinak aby jste věděli,Justina jsem už po té party neviděla a ani jsem sním nebyla v kontaktu. Ano je to asi jenom den,ale prostě se už těším až ho zabiju za to,že mě takhle opil!

V tom se otevřeli dveře a dovnitř vešla ředitelka. Sedla si do svého křesla za svůj stůl a dívala se na mě. "Takže Christi" řekla a povzdychla si. "Ano?" zeptala jsem se ji mile. "Potřebovala bych vědět co je mezi tebou a Bieberem. Neber to nějak osobně,ale je ti jenom patnáct a jemu je dvacet. Pokud spolu něco máte tak jak sama víš tak je to nezákonné. Nejsi ještě dospěla." řekla ředitelka a já nadzvedla obočí.

Co to mele za kraviny? Bože jsme snad v osumnáctem století? "Nic sním nemám,nemusíte se bát. Jsme jen kamarádi" řekla jsem naprosto vážně. "Dobře,pokusím se ti věřit. Ale pokud spolu něco máte a já to zjistím tam to budu muset říct policii" řekla a dívala se do svých papíru.

"Já vám rozumím,jak už jsem říkala,nemusíte se bát" řekla jsem stručně a jasně. Tenhle rozhovor s ředitelkou mě vážně nebaví. "Víš,od té doby co jsi potkala toho slavného popoveho zpěváka Biebera,tak jsi se zhoršila ve škole a v mnoha dalších věcech. Myslím si,že má na tebe špatný vliv" povzdyhla si a něco si psala do svých papírů.

"To není kvůli němu,jen mám problémy doma" řekla jsem téměř okamžitě. "Tak tedy dobře, pokud sním ale něco máš tak ti radím aby to hned skončilo. Mohl by jít kvůli tomu klidně i do vězení" řekla ředitelka a já už začínala být docela naštvaná. Proč se do toho kurva sere? Je to snad moje věc a jeho věc co je mezi nami ne? Možná je to nezákonné,ale komu to vadi? Zakony a pravidla se porušují běžné.

"Je to všechno paní ředitelko?" zeptala jsem s její drobet znuděně. "Prozatím ano,teď jdi do třídy" řekla a já se postavila. Bez pozdravu jsem odešla ze ředitelny.

Oh bože,to mi ještě chybělo. Teď se do mého života bude srát i ředitelka. Co víc si přat.

Vešla jsem do třídy a všechen zrak spočíval na mě. Jak já nenávidím školu a naší třídu. Bez jakéhokoliv slova jsem si sedla do poslední lavice a bylo mi upřímně jedno,že je tu učitelka. "Je to děvka" šeptali si všichni kolem mě. Nebylo mi to příjemné,ale co mužů udělat? Nic nemůžu udělat, jejich názory jim vzít nemůžu.

****

Konečně skončila poslední hodina a já mohla jít domů. Ze skříňky jsem si vzala bundu a do uší jsem si dala sluchátka.

Naivně jsem si myslela,že před školou nebudou paparazzi. Samozřejmě že paparazzi byli všude. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla ven. Oslnilo mě hned spoustu blesku a světel. Bylo to strašný,byla bych raději neviditelná.

"Nechte mě projít" řekla jsem a snažila jsem se procpat mezi davem fotografů. Bohužel marně. "To stačí,nechte mě být" řekla jsem už drobet zoufale. Proč mě nenechají odejít? Vždyť jsme normální člověk,jenom znám Justina to je vše.